Týden v Evropské parlamentu
29.10.2004

Šlo o týden, ve kterém zasedaly parlamentní výbory. Hlavními body jednání legislativního výboru byla stanoviska k několika právním aktům Komise a také konečné stanovisko k projednávání návrhu Ústavní smlouvy EU. Podobně tomu bylo ve Výboru pro kulturu a vzdělávání. Tato témata nebyla spojena s žádnými velkými konflikty. Hlavní spor kolem návrhu Ústavní smlouvy se povede evidentně až při jejím projednávání v národních parlamentech a v avizovaných referendech.

Zvláštním bodem bylo projednávání žádostí o zbavení imunity poslanců. Žádost o zbavení imunity jistého bývalého italského poslance EP byla v legislativním výboru vyřízena tak, že jako již bývalý poslanec nemůže mít zřejmě na imunitní ochranu nárok. Jinak tomu bylo v případě Vladimíra Železného. Případ se zdál být zcela jednoznačný. Železný začal být stíhán dávno předtím, než se stal členem českého, nebo posléze evropského poslaneckého sboru. Navíc byl již jednou imunity zbaven Senátem PČR, a to na svoji vlastní žádost. Vystoupení Železného před legislativním výborem přineslo však mnohé otázky, jejichž zodpovězení nebude jednoduché. Pro mne jako jediného českého poslance v tom výboru nebylo příliš příjemné slyšet o všech nejasnostech a pochybeních orgánů činných v trestním řízení, s neschopnosti dovést projednávání věci ke konci. Celá záležitost se táhne více než šest roků, a to přesto, že jde o poměrně jednoduchý případ údajného celního či daňového podvodu. Orgány českého státu, činné v tomto řízení, nebyly dodnes schopné rozhodnout ani o jeho zastavení, ani shromáždit dostatek přesvědčivých důkazů. Nikdo také zatím neobjasnil, proč klíčovým svědkem  případu je mezinárodně hledaný podvodník. Není jasné, proč by Vladimír Železný, který nakupoval stovky uměleckých děl zcela legálně, právě v tomto případě několika obrazů měl porušit zákon. Prostě naprosto typický český justiční šlendrián, který může Vladimíru Železnému přinést ze strany Evropského parlamentu imunitní ochranu. Celá záležitost vrhá špatné světlo na českou policii a justici, o tom není nejmenších pochybností. V zemích s delší demokratickou tradicí bývají kauzy obviněných mediálně známých osobností a politiků vedeny s úzkostlivou korektností. Už proto, že právě na nich může veřejnost hodnotit, jaké asi šance má proti státním institucím v podobných případech prostý občan. „Kauza Železný“ nás ostatní poučuje o tom, že naše šance při problematickém obvinění nejsou valné. Vždyť ani veřejně známý politik, vyzbrojený špičkovými právníky nedokáže odstranit průtahy v jednání a nedomůže se třeba vůbec žádné reakce státních orgánů, když je soudcem ve své kauze označen za pachatele, aniž by ten soudce do té doby provedl jediný procesní akt. Že se presumpce neviny u nás vždy nectí, to je mi známo. Že je však možné tuto presumpci prolomit tak pregnantně, a tak bez následků, jak se stalo v tomto případě, to mne samotného velmi překvapilo. Výbor se rozhodl, aby byly detailně prověřeny údaje, které Vladimír Železný ve svém extempore přednesl. Takže rozhodnutí v jeho kauze je odloženo na neurčito. Dříve jasný případ se stává zašmodrchanou kauzou, ve které se poslanci nakonec zřejmě rozhodnou svému kolegovi imunitní ochranu poskytnout.

Vždycky jsem se domníval, že pro Vladimíra Železného není jiné cesty, než domoci se spravedlnosti před nezávislým českým soudem. Obávám se však, že práce orgánů činných v trestním řízení nebude u nás ještě dlouho standardní a bezproblémová. Současný „případ Kořistka“ a celá řada mně dobře známých pokusů o kriminalizaci komunálních a regionálních politiků mne vedou k přesvědčení, že přinejmenším v některých případech zneužívá současná vládní garnitura orgánů činných v trestním řízení k zastrašování svých politických protivníků a k jejich odstranění z veřejného života. Tato skutečnost, spojená s příslovečným neumětelstvím českých vyšetřovatelů a soudců, vytváří kauzy, nad kterými našim přátelům ze západní části Evropy zůstává rozum stát. Co mne však zejména zaráží, je skutečnost, že naši vládní představitelé nad podobnými přehmaty svých podřízených nikterak nepochybují o tom, že je vše v naprostém pořádku. Když si někdo stěžuje v médiích, je bůhví proč označen promptně za hysterického. Všichni jsme chlácholení a nabádání k zachování klidu. Nicméně právě ministři a šéf kabinetu by namísto tohoto „zklidňování“ svých kritiků měli dělat vše pro to, aby přesvědčili veřejnost, že úzkostlivě hájí právo a presumpci neviny. Padni komu padni. „Kauza Železný“, stejně jako celá řada úspěšných stížností proti českým soudům u soudů evropských ukazují, že cosi není u nás v pořádku.

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED)