Pocitové vyvrcholení u ženy

Zatímco pocitové vyvrcholení (orgasmus) mužů je široce diskutovaný a poměrně dobře popsaný jev, stejná sexuální emoce žen je dosud málo prostudovaná. Se zajímavou analýzou tohoto jevu přišla nedávno americká badatelka Elizabeth Lloydová, která je je profesorkou biologie na univerzitách v Kalifornii a Indianě. Pohlíží na lidskou sexualitu jako na výsledek dlouhého vývojového procesu.

Není pochyb o tom, že orgasmus ženy je podstatně méně samozřejmou emocí, než orgasmus muže. Různé průzkumy ukazují, že také nemá tak těsný vztah k souloži. V populaci nacházíme mnoho žen, které orgasmus prožijí zřídka, nebo vůbec ne.

Autorka sice neignoruje emoční a prožitkové vlastnostmi pocitového vyvrcholení, nicméně dává přednost jednoduché reflexní interpretaci. Orgasmus je pro ni „sensoricko-motorický reflex, který obsahuje klonické stahy pánevního a genitálního svalstva“. Již práce, sepsané na úsvitu moderní sexuologie uváděly, že mnohý ženský orgasmus může být dosažen masturbací. Naprostá většina žen masturbuje tak, že nějakým způsobem dráždí vulvu a klitoris. Zdá se tedy evidentní, že nejspolehlivější oblastí pro vyvolání orgasmu je právě zde. Jen velmi malé procento žen onanuje tak, že zavedením nějakého předmětu do pochvy napodobují sexuální spojení. Na rozdíl od stejně pozitivní emoce, jakou je smích, je ženský orgasmus stavem málo diskutovaným, obtížně rozpoznatelným pro ostatní, a proto málo srozumitelný. Ani blízké přítelkyně často o těchto stavech spolu nehovoří a nevyměňují si své prožitky. To samozřejmě neobyčejně komplikuje vědecké zkoumání tohoto jevu. Většina teorií, které se snaží nějak definovat význam ženského orgasmu, vychází z toho, že jde o stav, který nějakým způsobem napomáhá párování a sexuálnímu životu v páru. Koitus v těchto výkladech nabývá významné úlohy posilovatele párového soužití, protože poskytuje oboustranný emoční zisk. Problémem zůstává, že zdaleka ne všechny ženy jsou při souloži schopny dosáhnout pocitové vyvrcholení. Ženy také po orgasmu nebývají spavé a unavené, což platí pro jejich mužské protějšky.

Podobné „párovací“ výklady ženského orgasmu předkládá řada autorů. Většina z nich operuje mýtem o jedinečnosti ženské sexuality v evoluční řadě. Nicméně moderní poznatky ukazují, že celá řada samic vyšších opic je kopulačně aktivní bez ohledu na estrální cyklus, a dokonce se páří i při menstruačním krvácení (orangutani).

Někteří etologové přišli s myšlenkou, že orgasmus ženy je reakcí, která zvyšuje sexuální prožitek muže spastickou masáží penisu pánevními stahy, a tak zvyšuje vydatnost výronu semene zvýšeným vzrušením muže. Tato „svírací“ teorie ženského orgasmu má i své animální modely u některých opic.

Velmi svérázný je teoretický výklad ženského orgasmu, který soudí, že orgasmus mohl pomáhat ženám k spontánním potratům. Existují sice zcela okrajové zprávy o tom, že koitální orgasmus může přispět k spontánnímu potratu, ty však nebyly nikdy objektivně doloženy.

Profesorce Lloydové asi nejbližší je představa o tom, že ženský orgasmus není sám o sobě adaptací, že jde jen o možnost, potenciál ženy. Jde o jakýsi vedlejší produkt vývoje, který může, ale také nemusí být aktivován. Orgasmus u ženy je také často dáván do souvislosti s fenoménem "rychlého transportu" spermií skrze rodidla ženy. Stahy dělohy a vejcovodů při orgasmu mohou být nástrojem takového rychlého transportu spermií z pochvy do břišní dutiny. „Sací“ efekt orgasmu byl doložen i experimentálně. Není zřejmě sporu o tom, že samotné pohlavní spojení, a to i bez orgasmu, může vést k děložním stahům se sacím účinkem. Nikdy se nepodařilo přinést spolehlivé doklady o tom, že plodnost ženy nějak souvisí s její schopností, dosahovat pocitové vyvrcholení. Role ženského orgasmu v manipulacích se spermiemi různých mužů při promiskuitním sexuálním chování žen také není zcela jasná. Problém je, že se nedaří nalézt nějakou jasnou souvislost mezi koitálním orgasmem ženy a kvalitami koitálního partnera.

Lloydová o ženském orgasmu napsala monografii, která má několik set stránek. Slyšel jsem nedávno na sexuologické konferenci v Amsterodamu také její přednášku na toto téma. V závěrech nechává celou záležitost otevřenou dalším výzkumům. Je-li skutečně ženský orgasmus „jen“ jakýmsi vedlejším produktem vývojového procesu, lze očekávat, že výsledky výzkumů zůstanou v této oblasti i nadále rozporné. Ženský orgasmus zcela jistě není totéž, co orgasmus mužský. Ženské sexuální vzrušení a vyvrcholení má i různé centrální reprezentace, jak ukazují moderní zobrazovací metody mozkových funkcí. Jisté také je, že zatímco muže pohlavní vyvrcholení zklidňuje až tlumí, ženu spíše vede k vyšší sexuální podnikavosti. Skutečnost, že v populaci máme nejméně třetinu žen, které pocitové vyvrcholení při pohlavním styku dosahují jen někdy, nebo vůbec ne, je dobře známá. Analýzy paní profesorky Kloudové dokazují, že takové ženy nikdo nemůže prohlašovat za sexuálně problematické a dysfunkční. Naopak, nesamozřejmost ženského orgasmu je věcí zcela přirozenou.

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
přednosta Sexuologického ústavu 1. LF UK a VFN Praha