Po uši v Bruselu Lucie Tvarůžkové

HN.IHNED.CZ, 14. července 2008

"Pánové, ta sommeliérka, ta měla jazýček, tělo teda měla hnusný, ale jazýček, jazýček měla parádní." V letadle na lince Brusel-Praha se člověk dozví leccos překvapivého. Třeba co rajcuje zaměstnance českých bank a že v Hypernově mají výborný "vlašáček v pozdním sběru za 99".

Tuhle jsem seděla na sedadle vedle dvou mladých zaměstnankyň ministerstva průmyslu, které měly za sebou třídenní prohlídku evropských institucí a v letadle si, posíleny veltlínským zeleným z plastového kelímku, vyměňovaly postřehy. "Hele, ta komise, ta je hustá. Bych se nevyznala ani omylem." "Ty vado, a ten parlament? Šla jsem na záchod, a normálně jsem netrefila zpátky. Trapný. Ale jídelnu mají dobrou, normálně ananas, jahody, i víno."

"Ti ale řeknu, vidělas ráno tu Bobošíkovou? Ta jak je dlouhá, tak je široká. A děsně afektovaná." "No ten Telička, ten byl dobrej, co? Jako trochu nafoukanej, ale má na co. Ho všichni docela žrali, ne?" "Ty ale, líbil se ti? Martina říkala, že je fakt pěknej, mně to ale zas tak nepřišlo." "Víš ale, kdo mi přišel docela milej? Ten Zvěřina. A měl i dobrý otázky."

Vedle europoslance Jaroslava Zvěřiny jsem seděla v letadle den poté, co jsem do novin napsala, že jeho europoslanecké aktivity jsou neviditelné a že to vypadá, že si přijel do Bruselu užívat na důchod. Po pěti minutách vnitřního boje jsem se odvážila vykouknout zpoza novin a řekla jsem: "Tak, a teď mi můžete celou cestu nadávat." On odložil noviny, usmál se, a řekl: "Co bych nadával? Vždyť vy novináři jste tu od toho, abyste nás občas nakopali."

V letadle na lince Brusel-Praha se člověk leccos překvapivého dozví, třeba že pořád existují politici, co jsou docela milí i potom, co je nakopete.

Autorka je zpravodajkou Hospodářských novin v Bruselu