Týden v Evropském parlamentu
29.4.2005

Uplynulý týden byl ve znamení krátkých schůzí politických frakcí a některých klubů. Ve středu a ve čtvrtek pak proběhlo bruselské „Malé plénum“, které doplnilo poslední plenární zasedání ve Štrasburku.

Zajímavým bodem plenárního zasedání byla zpráva kolegy Milana Cabrnocha o sociální ochraně a kvalitní zdravotní péči v EU. Zpráva se zaměřila na hodnocení dostupnosti, kvality a financování zdravotní péče. Jde nepochybně o důležitou součást kvality života, která je v plné kompetenci národních států. Se všemi zmíněnými charakteristikami zdravotnictví mají problémy prakticky všechny členské země, včetně těch nejbohatších. Protože k základním svobodám Evropské unie patří volný pohyb obyvatel, je samozřejmě třeba průběžně hodnotit, jakým způsobem spolu dokáží komunikovat národní systémy zdravotního pojištění. Zatím to evidentně není žádná sláva, jak ukazují některé překvapivé rozsudky Evropského soudního dvora. Specifickým problémem je samozřejmě negativní demografický vývoj, spojený se stálým růstem podílu starších a starých lidí v populaci. Samozřejmě s logickým poklesem podílu ekonomicky aktivního obyvatelstva. Protože není v dohledu účinný recept na zvrat populačních trendů, musí se s nimi členské země nějak vyrovnat. Materiál proto doporučuje, věnovat zdravotnictví zvýšenou pozornost a podporovat vše, co zlepšuje zdravotní stav starších občanů a jejich aktivní zapojení do života.

Jiný předložený materiál hodnotil působení Evropské agentury pro bezpečnost a zdraví při práci. Uvnitř Evropské unie úrazů a to i smrtelných, v souvislosti s pracovními činnostmi nijak neubývá. Rozšíření o nové členské země přineslo nové, a zatím ne úplně zmapované problémy. Agentura tedy jak se zdá, má i nadále o práci postaráno. Evropská unie zřejmě potřebuje nějaký orgán, schopný evidovat a hodnotit problémy s poškozením zdraví při práci. Otázkou je, zda k tomu je nezbytný útvar s mnoha zaměstnanci, který sídlí na několika místech v EU. Větší důraz na národní instituce by se zdál logický.

Byla přednesena také zpráva o návrhu Směrnice o ochraně podzemních vod před znečištěním. Řada poslanců kritizovala některá ustanovení navrhované směrnice jako příliš přísná. Pokud by na nich EU trvala, mohlo by to výrazně zatížit poskytovatele pitné vody a také obecní rozpočty.

Ke schválení byla také předložena Resoluce o situaci Romů v EU. Kromě velkého množství obecných floskulí a odvolávání se na práva menšin, obsahovala též jednu pasáž, která se týkala České republiky. Jisté je, že v Evropské unii dnes žije nejméně osm milionů Romů, a to prakticky ve všech členských státech. Rozšíření o nové členské země přivedlo do EU také četné zástupce této etnické menšiny. S rozšířením o Rumunsko a Bulharsko dalších několik milionů Romů přibude. Je proto jen logické, že se touto skupinou evropské instituce zabývají. Německý poslanec českého původu za „Zelené“ M.Horáček dělal všechno možné, jen aby dostal do závěrečného usnesení zmínku o Letech. Podařilo se mu ovšem cosi nevídaného. Odstavec, který v usnesení stojí praví mimo jiné, že je třeba připomínat hrůzy holocaustu Romů, a že je v této souvislosti třeba odstranit vepřín z místa u obce Lety v Jižních Čechách, kde byl protektorátní vládou, a tedy německými nacisty za války provozován „cikánský“ koncentrační tábor. Na téma Lety zde byla uspořádaná i výstava fotografií, při které pilně sekundovali čeští oficiální představitelé, zejména pak vládní expert i na lidská práva Karásek a Jařab. Ani pan europoslanec Horáček, ani někdo ze zmíněného vládního dua neudělal nic proti tomu, aby v souvislosti s holocaustem byly opakovaně zmiňovány údajné zločiny českých policistů, zato ani jednou nepadla zmínka o Němcích. Přitom je evidentní, že pokud někde probíhalo opravdové vyhlazování „méněcenných ras“, pak to bylo v německých koncentrácích, vedených zrůdnou nacistickou vyhlazovací ideologií. Tohle soustavné opomíjení německých „zásluh“ za druhou světovou válku a její hrůzy jde i v Evropském parlamentu mnohým hodně na nervy. Vidíme v něm snahu oslabit vinu německého fašismu a rozptýlit ji na ty ostatní ve smyslu věty „podívejme se, oni ti Češi taky měli koncentráky“.

O Letech toho již bylo napsáno i řečeno mnoho. Památník, který tam někdejší romský koncentrační tábor připomíná, je vkusný a umožňuje pietní obřady. Odstranění zemědělského závodu v jeho sousedství je myšlenka nikterak nová, která ale vždy ztroskotá na obrovských nákladech. Pokud by se opravdu měl vepřín vykoupit a vybudovat nějaký vznosný památník, pak se výsledné náklady blíží k jedné miliardě. Pro vládního experta Sváti Karáska jistě částka zanedbatelná, pro mnoho našich občanů ale sotva přijatelná.. Navíc je všeobecně známé, že romské sběrné tábory byly v Česku dva. Ten druhý na Moravě, by se mohl stát docela dobře sídlem nějakého většího muzea či památníku. To však není pro naše lidsko právní a romské aktivisty zajímavý projekt. Je dráždí právě jen ti chudáci pašíci v sousedství.