Týden v Evropském parlamentu
13.5.2005

V uplynulém týdnu se konalo plenární zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku. Zajímavých témat byla celá řada. Krátce jen k některým z nich.

Byla schválena směrnice "o řízení jakosti vod ke koupání". Některé hodně přísné požadavky byly ze směrnice nakonec vypuštěny, protože se ne všem zamlouvají. Zvláště půvabná byla diskuse o definici kvality vody ke koupání, která má vlastnosti "přijatelné".

Schválení se také konečně dočkala zpráva K.H.Lehneho o návrhu směrnice o přeshraničních fůzích kapitálových společností. Směrnice má vnést pořádek do ne zcela jasných právních vztahů tohoto druhu podnikatelských aktivit.

Parlament také schválil rezoluci, která vyzývá autority v Severním Irsku, aby udělaly vše pro to, aby se pozůstalí zavražděného Roberta McCartneye dočkali spravedlivého potrestání vraha, kterého prý členové Irské republikánské armády dobře znají, ale odmítají proti němu svědčit. Pozůstalým byla také poskytnuta konkrétní finanční pomoc, aby byli schopni obstarat si právní pomoc. Nebyl jistě důvod, hlasovat proti, avšak stejně se domnívám, že celá ta záležitost je koneckonců v plné kompetenci a odpovědnosti Spojeného království a jeho vládkyně.

Asi nejvíce debat, a to velmi konfliktních, jsme zde zažili kolem směrnice o úpravě pracovní doby. Evropská komise předložila poměrně liberální úpravu staré směrnice. Toto původní znění alespoň naznačovalo vůli k liberalizaci pracovního trhu s větší pružností a smluvní volností kolem pracovní doby. Spojené síly levice a populistů všech politických odstínů prosadily však do směrnice celou řadu sporných a neliberálních úprav. Vypuštěna byla možnost, pracovat po určitou dobu v pracovní době delší než 48 hodin týdně. Do pracovní doby se bude započítávat i tak zvaná "nečinná pohotovost", což zkomplikuje situaci zejména ve zdravotnických a sociálních zařízeních, ale také v jiných oborech, kde se pohotovost tohoto druhu slouží. Pro nás, nově příchozí poslance bylo zejména smutné poznání, že pro socialistické vymoženosti hlasovalo také mnoho křesťanských socialistů, kteří se jinak zaklínají svou pravicovostí.

Proběhla rozprava k rezoluci, která připomíná konec druhé světové války. Zpravodajem této rezoluce byl německý poslanec za CSU E.Brok, Vypracoval text, který nikoho neurazí, kterému však chybí skutečná politická "šťáva". Protože jako první k rezoluci vystoupili šéfové nejsilnějších politických frakcí, odehrála se nakonec debata hodně v německé režii. To je jistě poněkud paradoxní situace. Zejména naší polští přátelé byli nespokojeni s malým důrazem na veliké oběti, které právě Poláci ve válce přinesli.

Schválena byla rovněž zpráva k připravované směrnici o uznávání odborných kvalifikací. Souvisí s jinou směrnicí, která má zajistit volný pohyb služeb v EU. Směrnice nepřináší nový princip, jen má postupy uznávání kvalifikace v členských zemích ujednotit a zjednodušit. Předpokládá se třeba, že zůstanou v platnosti dosavadní specializace lékařů, a to za předpokladu, že takovou specializaci uznávají alespoň ve dvou členských státech EU. Směrnice předpokládá zavedení "Europasu", který bude obsahovat údaje o profesní kvalifikaci migrujícího Evropana.

V průběhu pléna k poslancům promluvili dva významní hosté. Tím prvním byl prezident Afganistánu Hamid Karzájí. Popsal neradostné osudy své země v posledních desetiletích a poděkoval za pomoc, kterou se jim od EU dostalo a dostává. Snaží se vést zemi k postupné demokratizaci a respektování lidských práv. Zcela jistě se to zatím nedaří beze zbytku.

K Evropskému parlamentu promluvil také velkovévoda Jindřich Lucemburský, tedy hlava předsednického státu Evropské unie. Jeho projev byl státnický, nekonfliktní a pozitivní. Nás v Česku by mohlo potěšit, že v závěru své řeči velkovévoda citoval úvahu Milana Kundery o tom, že evropská kultura musí být obohacována specifickými zkušenostmi a pohledy malých národů, které se od těch velikých liší svým úhlem pohledu. Milan Kundera je konec konců také tak trochu český spisovatel, byť toho času francouzsky píšící.

V pestrých debatách mne zaujaly některé skutečné evropská perly. Tak jistý francouzský poslanec si s vážnou tváří stěžoval na to, že jistá kanadská firma ruší ve Francii svou továrnu na kabely a výrobu stěhuje do Česka. Jakoby snad bylo třeba podobný pohyb kapitálu zakázat.

Bylo předloženo upozornění, že v Lotyšsku žijící maďarská menšina nemá prý žádná menšinová práva. Zejména se nemůže na úřady obracet ve své mateřštině. Nevím, jak je početná ta menšina, nicméně nedovedu si představit, jak se lotyšský úředník bude cvičit v maďarštině.

Někteří italští poslanci, zřejmě zvolení za "Ligu severu" byli napomenuti proto, že na svých lavicích umístili "vlajky neexistujícího státu", totiž jejich milované severoitalské "Padanie". Vlajky jsou to pohledné, bílé, se zeleným ornamentem.

Jistý španělský poslanec si stěžoval, že jednací řeší v Evropském parlamentu ještě stále není katalánština. Vyslovil přání, aby se tento nedostatek co nejdříve napravil.