Týden v Evropském parlamentu
13.2. - 17.2.2006

Pravidelné plenární zasedání ve Štrasburku mělo jedno velice dominantní téma. Byla jím populární Bolkesteinova směrnice o volném pohybu služeb v Evropské unii. Proti této směrnici přišlo demonstrovat několik desítek tisíc odborářů z celé Unie. Odbory a radikální levice vidí v takové směrnici velkou hrozbu pro zaměstnance ve službách. Ti by totiž byli vystaveni „nekalé konkurenci“ levnějších a někdy zřejmě i kvalitnějších služeb z jiných zemí. Strach tohoto typu obchází Evropskou unii už dlouho. Lidé z původní evropské „patnáctky“ mají pocit, že za kdejakým sociálním problémem, který jim hrozí, je třeba vidět především infiltraci pracovníků z těch chudších nových členských zemí.

Bývalý evropský komisař Bolkestein měl dobrý úmysl. Přál si výrazně liberalizovat pohyb služeb po celém unijním prostoru. Služby představují více než dvě třetiny celé ekonomické kapacity států. Pokud se již podařilo do značné míry zajistit volný pohyb zboží na jednotném trhu EU, zdálo se, že není důvod k tomu, aby se zcela obdobný režim prosadil i ve službách.. Právě tato směrnice však ukázala velmi názorně, jak málo je Evropská unie připravena na skutečnou prohloubenou integraci. Proti základním principům předlohy se zvedla velká nevole. Z hlediska sociálních jistot napadaly zejména odbory princip „země původu“. Představa, že by poskytovatelé služeb z jiných členských zemí mohli, byť jen na krátkou dobu, pracovat u nich doma podle regulí své domovské země, jim nahání hrůzu. Řeč se většinou točí kolem ochrany životního prostředí a zákazníků. Rozhodující ovšem nejsou hygienické a enviromentální normy. Ty jsou uvnitř EU již dávno prakticky harmonizovány. Odborářům nahání hrůzu možné nižší platy hostujících dělníků a jejich nižší sociální dávky. Vcelku oprávněně v tom cítí ohrožení svých tradičních evropských „sociálních jistot“, které jim v rámci štědrého evropského sociálního státu byly až dosud zaručeny. Masivní odpor zaměstnaneckých odborů byl doplněn odporem některých podnikatelských kruhů a nátlakových skupin, které se snažily vyjmout z direktivy různé oblasti. Nejčastěji pod heslem ochrany sektorů, které mají „veřejný zájem“. Od vodovodů až po zdravotnictví. Výsledkem hlasování o několika stovkách pozměňovacích návrhů v prvním čtení byl nakonec podivný slepenec kompromisů. Díky odstranění principu země původu a doplnění celé řady podmínek, které může hostitelská země proti poskytovateli služeb použít, rozhodně nelze hovořit o zlepšení stávajícího stavu. Řada analytiků tvrdí, že tato norma by byla schopna život podnikatelů ve službách spíše komplikovat. Poté, co jsme se jako poslanci za ODS snažili bez větších úspěchů prosadit liberálnější názory, zdrželi jsme se nakonec hlasování. Finální produkt parlamentních kompromisů má spíše jen symbolickou hodnotu, jako svědectví pokusu, vykročit správným směrem. Jeden významný německý deník hodnotil vyjednaný kompromis, podpořený velkou koalicí evropských lidovců a socialistů, jako zřejmý projev „sociáldemokratizace Evropské unie“. Myslím, že nebyl daleko od pravdy.

Na okraji pléna proběhlo mimořádné jednání Výboru pro kulturu a vzdělávání. Poslanci vyslechli zprávu o možnostech změn v rozpočtových výhledech pro období 2007 – 2013. V oblasti kultury, vzdělávacích programů, jakož i vědy a výzkumu se očekávají jisté změny, aby se rozpočtový výhled učinil pro parlament „stravitelnější“. Podstatnou informací bylo, že platí výchozí premisa o tom, že žádný členský stát si nepřeje přispívat do společné kasy více než bylo dohodnuto. Přehazováním rozpočtových prostředků se snad podaří o nějaké, zcela jistě ne příliš podstatné částky některé kapitoly navýšit. Zástupce Evropské komise pravil, že by rádi navýšili zejména kapitolu vzdělávacího projektu Erasmus, že však pro splnění tohoto úkolu je k dispozici „jen hodně tenká obálka“. Je evidentní, že odmítnutí rozpočtového výhledu parlamentem nebylo příliš rozumným krokem. Sám parlament by samozřejmě mohl najít poměrně významné rezervy. Kdyby se třeba vzdal toho nesmyslného každoměsíčního stěhování z Bruselu do Štrasburku, které stojí evropské daňové poplatníky kolem 300 milionů EUR ročně. Takové peníze by už mohly něco pozitivního ve vědě a výzkumu přinést.

Na programu bylo také hlasování o rezolucích k situaci v Iránu a o konfliktu kolem karikatur islámského proroka. V obou případech se Evropský parlament zachoval tak trochu jako chytrá horákyně. Odsoudil muslimský radikalismus s jeho násilnostmi a vyzval k jednání a zdrženlivosti. Ona je ostatně v dané situaci dobrá rada drahá. Potěšilo mně, že v textu ke karikaturám je alespoň náznak projevů solidarity EU s Dánskem. Myslím, že útok na jednu členskou zemi takového společenství, jako je Evropská unie, měl by být zcela automaticky chápán jako napadení všech. Pokud vím, zfanatizovaní radikálové napadli v Gaze i úřadovnu EU. Naše ohrazení se proti takové nehoráznosti bylo smířlivější a podivnější, než někdejší Chamberlainova cesta za Hitlerem do Mnichova.

Před poslanci plenárního zasedání promluvil také prezident předsednické země Rakouska, socialista a někdejší předseda rakouského parlamentu, Hainz Fischer. Pro jev byl zdvořilostní, neobsahoval žádné zásadně nové nebo překvapivé myšlenky. Zcela v duchu myšlenek rakouského kancléře se pan prezident domnívá, že Evropská unie by měla znovu oprášit zamítnutou ústavní smlouvu, protože byla dobrým dokumentem. Soudí, že odmítnutí bylo neštěstím, které „zkalilo náladu v EU“. Pro ústavu by si představoval jednotné, „celoevropské“ referendum. Mohamedovy karikatury hodnotil jako provokování radikálních nálad a projev neochoty některých evropských intelektuálů, respektovat muslimské náboženské cítění. „Respektování hodnot jiných není luxusem“, pravil. Je vůbec zajímavé, jak se komentáře k tomuto poslednímu konfliktu málo zabývají způsobem, kterým jsou ty radikální muslimské protesty organizovány. Většina protestujících ani netuší, co to je Dánsko. Většina viděla pokud vůbec něco jako karikatury, pak jen podvrhy muslimských propagandistů, které prý zobrazují Proroka ve zvláště nechutných souvislostech. Demonstrace a násilnosti jsou konečně zcela nepochybně velmi usilovně podněcovány a organizovány. Budeme-li na tyto skutečnosti odpovídat jen omluvami a smířliveckými floskulemi, budeme těm, kteří nás bytostně nenávidí časem jen pro smích.