Týden v Evropské parlamentu
9.12.2004

V uplynulém týdnu proběhly především schůze parlamentních politických klubů. Vše se připravuje na plenární zasedání ve Štrasburku příští týden. Zdá se, že hlasování o Návrhu ústavní smlouvy pro Evropu, jak se oficiálně nazývá poslední produkt evropské konventitidy, bude přesunuto na lednový termín. Smysl toho posunutí mně zatím zůstává utajen. Protože však obhajoba textu ústavní smlouvy je téměř hlavním politickým tématem zřejmé většiny europoslanců napravo i nalevo od středu, zdá se, že tady ten text nijak nenarazí. Skupina poslanců ODS nemá žádný důvod měnit svůj negativní postoj k ústavní smlouvě, která v této podobě dokonale zhmotňuje sny evropských federalistů.

Diskutovalo se o návrzích témat pro strategii Barrosovy Komise. Maďarský kolega Jozsef Szajer vypracoval se skupinou spoluautorů vcelku střízlivé středo-pravicové teze. Zajímavé bylo sledovat, s jakými připomínkami se k nim jednotliví poslanci frakce EPP-ED vyjadřovali. Velmi často zde přicházela ke slovu témata sociální a enviromentální. Myslím, že na plénu se máme zejména ze strany evropské levice a zelených nač těšit.

S fetišistickou fascinací se většina europoslanců upíná k zavedení tak zvaného "europasu". Má jít o jakousi čipovou kartu občana EU, která bude obsahovat jeho životopisné údaje, a zejména údaje o vzdělání, pracovní kvalifikaci a jazykových schopnostech. V diskusi bylo zajímavé sledovat, že někteří si představují, že snad podobná kartička "vyřeší" stávající problémy, které v EU máme se vzájemným uznáváním profesních kvalifikací a akademických či vědeckých titulů. Samozřejmě že nic z toho takový prostředek vyřešit nemůže. Vzdělání budeme muset dokládat skutečnými, nikoliv jen virtuálními doklady i nadále, alespoň v to doufám. Uznání té či oné studijní či profesní kvalifikace pak nadále zůstává v gesci národních vlád.

Plenární zasedání se bude zabývat také společnou deklarací Evropské unie a Ruska, která má zlepšit vzájemnou spolupráci. Zdůrazněny jsou zájmy ekonomické, zejména v oblasti energetiky. Deklarace také vítá skutečnost, že Rusko ratifikovalo problematický "Kjótský protokol" o snížení emise "skleníkových plynů". Mezi řádky tohoto textu lze číst toleranci ruského jaderného energetického programu, nejen náš zájem o ruskou ropu a zemní plyn.

Rozpočet na rok 2005 a finanční výhled na období 2006-2013 jsou atraktivní témata pro všechny, kdo si uvědomují, že nic není zadarmo. Dosud evropská patnáctka docela dobře vystačila s rozpočtem, který nevyčerpal více než 1% HDP členských zemí. Má-li se však udržet dosavadní výše dotací ze strukturálních a kohezních fondů, mají-li se nové členské země těšit v této oblasti a v oblasti CAP (společná zemědělská politika) alespoň trochu rovnoprávné, pak se EU neobejde bez zvýšení příspěvků do rozpočtu. Proto mnozí dnes připravují reformu zemědělské politiky a omezení přerozdělování ze strukturálních a kohezních fondů. Rozpočtový rámec se navíc má stanovit v definitivní podobě až před volbami v Německu a Velké Británii v roce 2006. Žádná vláda si v předvolební situaci nedovolí tahat občanům z kapsy další peníze. Tato diskuse bude ještě velmi zajímavá, a to jak na straně čistých plátců, jejichž typickým příkladem je Německo, tak na straně příjemců bohatých strukturálních a zemědělských dotací, jako jsou třeba Španělsko a Řecko. O nových členských zemích ani nemluvě.

Lisabonská strategie je dnes v mnoha projevech popisována téměř jako mrtvě narozené dítě. Prakticky žádný její cíl se zatím nepodařilo naplnit. Do vědy a výzkumu investujeme málo, do vzdělávání rovněž tak. A Spojené státy, které nám ona "strategie" velí dohnat a předehnat, se zatím Evropské unii stále spíše vzdalují.

Protože nám kontinent stárne, není divu, že již několikátou výroční konferenci na příští rok do Bruselu připravuje Evropská unie seniorů (EUS). Za pár let budou senioři nejpočetnější, a tedy také demokraticky nejvíce vážící skupinou Evropanů.

V bolestech se rodí strategie protidrogová. Evropská unie v této oblasti marně hledá společnou řeč. Mnoho poslanců, a to prakticky ze všech frakcí, volá po ještě přísnější represi. Podobně početní jsou však zastánci racionálnějšího přístupu, opřeného o kombinaci represe a prevence, zejména pak o skutečné vědecké poznatky profesionálů, kteří se této problematice věnují. V Evropském parlamentu nepochybně proběhne nějaké slyšení či "kolokvium" o drogách. Bude-li mít podobný průběh, jako slyšení, týkající se sportovního dopingu, půjde jen o výměnu názorů. Je jisté, že legislativa není schopna problematiku drogových závislostí vyřešit. Spíše na drogovou scénu více či méně populisticky reaguje.

Ani společná imigrační a azylová politika se nám v Evropské unii zatím nenarodila. Parlament se bude zabývat rezolucí LAMBERT, která pojednává o azylových procedurách a "sběrných táborech" mimo území EU. Takové řešení je pro nás v EPP-ED frakci málo přijatelné a postavíme se zřejmě proti. Asyl je procedura, která má proběhnout v hostitelské zemi.

Evropský parlament má vybrat nového evropského ombudsmana. Stávající ombudsman řeckého původu Nikiforos Diamandouros má zřejmě šanci obhájit svou pozici, protože jeho protikandidát italské provenience příslušný výbor nikterak neoslnil. Lord Atkinson se na jedné schůzi vyjádřil v tom smyslu, že oba ti kandidáti odpovídají rčení "jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet".

Zúčastnil jsem se též prezentace nového projektu EPP-ED frakce, věnovaného Romům v Evropské unii. Spolu s jednou romskou nevládní organizací a maďarskou europoslankyní romského původu (Lyvia Jaroka) se tohoto programu ujal bývalý maďarský premiér a místopředseda EPP-ED Viktor Orbán. Sympatické bylo, že evropští poslanci konečně chápou problematiku romského etnika jako celoevropskou záležitost. Protože chybí přesná čísla, pracuje se zde jen s odhady. Předpokládá se, že na území stávající Evropské unie žije 7-9 milionů Romů. Z toho někteří ve velice slabých sociálních poměrech. Po rozšíření EU o Bulharsko a zejména Rumunsko stoupne počet příslušníků tohoto etnika každopádně nad 10 milionů. Jde samozřejmě o etnikum, které se velice rychle rozmnožuje a představuje celou škálu sociálních a zdravotních problémů. Zdá se, že všude se Romové ocitají na okraji společnosti. Ti z nich, kteří se asimilují a sociálně adaptují, mají tendenci nehlásit se k výchozímu etniku a splývat s většinovou populací. Prezentace programu mně přišla velice jednostranná, protože se zaměřovala především na ochranu romské menšiny před rasismem, odstranění diskriminace, zajištění přístupu ke vzdělání ze strany státu, a také sociální a zdravotní pomoc. Ne že by to nebylo třeba. Situace romské populace v některých osadách, nebo na periferiích evropských velkoměst je otřesná. Taková populace je pak snadným terčem rasistických a Nicméně velmi postrádám ve všech takových programech nějaké nároky na romskou populaci samotnou. Bude velice důležité dbát na to, aby různé projekty v různých členských státech byly navzájem pečlivě porovnávány co do nákladů i efektivity. Jak řekl Viktor Orbán, "vlády mají dbát na to, aby občané spolu žili bez konfliktů". Pokud jim v tom však sami občané účinně nepomohou, pak nemůže být snaha vlád příliš účinná.

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED)