Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina CSc., poslanec Evropského parlamentu

Týden v Evropském parlamentu
17.12.2004

Uplynulý týden se může právem nazvat "tureckým". Předtím, než Rada na konci týden vyřkla definitivní soud, a zahájila předvstupní rozhovory s Tureckem, jednaly o této otázce snad všechny relevantní instituce Evropského parlamentu. Počínaje stranickými skupinami a konče nejrůznějšími výbory a podvýbory. Nešlo ostatně o maličkost, ale o předvstupní vyjednávání s daleko největší kandidátskou zemí v dosavadní historii EU.

Tak trochu ve stínu turecké problematiky se ocitlo definitivní schvalování rozpočtu EU na rok 2005 a další body posledního letošního pléna ve Štrasburku.

Turecko stojí v popředí unijní pozornosti již řadu měsíců. Když Evropská komise nedávno ohlásila, že podle jejího názoru jsou pokroky Turecka směrem k demokratickým podmínkám významné, a že tedy doporučuje zahájení předvstupních rozhovorů, spustila se lavina nejrůznějších peticí, deklarací a stanovisek ve smyslu "pro" i "proti".

Proti vstupu Turecka do Evropské unie mluví celá řada logických argumentů. Ta země je veliká a dodržování lidských práv tam není právě spolehlivě zajištěno. Je to také země ekonomicky ne právě nejsilnější, která vykazuje daleko nejnižší ukazatel hrubého domácího produktu na hlavu. Turecké zemědělství a rostoucí populace by z této země udělaly obrovského příjemce z unijních fondů, pokud by země vstupovala dnes. Je otázka, jestli tomu za deset a více roků bude nějak podstatně jinak. Častou námitkou proti vstupu Turecka bylo také převážně islámské náboženské přesvědčení tamních obyvatel. Zejména křesťansky založené politické strany se obávají dalšího posílení islámského vlivu v EU. Tvrdí, že tradice, na kterých je založena Evropská unie, jsou především křesťanské. Také v zahraničně politických otázkách má Turecko zřejmé problémy. Země je v setrvalém konfliktu s Řeckem a s řeckou částí Kypru. Dlouhé roky jen přítomnost vojsk OSN zabraňuje eskalaci národnostního konfliktu na rozděleném kyperském ostrově. Turecko dodnes neuznalo Kypr, jednu z členských zemí EU, do které hodlá vstoupit….

Pro zahájení předvstupních rozhovorů s Tureckem samozřejmě rovněž nechybějí argumenty. Turecko je v roli "věčného čekatele" na členství v EU již více než čtyřicet roků. Pokud nebude mít rozumnou šanci na vstup, pak hrozí, že ztratí motivaci k dalším demokratizačním reformám. Turecko je spolehlivým členem NATO, a v této roli se jako spojenec jednoznačně osvědčilo. Turecký islám má málo společného s militantními arabskými společenstvími. Naopak, Turecko dlouhodobě spolupracuje se svými spojenci v NATO a také s Izraelem. Právě příslib plného členství v EU může tureckou vládu motivovat ke konstruktivnímu přístupu ke kyperskému problému. Příslib politického uznání Kyperské republiky je prvním signálem v tomto směru.

Bylo zřejmě velmi důležité a pozitivní, že Rada nakonec rozhodla, že předvstupní jednání s Tureckem budou zahájeny. Projednávání příslušné rezoluce v EP bylo značně konfliktní. Zejména část křesťansko demokratických německých, francouzských a italských poslanců byla velice negativně naladěna. Několikrát byla předložena rezoluce, nabádající EU, aby místo plného členství nabízela Turecku jakýsi zvláštní statut, provázený štědřejšími dotacemi a těsnými hospodářskými vztahy. Tato skupina poslanců si nakonec vynutila, že se o definitivním znění rezoluce hlasovalo tajně. I tak se však naprostá většina poslanců vyslovila pozitivně. Finální hlasování dopadlo zhruba 400 : 200 ve prospěch návrhu.

Rozpočet EU pro rok 2005 byl sice o několik málo procent navýšen, nicméně změny nebyly podstatné. Finální hlasování proběhlo bez problémů. Myslím, že rozprava k rozpočtu ukázala názorně, že bohaté členské země nemají právě záchvaty štědrosti a altruizmu, když je řeč o jejich příspěvku do společné pokladny. Žádná ze starých členských zemí se nemíní lehce vzdát stávajících příjmů, žádná nechce vynaložit ani jediné euro navíc. Uvážíme-li, že se EU rozrostla o deset nových členských zemí, vznikne otázka, kdo vlastně toto rozšíření zaplatí. Rozpočtové výhledy pro rok 2007 – 2013 navíc musejí počítat i s tím, že někdo bude muset zaplatit i přistoupení Bulharska a Rumunska, se kterými se počítá snad již v roce 2007. Někteří politici EU zřejmě žijí v podivné představě, že noví členové jsou schopni náklady svého členství plně hradit sami. Na obzoru je veliký konflikt, jehož emoční náboj bude ještě mnohem vyšší, než jaký má debata o evropské "ústavní smlouvě", nebo o "Lisabonském procesu". Vždyť tentokrát nepůjde ani o vzletná hesla, ani o vzdušné zámky. Jednání se povede o procenta HDP, které státy vynaloží na své členské příspěvky. Je evidentní, že "tvrdé jádro" EU by rádo mělo "Evropskou ústavu" pod střechou ještě dříve, než vyvrcholí evropský boj o rozpočtové výhledy.

Europass je jedním z novějších unijních zaklínadel. Komise vypracovala návrh na sjednocení souboru dokladů, které charakterizují vzdělání a pracovní kvalifikace uchazeče o zaměstnání. Má být vypracován jednotný doklad, který bude sumarizovat životopisné údaje, vzdělání, profesní kvalifikaci a jazykové znalosti občana. Jde tedy o jakousi "pracovní knížku", která má být jednotná a zcela srozumitelná pro celou EU. Nad touto ideou zde panuje všeobecné nadšení, byť vlastně otevírá více problémů, než pozitivních řešení. Otázky vzájemného uznávání kvalifikací a vzdělávání přece nelze "vyřešit" jednotnou pracovní knížkou. Trochu se hrozím toho, že v každé členské zemi má vzniknout "Národní středisko Europassu", které bude tuto agendu obhospodařovat. Můžeme se jen dohadovat, kolika novým evropským byrokratům dá ta instituce práci. Když půjde do tuhého, budeme muset svá vzdělání stejně doložit nějakým oficiálním certifikátem.

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED)

 |  |  |  |

RSS, logo | Informační kanál RSS