Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina CSc., poslanec Evropského parlamentu

Nedělní kanape & Jaroslav Zvěřina

Vlaďka Pavlová, Pravidelná příloha Deníků Bohemia Nedělní kanape, 19.8.2006

Ke své cestě k medicínskému oboru sexuologie uvedl, že jako psychiatr (jeho původní profese) před sexem stejně nikam utéct nemohl, takže se před téměř třiceti lety této specializaci začal věnovat jako vědecký pracovník. Od roku 1989 je přednostou Sexuologického ústavu v Praze, přednáší na konferencích a kongresech doma i v zahraničí a je autorem více než 120 vědeckých sdělení a odborných monografií.

Jaroslav Zvěřina, portrét |

Širší veřejnosti je však jeho jméno známé z dění politického: byl poslancem Federálního shromáždění i Poslanecké sněmovny České republiky. Ačkoliv pracovní týden dělí Jaroslav Zvěřina na cesty do Prahy a do belgického Bruselu, neboť už druhým rokem působí jako poslanec Evropského parlamentu, člen výboru EP pro právní záležitosti a člen výboru EP pro kulturu a vzdělávání, zůstává jeho trvalým a jediným domovem jihočeský Tábor.

Prodělává z pohledu odborníka sexualita nějaký zásadní vývoj?

Víte, bazálně psychologické základy sexuálního chování jsou dnes úplně stejné jako byly u starých Sumerů nebo Egypťanů. Naše a jejich sexualita není rozdílná, ale existuje takzvaná kulturní nadstavba, kterou si každá kultura přidává. Mohou to být náboženské, politické i nejrůznější ideologické vlivy, které vytvářejí určitou modifikaci.

Proč je společnost tím, kdo vytváří pravidla sexuality?

Vždycky tvrdím, že sexualita byla první záležitostí, na které se lidé museli nějak domluvit, protože jinak by nepřátelství spojené se žárlivostí a s bojem o partnery a partnerky vedlo k destrukci společnosti. Vždy musí existovat hiearchizace. takže na lidské sexualitě se učíme takzvaně vyšší sociální dovednosti. A každá kultura si pak sex nějakým způsobem usměrňuje. Vznikají instituce manželstvínebo mnohoženství a s nimi pravidla, která musí člověk dodržovat.

Často se hledají kořeny agresivního chování právě v sexuálním chování jedince...

Kořeny agresivního chování jsou dva. Nepochybně platí, že muži jsou mnohem agresivnější než ženy. Je to jednak záležitost biologická, tedy vliv mužského pohlavního hormonu – testosteronu, a druhým podnětem jsou základní sexuální zkušenosti, kam může patřit třeba emoce mazlení dítěte s maminkou. Pokud tuto zkušenost jedinec nezíská, je deprimován a není schopen dobře fungovat v dospělosti.

Je pravdou, že mnohem zranitelnější jsou muži než ženy?

Kupodivu ano. Pokud jsou muži zraněni nějakou deprivací v dětství, jsou i mnohem více agresivní a nebezpečnější než ženy. Je také zajímavé, že jakákoliv centrální patologie, od prenatálních a perinatálních poruch až po koktavost, dyslexie a další, jsou daleko častější u mužů.

Souvisí s výraznější deprivací u mužů také častější případy sexuálních úchylek?

To, čemu se říká sexuální perverze, je výlučně mužská záležitost. Žena skutečné sexuální deviace není téměř schopna nebo je to jen velmi malé procento žen. Zřejmě rozvoj deviací nebo sexuálních perverzí souvisí u mužů s jejich zranitelností. Věda však zatím nepokročila tak daleko, aby uměla odpovědět, proč přesně je ten který násilník motivován být útočným v sexuální oblasti.

Existuje obecně platná norma pro normální sexuální chování?

Snažíme se o to, ale jednotně přijatý koncept zatím neexistuje. Dnes považujeme například homosexualitu za součást normální sexuality podobně, jako to bylo u starých Řeků či Římanů. Ale to samo o sobě není podstatné. Myslím, že základem pro normální lidskou sexualitu je její párový charakter: člověk by měl být schopen vytvořit a udržet pár. To platí pro obě pohlaví jako jakýsi plod fylogeneze, neboť člověk přichází na svět zcela bezbranný a potřebuje péči, nejlépe ledského páru. Z toho pak plyne jako norma heterosexuální zaměření. Homosexuální menšina se vyskytuje ve všech lidských formacích, má zřejmě nějaký biologický základ, ale je reprodukčně bezúčelná. Je to taková okrajová záležitost či ozdůbka lidské sexuality.

Druhým neméně důležitým měřítkem normy je neagresivita. Ačkoli si nejsme tak zcela jisti, zda násilí nepatří k biologickým základům lidské sexuality. Možná proto máme ve společnosti problémy se sexuálním násilím, které se nedaří eliminovat.

Neovlivňují názory, zkušenosti, poznatky z oboru sexuologie i vaše nazírání na diskutované záležitosti v Evropském parlamentu?

Určitě ano. Jsem vycvičen k raconalitě ve vědě a považujiza důležité, aby bylo vše založeno na faktech a ne na mýtech. Nepochybně jsem mnohem liberálnější než kolegové, kteří jsou orientováni více ideologicky konzervativně nebo nábožensky. Ve vlastní zákonodárné činnosti se to dotýká témat: potraty, registrované partnerství, kmenové buňky a klonování. Možná proto se zajímám o bioetiku, neboť legislativa s těmito problémy spojená se v poslední doběhodně diskutovala.

Zajímal by mě váš názor na kontroverzní etickou otázku tématu klonování...

Podívejte, je evidentní, že lidské bytosti zatím nikdo klonovat neumí. Z hlediska politického je to naprosto neaktuální záležitost, z hlediska vědecko – výzkumného je to nutné prověřit a nelze se tomu vyhnout. Nemůžeme z náboženskéhodůvodu říct: je to slepá cesta. Zakže jsem proti tomu, aby byl výzkum zakazován. A když nepůjde státní cestou, najdou se zcela určitě soukromé iniciativy. Pokud chceme studovat kmenové buňky, tak se bez klonování neobejdeme. A záležitosti etiky bych přenechal vědcům, kteří vědí, o co jde.

Víte, v parlamentu jsem poslouchal hodiny emotivních výlevů poslanců, kteří si přečetli brožuru či jednostranný článek a cítili se být kompetentní o tom rozhodovat …

Jaká byla podle vás předvstupní vyjednávání České republiky do Evropské Unie?

Pravdou zůstává, že podmínky před vstupem jsme mohli ovlivnit minimálně. Nebyl to diktát, spíš styl: vezmi anebo nech ležet !

Některé detaily nebyly dány ani tolik naší pasivitou, jako spíše neznalostí mechanismu. Osobně myslím, že předvstupní proces nebyl nezdarem. Jen v otázkách energetického zákona, odpadového hospodářství nebo v oblasti komunikací jsme byli příliš horliví a naši odborníci příliš servilní. Nikdo z EU nechtěl, abychom třeba balili koblihy do igelitu …

V roce 2009 nás čeká předsednictví EU a Česká republika bude řídit evropské volby. Jsme na takovou odpovědnost připraveni?

Na to není připravena žádná země. Musíme si uvědomit, že už půl roku předtím budeme muset komunikovat s předchozím předsednictvím a půl roku potom s tím následujícím. Už je určitě nejvyšší čas začít s důkladnými přípravami.

Můžeme jako předsedající země nějak výrazně ovlivnit vývoj v unii?

Nebude to pro nás nic zásadního, pokud nenastane nějaká aktuální politická či měnová záležitost. Bulharsko i Rumunsko by měly už být členy EU, nebudeme tedy v roce 2009 řešit ani otázku rozšiřování unie o další členské země, ani rozpočtový výhled.

Budeme ovšem koordinovat volby do Evropského parlamentu.

V čem vidíte současný problém EU?

Základní problém vidím v otázce, co dál s institucionálním pořádkem a jak dál s rozšiřováním unie. Víte, mám dojem, že většině evropských zemí zatím nedošlo, kolik států se musí spolu zžít, a že se poměry uvnitř těchto států musejí nutně na životě EU projevit.

Dalším otazníkem je trauma s evropskou ústavou. Mám pocit, že ústavní text je takové unijní velikášství. Ve skutečnosti přidaná hodnota ústavy není velká, jen zavádí funkce, které by byly zdrojem dalších konfliktů.

Na vašich webových stránkách je on-line hlasování o znovuzavedení trestu smrti. Považujete toto téma za důležité?

Osobně považuji za důležité, že polský prezident Lech Kaczyňski je zvedl opět k diskusi. Moderní civilizace by neměla trest smrti odmítat.

Mám za to, že při opakovaných vraždách nájemných vrahů, teroristů, či sexuálních agresorů není ani jiný trest přiměřený. Doživotí není v takových případech dostatečným trestem a je zločinci vnímáno jako projev nedostatečnosti společnosti. Vycházím také z osobní zkušenosti: v životě jsem vyšetřil desítky vrahů a o této skupině delikventůtedy něco vím. Ten skutečně asociální agresivní psychopat každé humánní gesto nedešifruje jako pozitivní zprávu o tom, že jsme na něho hodní, ale jako naši slabost. Je proto podle mého názoru nebezpečné, že absolutní trest chybí.

 |  |  |  |

RSS, logo | Informační kanál RSS