Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina CSc., poslanec Evropského parlamentu

Týden v Evropském parlamentu
27.11. - 1.12.2006

Týden byl velmi pestrý. Probíhala jak jednání výborů a delegací, tak jednání pracovních skupin a politických klubů. Ve středu a ve čtvrtek proběhlo "malé plénum", kde se hlasovalo o některých zajímavých tématech.

Výbor pro kulturu a vzdělávání se věnoval zejména "grilování" nového komisaře, který má doplnit Evropskou komisi za Rumunsko. Kandidát jménem Leonard Orbán má mít na starosti "mnohojazyčnost". Je to myslím hodně úzké portfolium. A tak většina diskusí se točila kolem postavení menšinových jazyků v Evropské unii. Leonard Orban bude jeden z nejmladších komisařů (nar.1961). V posledních letech byl tajemníkem Evropského výboru rumunského parlamentu a pak také krátce vedl vyjednávací tým, který dohadoval vstup Rumunska do EU. Během slyšení neproběhly žádné mimořádné události, a tak byl kandidát plénu ke jmenování komisařem doporučen.

Druhým kandidátem na komisaře, který absolvoval slyšení před poslanci, byla kandidátka Bulharska, Meglena Kuneva. V Komisi na ni připadne agenda ochrana spotřebitele. Kandidátka se představila jako velmi schopná a kvalifikovaná. Je to právnička, která má za sebou delší studium a stáže v zahraničí, mimo jiné také na známé Georgetown University ve Washingtonu. Působila sympaticky a na položené otázky odpovídala pohotově a velmi přiléhavě. V tomto případě nebyly myslím o kompetenci kandidátky žádné pochybnosti.

Proběhlo také slyšení o kvalitě edukačních systémů v Evropské unii ("Successes and failures of the educational systems in the EU"). Vystoupilo zde několik řečníků, ze kterých mne zaujali zejména dva. Tím prvním byl José Dominguez Abascal z Andalusie. Je regionálním ministrem pro "inovace, vědu a podnikání". Stěžoval si na malou flexibilitu a malou iniciativu vysokých škol, které jen pomalu a nerady mění svá kurikula a způsoby práce. Školy tak dosti pružně nereagují na měnící se společnost. Studenti ve Španělsku studují prý na vysokých školách v průměru o 20% déle, než je řádný interval. Považuje za nutné změnit systém financování vysokých škol tak, aby stát svými dotacemi odměňoval jejich iniciativu ke změnám. Za významné považuje také hledání privátních zdrojů, protože státní dotace nejsou samospasitelné.

Druhým zajímavých spíkrem byl Andreas Schleicher, který je šéfem oddělení pro edukační indikátory a analýzy OECD. Poukázal na to, že výše veřejných prostředků, které státy dávají na vysoké školy, je v EU a USA docela srovnatelná. V Americe však školy dostávají mnohem více privátních prostředků, a to včetně školného. Rozdílná je i motivace ke vzdělávání. V USA prý 75% patnáctiletých plánuje vysokoškolské vzdělání, zatímco v EU je to jen 50%. Zdůraznil, že tam, kde chybí školné, je obecně nižší dostupnost vysokoškolského vzdělávání. Americké univerzity jsou velmi atraktivní. Téměř 40% Evropanů, kteří odcházejí studovat do zahraničí, jde do USA.

Evropa má před USA snad jen náskok v kvalitě svých středních škol. Pak už je to slabší, protože nabídka terciálního vzdělávání je v USA mnohem bohatší a pestřejší. Zaujalo mne konstatování, že poslední průzkum matematických znalostí studentů základních škol ukázal, že v jednotlivých členských zemích existují veliké rozdíly mezi školami co do znalostí žáků. V Česku a třeba v Německu jsou ty rozdíly až padesátiprocentní, zatímco třeba ve Finsku jen čtyřprocentní. Jak je to pak s deklarovaným rovným přístupem ke vzdělávání?

Prezentace Andrease Schleichera ke stažení:



Proběhl zde také velmi zajímavý seminář o obchodování s lidmi a prostituci. Na něm, byla myslím nejvíce poučná přednáška profesorky Sheily Jeffreys z Austrálie (Institute of Politics, University of Melbourne). Zabývala se dvacetiletými zkušenostmi s reglementací (legalizací) prostituce v australském státe Victoria. Austrálie má jak známo plně legalizovanou prostituci všeho druhu. Tedy heterosexuální i homosexuální. Paní profesorka je myslím politickým přesvědčením feministka, a tak se soustředila především na problémy prostitutek. V Austrálii došlo k "industrializaci prostituce", ze které se stal podnikatelský obor zvláštního ražení. Jde o konglomerát veřejných domů, pouliční prostituce, pornografického průmyslu, peep-show a strip - klubů, tedy celý rozmanitý soubor komerční erotiky. Obrat v tomto byznysu je veliký a odhaduje se na více než 1.5 mld australských dolarů ročně. Ani důsledná "legalizace" nepotlačila ilegální prostituci. Vedle stovky legálních veřejných domů jich napočítají čtyřicet ilegálních. Existují zde "masážní salóny", které maskují veřejné domy tam, kde by legálně býti nemohly, třeba v centrech velkých měst. Také na ulici lze potkat jak legální, tak ilegální prostitutky. podle paní profesorky si může v Austrálii legálně koupit prostitutku již šestnáctiletý chlapec! Celý ten erotický byznys je organizován úzkou skupinou lidí a nepochybně souvisí s organizovaných zločinem. Vláda vydává na kontrolu prostituce velmi mnoho peněz. Platí policisty, kteří kontrolují veřejné domy a nechávají se korumpovat jejich provozovateli. Platí osvětové materiály, které, jak uvedla autorka, poučují prostitutky, jak se chovat k zákazníkům a "jak lubrikovat všechny své nabízené otvory". V poslední době stále více násilí a sadomasochistických praktik. Stát má problém, jak ochránit bezpečnost legálních sexuálních pracovnic. Asi čtvrtina australských prostitutek je prý imigrantského původu a o podílu obchodu se ženami na tomto byznysu není pochyb. Jen se samozřejmě obtížně dokazuje. Také v Austrálii bývá policie často hodně laxní (zkorumpovaná?). Přednáška pní profesorky byl myslím dobrým zdrojem informací pro úředníky našeho Ministerstva vnitra, kteří nás roky přesvědčují o tom, že "legalizace" prostituce pomůže "vyřešit" všechny problémy, které s ní máme.

Úplně opačný model představil stockholmský policista Jonas Trolle. Ve Švédsku je prostituce trestána jak na straně poskytovatele, tak na straně zákazníka. Kupovat si někoho pro soukromé služby je trestným činem. Prostituci tam chápou jako zdroj peněz pro organizovaný zločin. Těžko se to vyšetřuje a dokazuje. Mají tam druh prostituce, která je provozována v běžných soukromých bytech téměř konspiračním způsobem. Jedna pracovnice uvedla, že za 40 dní "obsloužila" 450 klientů. Velká část prostitutek přichází do Švédka jako oběti organizovaných skupin z Estonska a jiných postsovětských republik. Klienti, když jsou zadrženi, tak často tvrdí, že to děvče chtěli jen sociálně podpořit a pomoci jí. "Nejde však nikdy o řádnou dohodu mezi dvěma osobami, protože ta prostitutka prostě nemá na vybranou". Vždycky je zde nějaká forma násilí. O spojení klient - prostitutka - pasák - organizovaný zločin nemůže být pochyb. Každý klient prostitutky se tak stává podporovatelem organizovaného zločinu, který zahrnuje ještě pašování drog, zbraní, lidí, krádeže a loupeže. Protože klient prostitutky je v zemi pachatelem trestného činu, může být a také bývá následně vydírán pod pohrůžkou prozrazení....

Seminář se nesl jednoznačně ve znamení boje proti reglementaci prostituce, protože toto prostě nemůže být řádné povolání, a to ani za státem dozorovaných podmínek.....

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED)

 |  |  |  |

RSS, logo | Informační kanál RSS