Týden v Evropském parlamentu
6.1.2005

První pracovní týden v roce 2005 byl určen pro schůze politických frakcí a jejich orgánů. Připravovalo se plenární zasedání ve Štrasburku v týdnu následujícím. Řada poslanců ve svých místech chyběla, protože katolické země ctí svátek Tří králů jako pracovní volno. Kromě obecných debat v pracovních skupinách a na plenárním zasedání probíhaly i hlubší diskuse o některých problémech.

Instituce EU v Bruselu organizovaly tři minuty ticha k uctění památky obětí tsunami v jižní Asii. Pietní setkání se konalo na Schumanově náměstí v centru bruselské "Europole".

Evropská ústava byla diskutována v některých sekcích dosti emotivně. Parlament bude příští týden hlasovat o deklaraci, která se zabývá ratifikací návrhu ústavní smlouvy v následujícím období. Pokud si někteří naši občané stěžují na to, že europoslanci za ODS proti návrhu ústavní smlouvy dostatečně nebojují, pak jde o čiré nedorozumění. Občanská demokratická strana samozřejmě nesouhlasí s přijetím toho dokumentu. Diskutovat věcně o textu "Ústavy" však už nemá smysl. Ten text byl vypracován a podepsán vedoucími představiteli všech členských zemí. Evropský parlament nemá žádnou možnost další projednávání jakkoli zastavit. Plní jen svoji konzultační funkci, čímž dokazuje, že není a dlouho nebude svrchovaným zastupitelským sborem v pravém smyslu toho slova.

Rozložení politických sil ve vztahu k návrhu evropské ústavní smlouvy je vcelku známo. Zastánci tohoto dokumentu jsou jak se zdá v naprosté převaze. Zejména reprezentanti "starých členských zemí" vystupují v tomto směru dosti přesvědčeně. Široce se prezentují průzkumy veřejného mínění, které vesměs tvrdí, že obyvatelstvo členských zemí je "Ústavě" nakloněno. V Polsku prý 70%, v Česku 63% ústavní smlouvě fandí. Budou-li ty prognózy tak vypovídající, jako průzkumy v tuzemsku před volbami do krajů, pak dobře rozumím tomu, proč současně s optimismem je z vyjádření eurofederalistů často cítit nejistota, jak to všechno nakonec dopadne.

Jisté je, že také Evropský parlament se bude snažit pomoci proústavní propagandistické kampani. Povinností politiků, kteří mají s ústavním textem problémy bude myslím zejména trvat na vyrovnané informovanosti veřejnosti, a na tom, aby se kromě údajných pozitiv diskutovala také negativa. Aby tedy veřejnost měla informace pro i proti, a aby se tedy mohla kompetentně rozhodovat. Je myslím problematické, když organizujeme referenda metodou jednosměrného rozhodování. Když veřejnost současně s žádostí o rozhodnutí varujeme před tím, kdyby nedejbože rozhodla jinak, než si geniální eurooptimisté naplánovali.

Na celé kampani pro přijetí návrhu ústavní smlouvy mně nejvíce dnes vadí varování před "nedozírnými následky", které by mělo odmítnutí tohoto textu.. Přitom z dosavadních smluv vyplývá jednoznačně, že nebude-li "Ústava" ratifikována všemi členskými zeměmi, prostě nevstoupí v platnost. Proto také nemůže dojít k jakýmsi "odsunutím" zlobivých neukázněných zemí na periferii EU. Ústavní text obsahuje problematickou pasáž (která nemá myslím v podobném dokumentu vůbec co dělat), která hovoří o tom, že nebude-li text ratifikován "v jedné nebo více zemích", pak se touto situací bude Rada "zabývat". Někteří tento odstaveček vykládají jako nepříliš skrytou hrozbu těm, kteří "Ústavu" odmítnou.

Ani já samozřejmě nevím, jak ratifikace ústavního textu nakonec dopadne. Soudím, že nebude přijat v několika zemích, a to z dobrých důvodů, které i já nacházím. Pokud se mýlím, budeme mít za několik let prezidenta a ministra zahraničí EU. Pokročíme o podstatný kus cesty směrem k unitářské Evropské federaci. A to v době, kdy se současně provádí jakýsi protiintegrační pohyb ve směru rozšiřování EU o další země, které jen zvýší diverzitu celého unijního prostoru (Bulharsko, Rumunsko, Chorvatsko, Turecko). Starostí nám tedy neubude, nýbrž spíše přibude.

Polsko se cítí velice dotčeno výroky předsedy EP Borrella na svoji adresu. Polští poslanci sepsali dokonce výzvu, aby pan předseda odstoupil a byl nahrazen někým, kdo si lépe vidí do úst. Borrell zcela jistě není sám, kdo zde nepříliš lichotivě smýšlí o nových zemích. Nicméně unesen svou novou funkcí, dal se strhnout k nepříliš opatrné prezentaci svých názorů. Nemyslí, že by hrozila výměna na tomto postu, nicméně budu zvědav na to, zda se předseda EP polským kolegům za své údajně hanlivé výroky alespoň omluví.

Evropská komise náhle propustila učitele jazyků. Více než čtyřicet (!) učitelů jazyků, zaměstnanců Evropské komise, dostalo náhle "padáka". Nejsou tím nadšeni. Pikantní na celé záležitosti je, že propouštěcí listiny podepisoval za Komisi ještě komisař Kinnock, nynější člen Sněmovny lordů v Británii, jinak socialista, který se roky zaklíná svým sociálním cítěním. Na věci je nejzajímavější to, že Komise dokáže zaměstnávat na plný úvazek takové množství učitelů jazyků (platy prý kolem 4000 EUR měsíčně). Výpověď dostali prý poté, co odmítli více práce za stejnou mzdu. Prověrka jejich pracovní aktivity totiž údajně zjistila nízké vytížení.

Náklady na rozšíření EU jsou stále ještě diskutovány. Přestože poslední rozšíření o deset nových členů pořídila EU velmi levně, stále ještě se debatuje, kdo to nakonec zaplatí zvýšením svých členských příspěvků. Předpokládá, že výsledky té debaty budou mít dopad i na časování přistoupení dalších kandidátských zemí. Zajímavé je, že se v této souvislosti diskutují jen náklady, ale nikoliv výnosy. Nikdo také nezmiňuje náklady kandidátských zemí, které zdaleka nejsou nulové.

Ombudsman je dalším aktuálním tématem. Parlament by měl konečně rozhodnout a vybrat jednoho ze dvou kandidátů. Jednoznačným favoritem se zatím zdá být stávající ombudsman, Řek Nikiforos Diamantodouros. Italský kandidát Guiseppe Fortunato má proti němu malé šance.

Konference OSN o změnách klimatu proběhla nedávno v Buenos Aires. Většina poslanců EP patří k horlivým zastáncům zeleného přesvědčení o potřebě "předběžné opatrnosti" ve vztahu ke zplodinám, vypouštěným do ovzduší. Hodně se přetřásají praktické výsledky dohod z Kjóta. Jisté je, že pokud Kjótský dokument nepodepsaly Spojené státy, pak má spíše propagační charakter. Do emisí "skleníkových plynů" stále nikdo nepočítá produkty zcela přírodní, vypouštěné faunou, flórou i samotnou matičkou Zemí. Nic proti opatrné ekologické ekonomice, šetřící životní prostředí. Všechny pokroky by však měly být uskutečňovány tak, aby nevedly k ohrožení dalšího rozvoje a nesnižovaly konkurenceschopnost evropské ekonomiky v globálním měřítku.

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED)