Týden v Evropském parlamentu 21.5. - 24.5.2007

Plenární zasedání ve Štrasburku probíhalo vcelku v klidné atmosféře. Na programu byl vlastně jeden jediný konfliktní bod, kterým byla debata o budoucnosti Evropské unie. Ta proběhla hned na dvakrát. V úterý se diskutovalo s italským premiérem, emeritním předsedou Evropské komise, Romanem Prodi. Prodi nezklamal své federalistické sympatizanty, kteří v Evropském parlamentu nepochybně představují většinu, a to napříč politickým spektrem. Italský premiér se snažil o prosazení "ústavní smlouvy", a to za každou cenu. Text, který zamítli v referendu francouzští i nizozemští voliči, označil Prodi za fascinující a překrásný. Jeho změnu považuje za tragédii. Předsedové obou nejsilnějších frakcí se k Prodimu přihlásili jako ke zjevené pravdě. Nepřekvapilo mne to u šéfa evropských socialistů Marina Schulze, Prodi je konec konců jeho stranický soudruh. Šéf frakce EPP-ED Joseph Daul se vyjádřil stejně optimisticky a vůbec ve svém projevu nereflektoval skutečnost, že má ve frakci podstatně širší názorové spektrum než socialisté.

Jisté oživení do této debaty vnesl nizozemský premiér Jan Peter Balkenende, který ve středeční debatě vyjádřil přesvědčení, že v institucionální reformně by nebylo správné příliš spěchat. Poté, co ústavní text byl odmítnut v referendech, uvědomují si mnozí politici v EU, že občané nejsou na náhlé změny připraveni. Identifikace s novou podobou Evropské unie po rozšíření na 27 členů bude potřebovat čas. V takové situaci je rozhodně nevhodné, usilovat o evropskou vlajku, hymnu, prezidenta a ministra zahraničí. Za občany Nizozemského království vyjádřil úmysl, zlepšovat institucionální poměry EU "krok za krokem". Ústavní text je třeba nejen přejmenovat, ale také změnit podstatným způsobem jeho obsah. Přimlouval se za výraznější podíl národních parlamentů na rozhodování v Evropské unii. Na rozdíl od Prodiho, kterého lídři velkých parlamentních frakcí chválili, sklidil Balkenende pochopitelně výraznou kritiku.

Uvedené výměny názorů jen ukázaly, jak jsou dnes ve vztahu k institucionální reformně rozdány karty. Německé předsednictví si přeje dospět k nějakému srozumitelnému konsenzu tak, aby někdy v roce 2009, tedy ještě před příštími volbami do Evropského parlamentu, bylo možné dohlédnout perspektivu případných změn. Zejména dikce evropských federalistů se v této situaci přiostřuje. Někteří hrozí vyhlášením jakési "Vícerychlostní Evropy", pokud se rebelové pokusí ústavní text zásadně redukovat nebo měnit. Za tímto postojem je jednak obrana již investovaného politického kapitálu, jednak snaha po oslabení solidarity starých členských států s novými. Politici v Německu, Francii a Itálii by rádi zachovali starou dobrou Evropskou unii, jak ji pamatují v době, kdy čítala těch klasických patnáct členů.

Z projednávaných témat vyvolalo asi největší debaty nařízení Evropské komise o regulaci ceny "roamingu" mobilních telefonů. Protože každý z poslanců má v kapse mobilní telefon, hlasovalo o této normě zcela jednoznačně podjaté shromáždění. Někteří z nás se vyslovili proti této regulaci, a to myslím ze zcela dobrých důvodů. Pro politiky je velmi svůdné, označit zisky některých podnikatelů za příliš vysoké, "nepřiměřené". Jenže roaming nejsou ani rohlíky, ani životně nezbytná surovina. Jde o službu, kterou občan může, ale nemusí konzumovat. Každá cenová regulace je zdrojem narušení konkurenčního prostředí. Ani poskytovatelé mobilních služeb, ani řada národních regulátorů návrh nepodporovala, přesto prošel. Byli jsme svědky neuvěřitelného handrkování, při kterém se navržené cenové limity pohybovaly nahoru dolů, podle toho, která zájmová skupina právě měla navrch. Přijatý kompromis navrhuje snížení ceny roamingu uvnitř EU asi na polovinu. S uspokojením konstatuji, že EU se nepokouší svou socialistickou cenotvorbu vnucovat mobilním operátorům mimo své území. Nařízení by mohla ještě odmítnout Rada v jednání příslušných ministrů. Uvidíme, jestli se některá z vlád členských zemí pokusí další unijní regulaci zablokovat.

Hlasovalo se také o zprávě polského socialisty B. Giereka o strategii uvádění inovací do praxe. Jde o deklaraci, která nemá legislativní závaznost. Všichni si uvědomují, že inovační prostředí v EU je třeba podporovat a zlepšovat. Každý na to má ovšem trochu jiný recept. Já se domnívám, že politici jsou sotva schopni nějaké inovační prostředí konstruovat. Jejich ambicí by mělo být především nepřekážet a vytvářet pro iniciativní občany co nejtransparentnější a stabilní prostředí. V této záležitosti jsem na plénu přednesl krátký projev jako "draftsman" našeho právního výboru:

Uvádění znalostí do praxe ......
Diskuse J. Zvěřina, 2´
Rozprava 23.5.2007 od 21.00

Za pozitivní považuji, že nejsou navrženy žádné nerealistické cíle ve smyslu "dohnat a předehnat" ostatní svět. Zcela realisticky se musíme snažit, aby evropská věda, vývoj a výzkum neztratily kontakt s ostatním vyspělým světem.

Pochybuji o tom, že existuje nějaká královská cesta k technologické inovační aktivitě, kterou by byli schopni nastartovat politici. Moje celoživotní zkušenost s různými politickými programy jsou spíše skeptické. Ostatně Evropská unie má v dané oblasti svou recentní, nikoliv pozitivní zkušenost v podobě tak zvané "Lisabonské strategie". Odpovědností politiků by mělo být především vymezení rozumného a stabilního právního rámce, a také samozřejmě maximální možné finanční podpory výzkumu a technologických inovací.

Věda a technologický rozvoj od nás vyžadují především transparentní poměry, dostatek svobody pro uplatnění inovačních iniciativ a prioritní, nikoliv zbytkové financování. Jsem také rád, že zpráva obsahuje výzvy ke zvýšení prestiže výzkumu a vývoje. Právě ovlivňování hodnotového systému občanů má být jednou z hlavních kompetencí politiky. V právním výboru jsme opakovaně diskutovali zejména regulační a legislativní aspekty inovačního prostředí. V oblasti ochrany duševního vlastnictví je Evropská unie vázána příslušnými mezinárodními dohodami. Měla by být schopna svůj hospodářský a kulturní prostor harmonizovat. Tradiční nedostatky vidíme v oblasti patentové politiky. Přes opakované pokusy se zatím nepodařilo dosáhnout významnějších zlepšení při formulaci "evropského patentu". Opakovaně musíme s politováním konstatovat, že patentové prostředí v Evropské unii je nehomogenní a nepřehledné. Naši vědci a vynálezci, naše technologická centra musí za patentovou přihlášku stále vynakládat podstatně větší prostředky, než je obvyklé ve vyspělém světě. Všichni si proto přejeme, aby Evropská komise co nejdříve přišla s návrhy ke zlepšení této situace. Naše složité patentové prostředí zejména brzdí inovační aktivity těch nejvýznamnějších subjektů, kterými jsou malé a střední podniky.

Tato zpráva je myslím vzácně nekonfliktní, protože všichni nepochybně uznáváme význam inovací pro budoucnost Evropské unie a pro její konkurenceschopnost v globálním měřítku. Diskutovaný dokument tak představuje soubor těch nejlepších úmyslů, kterými Evropská komise a členové Evropského parlamentu v dané oblasti disponují. Jde dnes zejména o úspěšnou realizaci těch úmyslů....

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED)