Týden v Evropském parlamentu
14.1.2005

Toto plenární zasedání ve Štrasburku se odehrálo ve znamení návrhu ústavní smlouvy. Parlament projednal poměrně stručnou zprávu zpravodaje, která doporučuje, aby se členské státy ratifikací zabývaly. Jak už to bývá, když se politici vzdálí cítění občanů, největší obavy z procesu ratifikace panují v zemích, které ohlásily, že ratifikace ústavní smlouvy u nich proběhne referendem. Před projednáním uvedené zprávy již návrh ústavní smlouvy ratifikovala Litva a Maďarsko, a to prostým hlasováním v parlamentech.

Pomoc zemím, postiženým tsunami v jihovýchodní Asii EP samozřejmě schválil v poměrně vysoké částce (100 mil. EUR).

Přesvědčivou většinou byl zvolen ombudsmanem stávající ombudsman, Nikiforos Diamantodouros z Řecka, který tak byl potvrzen ve funkci. Získal hodně přes 500 hlasů v tajném hlasování. Parlament také schválil prostředky na pokračování mírového programu pro Severní Irsko. Zní to dosti smutně, když uvážíme, že Velká Británie čas od času „dělá pořádek“ i ve vzdálených končinách, a teď se ukazuje že čerpá unijní prostředky na mírový program ve vlastní zemi.

Klub Evropské lidové strany a Evropských demokratů navštívil bývalý německý kancléř Helmut Kohl. Doprovázeli jej dva vrcholní představitelé EU, a to předseda Komise (J.M.Barroso) a předseda Evropské rady (lucemburský premiér J.C.Juncker). Kohl se zcela nedávno vrátil z jižní Asie, kde jej na dovolené zastihla vlna tsunami. O život prý v jeho případě nešlo. V úvodním vystoupení zdůrazňoval nesamozřejmost Evropské unie, jakož i potřebu silných a pozitivních vizí při jejím dalším směřování. Integrační projekt vždycky vyžadoval odvahu a rozhodnost. Kohl připomněl, jak mnoho politiků a vědců mělo problémy s tak úspěšnými projekty, jakými byla Maastrichtská smlouva a zavedení eura. Když W.Churchill v roce 1946 řekl, že Francie a Německo s musí naučit žít spolu v míru, nebyla to ještě zdaleka taková samozřejmost, jako dnes.

Návrh ústavní smlouvy EU Kohl velice podporuje. Jako člověk hluboce věřící má velký problém s tím, že v preambuli zcela chybí Bůh, nicméně i tak považuje ústavu za podstatně lepší dokument, než je soubor stávajících evropských smluv.

V současné době potřebuje EU především čas. Po rozšíření na 25 členů je nesporné, že nové členské země se musejí v EU „usadit“, získat své jméno a přiměřené sebevědomí. Pro Kohla je podstatné, že rozšiřování Unie a odstraňování hranic nemá nijak škodlivé vlivy na domácí ekonomiku. V tomto směru Kohl polemizoval s různými přechodnými omezeními, která mají ochránit „staré“ země před invazí levné pracovní síly. Připomenul, jak se podobné předpovědi úplně minuly s realitou již v době, kdy přistupovalo Španělsko, Řecko a Portugalsko. Podobné procesy je třeba dobře připravit a pak to může docela dobře fungovat. Nicméně třeba „usazení“ východních částí Německa ve Spolkové republice může trvat déle než jednu generaci. Podobný čas je třeba na definitivní definitivní srůst nových členských států s EU.

Zahájení rozhovorů s Tureckem se Kohl kupodivu nebojí. Každá země musí mít šanci vyjednávat a přesvědčit nás, že plní „kodaňská kritéria“ pro vstup do EU. Turecko je veliký národ, velmi kulturní. Nicméně zůstává neznámou veličinou jak a kdy se mu podaří integrační kritéria splnit. Kohl by na to příliš nespěchal,

Ve vztahu k Rusku považuje emeritní kancléř za důležité, aby tato poměrně velká struktura i nadále spolupracovala hlavně s EU jako celkem, a nezaměřovala se tolik na bilaterální vztahy s členskými zeměmi. Podobná připomínka samozřejmě platí ve vztahu k členským zemím.. Vnímání EU jako politické entity by se mělo stále více uplatňovat na mezinárodním poli. Američané by si měli zvyknout, že zde existuje silná a sebevědomá Evropská unie. Musíme dávat pozor na to, aby evropské zahraniční politice nedominovaly různé sentimenty z jednotlivých národních států.

Na dotaz z pléna, je-li pravděpodobné, že EU bude mít své křeslo v Radě bezpečnosti OSN se kancléř jen pousmál a podotkl, že si vůbec nedovede představit, že by takové křeslo někdo pro EU přistavil navíc. Podobně není pravděpodobné, že by se kdy svých pozic zřekla Británie nebo Francie. Takže ani akcie Německa si v této agendě nestojí nejlépe.

S povzdechem Kohl připomenul, že nikdy nebylo pro Evropany snadné, vycházet dobře s Američany. Američané někdy až brutálně prosazují své vlastní zájmy. Bez USA by se však Evropa po roce 1945 nikdy nerozvíjela tak pozitivně, jak tomu bylo. Varoval politiky před „hloupým antiamerikanismem“. Na druhé straně EU není ve vztahu k USA ve vztahu podřízeného k nadřízenému. Vzájemný respekt je nezbytný.

Za vůbec největší problémy současné celosvětové politické situace označil situaci v Africe a Střední Asii. Konflikt mezi Izraelem a Palestinou se dnes dostal do dalšího svého osudového bodu.

Na závěr mohutný Kohl sentimentálně zavzpomínal na procházky nádhernou Prahou a na tóny Smetanovy „Vltavy“, která mu tam připomenula, že i po desetiletích rozdělení kontinentu se nachází ve středu Evropy. Péči o další pozitivní vývoj Evropské unie považuje za nejlepší investici do budoucnosti. „Děláme to pro naše vnuky, kterým konfliktní minulost Evropy už dávno skoro nic neříká, oni v Unii žijí a budou žít….“.

Helmut Kohl svým vystoupením dokázal, že je stále v politice dokonale orientován. Nicméně zanedlouho oslaví pětasedmdesátiny a poté hodlá užívat zaslouženého klidu v politickém důchodu. Jeho politické vize a odhodlání je prosazovat dnes ovšem Evropě hodně chybí, stejně jako jeho osobní charisma, které svého času zcela jistě hýbalo Evropou.

Evropská ústava byla Evropským parlamentem projednávána jaksi navíc a skoro by se chtělo říci, že tak trochu zbytečně. Po dlouhých diskusích ve výborech i na plénu se nehlasovalo o návrhu ústavního textu, ale o zprávě zpravodaje (španělský poslanec DeVigo), která ratifikaci doporučuje a předpokládá také masivní informační (spíše propagační) kampaň. Tuto k ústavě pozitivní zprávu nakonec plénum schválilo 500 hlasy poslanců. 137 poslanců bylo proti. Klub ODS hlasoval proti návrhu, a to z důvodů, které již několik roků setrvale vysvětlujeme české i mezinárodní veřejnosti. Výsledná podpora ústavnímu textu v Evropském parlamentu byla tedy téměř dvoutřetinová. Nejednalo se však o kýžených 80% podpory, které slibovali četní stoupenci návrhu. Ze 78 britských poslanců nepodpořila většina (40) ústavní text. Stoupenci ústavy samozřejmě oslavovali, odpůrci, a to zejména britští konzervativci, protestovali.

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED)