Týden v Evropském parlamentu
16. - 20.6.2008

Plenární zasedání ve Štrasburku proběhlo jednoznačně ve stínu irského NE pro Libanonskou „reformní smlouvu“. Jde o další zádrhel na trnité cestě obsedantního reformování institucí EU. Pozoruhodná je reakce unijního establishmentu. Jak předseda Parlamentu H.G.Pöttering, tak předseda Komise J.M.Barroso unisono horovali pro pokračování v ratifikacích, protože irské Ne přece nemůže zastavit naši cestu ke světlým evropským zítřkům. Dlužno konstatovat, že hlavní proud politického myšlení EU je přesně stejného názoru. Zdá se, že je třeba počítat ve vztahu k Lisabonské reformní smlouvě se stejným scénářem, jaký Evropská unie předvedla při nezdarech ratifikace Maastrichtu, nebo Nice. „Provinilá země“ dostane prostě po nějaké drobné korekci a dodatku k původnímu textu šanci k tomu, aby se „polepšila“. Nějaká sebereflexe unijních politických elit ve vztahu k postojům „evropských národů“ není zatím stále na pořadu dne. Převládá pocit, že chyba je na straně národů. Konstruktéři „Nové a Lepší Evropské Unie“ jsou o své pravdě nevývratně přesvědčení. Hodně mně to připomíná náš někdejší bolševický režim, který nesoulad své politiky s většinovým názorem lidí házel za hlavu a neustále se snažil předstírat, že všechno běží správně, perspektivně a nekonfliktně. Myslím že i když se třeba nakonec tato smlouva stane skutečností, ukáže se, jak žádná politická konstrukce nemůže zakrýt hluboké rozdíly tam, kde existují. Evropská unie je po rozšíření na 27 členských zemí mnohem různorodější, než se kdysi zdálo že kdy bude. Posílení formálního centralismu nemůže tuto rozdílnost nijak zmenšit, ani zakrýt. Vždycky jsem se domníval, že změny Evropské unie by s měly dít pomalu a postupně, nikoliv ústavním „Velkým třeskem“. Obávám se, že stávající debaty o ústavě, případně reformní smlouvě jsou jen zástupnou debatou, která nás odvádí od řešení opravdu významných problémů, jakými jsou rozpočet EU, společná zemědělská politika a společná politika zahraniční a bezpečnostní. Dohodu členských zemí v žádné z těchto základních otázek nemůže ratifikace reformní smlouvy pozitivně ovlivnit. V „hemicyklu“ Evropského parlamentu se problém irského NE objevil nejzřetelněji na transparentech a tričkách politické skupiny nezávislých demokratů, kteří propagovali irské NE a žádali, aby bylo bráno vážně. Při projednávání zprávy Rady a Komise před nadcházejícím bruselským summitem se tyto postoje střetly nejvíce.

Asi největší pozornost z projednávaných bodů přitahovala zpráva kolegy M.Webera (EPP-ED) o společných postupech při vracení nelegálních imigrantů do jejich výchozích zemí. Nelegálové mohou být podle navržených jednotných norem drženi ve sběrných táborech až 18 měsíců. V případě nuceného návratu do výchozí země je možné zakázat jim vstup do EU na dalších pět roků. Nejedná se o věc nepatrného rozsahu. V Evropské unii dnes existuje 224 detenčních center pro ilegální imigranty, ve kterých pobývá více než 30.000 osob. Jejich počet přitom rychle roste. Evropská levice a některé nevládní organizace ostře protestují proti návrhu zásad nové směrnice. Parlament zamítl některé návrhy socialistů, které předpokládaly velmi rychlé soudní projednávání žádosti o dlouhodobý či trvalý pobyt, povinné opatřování právní pomoci pro ilegály a podobně. Nebylo možné s těmito vstřícnými a jistě i humanistickými návrhy souhlasit, protože jejich náklady jsou vysoké a efektivita sporná.

Evropský parlament také schválil působení nových komisařů v Komisi EU, kterými jsou Jacques Barrot (Francie) a Antonio Tajani (Itálie). Komisař J.Barrot dostal do péče rezort justice a vnitra, a je současně jmenován místopředsedou Komise. A.Tajani bude odpovědný za oblast dopravy.

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED)