Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina CSc., poslanec Evropského parlamentu

Žena vydrží zátěž až deseti dětí

Ludmila Mlsová, MF DNES, 13. prosince 2008

MUŽI ZTRATILI DOMINANTNÍ ROLI. V některých společenských vrstvách nechce až třetina žen mít nikdy potomka. Začíná být normou, že lidé mění své vztahy několikrát za život, říká sexuolog a europoslanec Jaroslav Zvěřina, který tráví dva až tři dny týdně v Evropském parlamentu.

Tábor - Už řadu let je profesionálním politikem, lidé jej ale stále znají spíš jako sexuologa. „Zřejmě je to tím, že se z nás sexuologů na přelomu osmdesátých a devadesátých let staly tak trochu mediální hvězdy, protože začala kampaň proti AIDS. A my jsme začali lidem vysvětlovat, co jsou to kondomy, co je to bezpečnější sex, co je to věrnost, co je to promiskuita a další věci o sexu, které byly do té doby tabu,“ říká táborský rodák a europoslanec Jaroslav Zvěřina.

Jste zvyklý odpovídat na stovky dotazů o sexu. Dokáže vás ještě něco překvapit?

Téma ne, spíš mě občas u některých relativně vzdělaných lidí překvapuje míra neinformovanosti o sexu. A někdy mě zaskočí vysokou mírou negativních emocí, které s tím mají spojené. Napsal jsem třeba, že nepovažuji za rozumné, aby se paragraf o pohlavním zneužívání měnil z patnácti na čtrnáct let. A oni vám napíšou, že jste téměř idiot, že si to myslíte. I v sexuálních poradnách a ambulancích je obvyklé, že hrají velkou roli emoce.

Není dnes sexuologie spíš módní záležitost?

Myslím, že jako obor je trošku za zenitem, protože detabuizace a veřejné probírání sexuálních otázek je dneska vcelku obvyklé a ztratilo punc exotiky. Všechno začalo už na počátku osmdesátých let s nástupem AIDS. To byl takový strašák, že přinutil i komunistické ideology k popuštění informační kampaně, v níž dostali hlavní roli logicky sexuologové.

Budou to mít dnešní mladí díky dostatku informací v sexu snazší?

Problémy, které vznikaly z toho, že lidé nebyli poučení, by měly být menší. Většina mladých dnes dostane dostatek informací. Sice ne ve školách, kde sexuální výchova stále není na optimální úrovni, ale v masmédiích. Má to i svá úskalí, protože na internetu mladý člověk najde leccos, takže zdaleka nejde tvrdit, že to jsou informace přesné a pravdivé. Ale funguje to.

Jak vnímáte postavení českých žen? Jsou utlačované?

Říká se to. Že se s nimi nerovně zachází, jsou špatně placené a podobně. Jenže tomu tak není a ženy budou postupem času zaujímat stále dominantnější místo ve společnosti. Je třeba si uvědomit, že čím je žena vzdělanější a bohatší, tím méně rodí dětí. Dneska je prostě v naší společnosti norma, že žena nerodí děti, ale dítě. Při porodnosti 1,18 tak je evidentní, že naprostá většina žen je ochotná porodit jedno, maximálně dvě děti.

Co to znamená v praxi?

Když mají ženy dítě a ne děti, tak jsou vlastně nevyužité. Jejich biologický a sociální potenciál je daleko větší: průměrná žena je zkonstruovaná na to, aby vydržela zátěž spojenou s tím, že má šest až deset dětí a všechny vychová a přivede do samostatného života. A teď je její biologický potenciál nevyužitý. To je důvod, proč dnes ženy žijí v průměru o sedm let déle než muži, jsou zdravější a budou nepochybně ve společnosti angažovanější, protože se jim rozvázaly ruce.

Jak se odráží soběstačnost žen v tradičních partnerských rolích?

Tím, že se posiluje vliv žen na společnost, posiluje se i ženská sexuální role a trošku se oslabuje ta mužská. Muži jako by byli méně potřební než dřív, což je tlačí do role, na kterou nejsou moc biologicky konstruováni. To znamená, že nehrají dominantní roli v partnerských vztazích a v rodinách. Některé ženy se dneska rozhodly obejít se bez mužů, některé dokonce bez dětí.

Nebyla ve společnosti vždycky část žen volných a bezdětných?

Byla, ale v minulosti jich zdaleka nebylo tolik. Celý život jsem říkal, že žen, které nechtějí mít dítě, jsou maximálně tři procenta. Dneska jich najdete v některých vrstvách až třicet procent. Žen, které vám řeknou, že nikdy nechtějí mít dítě. To je úplně nová sociální situace a způsobuje, že partnerské vztahy už nejsou tak trvanlivé, jako byly dřív. A vzhledem k tomu, že lidé žijí déle, tak to podle toho taky vypadá.

Můžete uvést nějaký příklad?

Nedávno jsem se sešel s jedním umělcem, kterému je přes osmdesát let. Je popáté ženatý a svěřil se mi, že teprve teď našel tu pravou. Převažujícím modelem partnerských vazeb už není celoživotní manželství a celoživotní vztah. Začíná být téměř normou, že lidé mění své partnerské vztahy několikrát za život.

Začínal jste jako psychiatr. Jak to bylo atraktivní povolání?

Psychiatrie, zejména v oblasti péče o psychotické nebo těžce defektní pacienty, je považována za obor, který je málo apetitlich a zájemci se do toho příliš nehrnuli. Taky za celou bolševickou éru jsme brali speciální příplatky za nízkou atraktivitu oboru. Ale myslím, že to nebylo úplně přesné, protože řada pacientů zejména na ambulanci k nám chodila se svými běžnými starostmi. To jsou neurotičtí lidé, kteří jsou zlomeni osobním nebo civilizačním stresem, a psychiatři plnili do značné míry roli, kterou dnes už rádi přenecháváme duchovním. Někdy jsem měl v tom obvodu pocit přímo pastorační práce.

Cítíte se dnes víc sexuologem, nebo politikem?

Asi víc politikem, protože sexuologii už věnuji opravdu méně času než politice. Ale sexuologem se cítím také, dodneška jsem přednostou Sexuologického ústavu, protože se zatím nenašel žádný můj nástupce.

Proč ústav nechce nikdo vést?

Dneska mladí vědci a lékaři neprojevují moc zájmu o tyto malé disciplíny, protože nepřináší tolik užitku, jako když děláte nějaký velký obor. To je víc ekonomicky zajímavé. A když chcete dělat praktickou medicínu, je dnes ekonomicky zajímavější loupat kuří oka někde v ambulanci, než dělat docenta na lékařské fakultě.

Můžete jako europoslanec lobbovat za jižní Čechy?

Nepochybně ano, když je za co. Ale Evropský parlament rozhoduje málokdy o regionálních problémech. Vím, že jsme tam s hejtmanem Janem Zahradníkem lobbovali za změny k plánovaným silničním a železničním koridorům. Potřebovali jsme, aby se dostaly do hry také jihočeské trasy.

Kolik času strávíte v Bruselu?

V běžném pracovním týdnu jsem v Bruselu tak dva tři dny. Sem tam je několik týdnů volných, ale není jich mnoho. A jednou měsíčně máme čtyřdenní plénum ve Štrasburku.

Nemrzí vás, že kvůli politice přicházíte o spoustu času?

Mrzí. Často mě to mrzí, zejména když se to v politice tak šmodrchá jako v poslední době. Je to totiž oblast, která vám neposkytuje žádné pozitivní zpětné vazby. Když sedíte někde v ambulanci a mluvíte s pacienty, vyšetřujete je, radíte jim a píšete léky, sem tam se stane, že někdo i poděkuje. Nedávno jsem potkal v restauraci člověka, který mi říkal: děkuju vám za osmnáctiletou dceru. Přišli jsme k vám, protože jsme nemohli mít děti, a dneska máme zdravou dceru. To se vám v politice nestane.

Jak si nejlépe odpočinete?

Od jara do podzimu na zahrádce a v sezoně také v lese na houbách, v zimě rád čtu. A to hlavně odborné knížky, protože na ně nemám čas, ale i dnes někdy stihnu přečíst nějaké oblíbené autory jako třeba Milana Kunderu nebo Grahama Greena.

S jakou knihou, kterou jste napsal, jste nejvíc spokojený?

S učebnicí Sexuologie (nejen) pro lékaře, která vyšla před pěti lety. Doufám, že se mi, ještě než ztratím rozum, podaří napsat další vydání, ale chystám se na to už dva roky a pořád se k tomu nemůžu dostat.

Dáváte si nějaké novoroční předsevzetí?

Každý rok mám zásadní předsevzetí, že zhubnu, takže jsem zvědavý, jestli se mi to tentokrát podaří. Letos jsem zabodoval, protože jsem svoji váhu nezvýšil. To bylo za několik posledních let prvně, takže doufám, že mi aspoň tento trend vydrží. Potřeboval bych však tak deset kilo shodit, ale při tomto způsobu života se to daří opravdu velmi obtížně.

 |  |  |  |

RSS, logo | Informační kanál RSS