VII. krušovické rozhovory 28.4.2005

Již po sedmé se sešli diskutující na „Krušovických rozhovorech“. Jde o diskusní odpoledne, organizované za podpory německé nadace Konráda Adenauera, nadace firmy Bosch a dalších sponzorů (včetně hostitelského pivovaru Krušovice). Emeritní generální ředitel zastoupení fy Bosch v ČR Klaus Dietze se na organizaci „jeho“ Krušovických rozhovorů letos podílel naposledy. Pořadatelé mu za jeho práci poděkovali. Letošní téma připravil Liberální institut a jeho prezident J. Schwarz pod heslem „Vzdělání jako faktor ekonomického růstu“.

Po úvodním slově ředitele pražské pobočky KAS S. Gehrolda přednesl úvodní referát prvního bloku John Bötticher (člen prezidia Německého svazu velkoobchodu a zahraničního obchodu). Upozornil na to, že ani Německu se dnes nevyhýbají diskuse o potřebě zkvalitnit práci vzdělávacího systému. Důležitým aktuálním tématem je celoživotní vzdělávání. Německo také stále ještě čelí problémům, které vyplynuly ze znovusjednocení. Demografický vývoj je negativní, a to vyvolává potřeby diskutovat o imigrantech a jejich vzdělávání a asimilaci. Uvedl pozitivní příklady z česko-německé spolupráce ve vzdělávacích programech.

Prof. V. Mařík (ČVUT) popsal známé neduhy českého vysokého školství. Stále nedostatečná je péče o vědce a vědecký dorost. Zatímco u nás připadá na tisíc obyvatel 3,1 vědce, v USA to je více než 9, a ve Finsku dokonce více než 14. Podle toho také pak vypadá dynamika ekonomického růstu v těch zemích. Znepokojující je údaj o tom, že nijak dynamicky neroste zapojení vysokých škol do výzkumu a vývoje nových technologií. Náš systém financování vědy téměř ignoruje kvalitu. Kdo příliš vyčnívá, bývá spíše podfinancován, protože je třeba „ufinancovat“ zejména šedivý průměr. Mnoho peněz se vyplýtvá na sporně užitečné programy, zejména v sociálních a humanitních oborech. Motivace pregraduálních studentů ke studiu není dobrá. Jen 7% studentů na jejich fakultě dostuduje včas (!), 21% se zpožděním, 38% pak nedostuduje vůbec. přitom jen 1% státních prostředků jde na školu za absolventy, ale 88% za studující studenty. Školy jsou tam motivovány mít co nejvíce studujících. Absolventi, a to ani kvalita, ani kvantita, nikoho nezajímají. Profesor Mařík kritizoval také faktické ovládnutí vysokých škol studenty v akademických senátech. - Jde o jakousi „klukokracii“, jak to trefně označil. Navrhuje řídit vysoké školy směrem k větší dynamice, efektivitě. Je třeba je hodnotit podle kvality absolventů. Zavést školné jako důležitý motivační faktor. Místo „klukokracie“ řídit univerzity prostřednictvím efektivních správních rad, složených ze zkušených a schopných odborníků.

Diskuse se po úvodních referátech točila zejména kolem školného na VŠ, kolem ne právě dobré kvality absolventů. Řada diskutujících si stěžovala, že je v Česku setrvalý nedostatek technické inteligence, že se podceňuje výuka matematiky a přírodních věd. Několik diskutujících uvedlo, že veřejnost dnes zcela jednoznačně podporuje zavedení školného. Dokonce (jak tvrdí doc. R. Valenčík) školné u nás podporují už i studenti.

Druhou polovinu odpoledne zahájil místopředseda ODS Petr Nečas přednáškou o organizačních problémech českého školství. Upozornil na problém kapacitní. Zatímco v primárním a sekundárním sektoru máme nadbytek kapacit, vysokoškolských kapacit je nedostatek. Měli bychom se více věnovat sekundárnímu sektoru, a to zejména ve smyslu podpory všeobecného vzdělání. Všeobecně vzdělaný absolvent střední školy s náročnou maturitou bude mnohem lepším klientem nejrůznějších programů celoživotního vzdělávání, než absolvent „specialista“, vychovávaný pro jeden z více než 2000 oborů, které dnes mají akreditovány učňovské střední školy. Není pochyb o tom, že peníze musejí jít za žákem ve formě základního normativu.

Jiří Schwarz (Liberální institut a VŠE) zdůraznil ve svém vystoupení zejména ekonomickou povahu vzdělávání, které je jak statkem soukromým, tak statkem veřejným. Hodnota vzdělávání je měřitelná, není však absolutní. Jisté je, že odstranění negramotnosti přináší zcela nepochybný ekonomický profit. Připomenul výrok Adama Smitha: „Jsou-li učitelé odkázáni na dobrovolné příspěvky, je jejich svědomitost vyšší“.

A. Koláček (MUS) vyzdvihl obtížné postavení učitelů a jejich ne právě ideální motivaci.

J. Devát (Microsoft) upozornil na nízkou oblibu programů celoživotního vzdělávání v Česku. U nás takovými programy projde jen asi 5% populace, zatímco průměr EU je dvojnásobný.

Martin Jahn (místopředseda vlády ČR) vidí jako důležitý recept na zvýšení kvality našeho vzdělávacího systému lepší komunikaci regionálních autorit a škol s podnikatelskou sférou. Pokud ta komunikace nebude lepší, sotva se budou měnit charakteristiky absolventů a jejich počty v jednotlivých školách podle potřeb podniků. Vláda připravuje zákon o celoživotním vzdělávání, který usnadní financování těchto programů z různých zdrojů.

Závěrečná diskuse byla tématicky různorodá. S fungováním vzdělávacího systému nepochybně roste mezi podnikateli nespokojenost. Přítomní opoziční politici slibovali možné změny k lepšímu. po volbách ( poslanec P. Bratský a senátoři Sefczyk a Roubíček - ODS), vládní pak ještě do voleb (místopředseda vlády M. Jahn). J. Zvěřina (europoslanec, ODS) v závěrečném slovu upozornil na psychologické aspekty naší vzdělávací krize. Je zřejmé, že desetiletí komunistické diktatury v nás zanechalo silné tíhnutí k průměru, nedostatečné hodnocení schopností a iniciativy, přehlížení a šikanování nadprůměrných a úspěšných. Tato „diktatura průměrnosti“ se nejvíce negativně projevuje na univerzitách, ve vědě a výzkumu. Je povinností politiků, aby se tímto problémem zabývali. Česká politika by se vůbec měla přestat zabývat sama sebou a svými konflikty, a měla by mnohem více naslouchat hlasům podnikatelů a vůbec příslušníků „středního stavu“. Tam jsou lidé, kteří mohou tuto zemi posunout kupředu.