Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina CSc., poslanec Evropského parlamentu

Ve štrasburském bludišti se zatím ztrácím

Českobudějovické listy, 11.08.2004

Znal jste Štrasburk?
Byl jsem tam jednou jako host v europarlamentu a podruhé v Radě Evropy. Překvapilo mě, jak se tam pořád stěhují spisy z Bruselu do Štrasburku a naopak. Poslední den zasedání už bylo těžké cokoliv od úředníků získat, protože sbalené papíry už cestovaly do Bruselu. Problémem také bylo najít pamětní medaili pro senátora Jiřího Pospíšila (ODS), který byl pozorovatelem Evropského parlamentu a od května do mého nástupu provizorním europoslancem.

Mluvilo se o tom, že nováčci se těžko orientovali ve štrasburské budově. Jak jste to zvládal vy?
Připadal jsem si jako krysa v bludišti, jak to známe z laboratoří. Nemohu stoprocentně tvrdit, že už trefím do své pracovny. Plánky jsme sice všichni dostali, ale zatím mi to tam připadne šílené. Měli jsme přidělenou česky mluvící pracovnici, aby nám pomohla.

Jaké byly první dojmy?
Úřednický a architektonický chaos. Jinak se tam o nás velmi dobře starali. Pracovny máme podstatně lépe vybavené než v Praze ve sněmovně. Všechno tam funguje a samozřejmostí je vnitřní televizní okruh, abychom mohli nepřetržitě sledovat, co se děje ve velkém sále. Každý poslanec má v europarlamentu své sociální zázemí včetně sprchy. Co také bylo zajímavé, neskládali jsme slib. Podepisovali jsme prohlášení, že nemáme funkce, které by nám bránily být europoslancem. A pak ještě prohlášení o finančních zájmech a že nejsme zaměstnanci evropských institucí.

Jak se tam hlasuje a diskutuje?
Hlasuje se dle předem stanoveného času a poslanec v tu dobu musí být v sále. Také neexistují revokace, že by si některý poslanec po hlasování vzpomněl, že zmáčknul špatné tlačítko. To nikoho nezajímá. Myslím si, že tohle bychom měli převzít i u nás. Také se mi líbí, že rozprava k něčemu, o čem se hlasuje, je časově limitovaná. Hovoří pouze ti, kteří jsou za frakci uvedeni na řečnickém seznamu a každý má stanovený párminutový individuální limit. Žádné zbytečné žvanění jako v Česku.

Údajně jste měli problémy s výplatami náhrad?
Neměli jsme nárok na vyplacení náhrad do zahájení chodu europarlamentu. Teprve potom se mohlo všechno zúřadovat. Ale je pravdou, že náš seznam poslanců dorazil do Štrasburku se zpožděním. To způsobilo, že jsme nebyli uvedeni na oficiálních seznamech a museli jsme se dopisovat.

Po volbách jste avizoval, že chcete pracovat ve výboru pro vědu, kulturu a vzdělávání. Podařilo se vám to?
Ne. Jsem členem právního výboru. Popravdě řečeno, moc se mi do něj nechtělo, ale zbyl na mě. Zároveň jsem náhradníkem výboru pro kulturu a vzdělávání. Jak jsem zjistil, i při zasedání výborů se tlumočí do všech jazyků. Dosud jsem měl zato, že se tlumočí jen plénum anebo ve velkých frakcích.

Kolik budete mít asistentů a koho jste si vybral?
Do konce října mám vypracovaný provizorní plán. Dcera Simona, která mi dosud dělala asistentku, zůstane v Táboře a bude zajišťovat i provoz plánované kanceláře v Českých Budějovicích. V Bruselu mám Danielu Dubovou, kterou jsem zdědil po Pospíšilovi, a architekta Jana Vinklera, o němž zároveň uvažuji pro Prahu. Rozhodně si ještě budu muset vzít za asistenta někoho s právním vzděláním, kdo se bude dobře orientovat v evropském právu. Anebo, protože na asistenty mám zhruba čtyři sta tisíc korun měsíčně, bych si mohl platit špičkové právní konzultanty.

Česká politická scéna působí navenek rozhádaně. Chováte se jako čeští politici v europarlamentu podobně?
Kromě lidí z mé politické frakce jsem viděl v kuloárech poletovat i ostatní poslance, zejména viditelní byli komunisté. Spatřil jsem také Janu Bobošíkovou a Vladimíra Železného. Nebyl ale čas s nimi hovořit. Devět europoslanců za ODS založilo klub a byla ustavena česká národní frakce vedená Janem Zahradilem při klubu lidovců a Evropských demokratů. Výsledkem toho, že jsme se spojili do jedné národní čtrnáctičlenné skupiny, je naše křeslo místopředsedy Evropského parlamentu.

Kdy vás čeká další cesta do Bruselu nebo Štrasburku?
Zasedání výborů se koná převážně v Bruselu a pléna ve Štrasburku. Možná, že odjedu ještě koncem srpna. Pokud ne, tak až 6. září do Bruselu a 13. září na plénum do Štrasburku.

Ubytování si zajišťujete sám?
Bydlel jsem v hotelu v Německu, do Štrasburku jsem to měl přes hranice asi dvacet kilometrů. Přímo v místě v době zasedání europarlamentu jsou hotely obsazené. Musel bych si ho rezervovat dlouhou dobu předem. Proto se mi vyplatilo, že jsem tam jel autem. Původně jsem uvažoval o letadle. Finančně je to jedno, protože parlament nám zaplatí každý dopravní prostředek. Automobil mi zřejmě bude víc vyhovovat.

Máte už vyřízené pracovní vztahy se Sexuologickým ústavem v Praze?
V současné době tam běží letní provoz, protože jsme fakultní pracoviště. Jak to bude prakticky vypadat dál, rozhodneme po prázdninách, až se všichni sejdeme.

 |  |  |  |

RSS, logo | Informační kanál RSS