Rozdávání slovníčků prostitutkám nic neřeší

Vladimír Vácha, PRÁVO, 26. listopadu 2005

POSLANEC EVROPSKÉHO PARLAMENTU JAROSLAV ZVĚŘINA (ODS/EPP-ED) ŘEKL PRÁVU:

Hornorakouská občanská iniciativa Social Impact se rozhodla rozdávat prostitutkám v českém příhraničí na jihu Čech, zejména u silnice E 55, českoněmecké slovníčky. Má taková aktivita vůbec nějaký význam?
Rozdávání slovníčků prostitutkám v příhraničí je jistě možné, ale nic podstatného neřeší. Komunikace je nepochybně důležitou oblastí, vyžaduje však, aby zde existovala základní motivace k výměně informací. A ta u prostitutek zpravidla mnoho nefunguje. Myslím, že pokud by rakouská strana chtěla nějak přispět ke zlepšení situace kolem příhraniční prostituce, měla by se snažit o komunikaci s klienty prostitutek, jejichž valnou část tvoří právě rakouští občané. Doporučoval bych soustavně je upozorňovat na rizika konzumu levné prostituce v Česku, počínaje tím, že se stanou oběťmi násilné či majetkové trestné činnosti, až po možnost akvírování pohlavně přenosných nemocí. Rozhodně si myslím, že boj proti zbytečně veliké poptávce po těchto službách je důležitější než boj za zlepšení poskytovaných služeb.

Starostové zejména menších obcí si stěžují na malou oporu v zákonech a požadují speciální zákon o prostituci. Jaký je váš názor?
Stesky starostů na malé pravomoci obcí ve vztahu k veřejně nabízené prostituci jsou setrvalou součástí kampaně za uznání sexuálních služeb za jakési regulované podnikání. Soudím, že zde nejsou na tahu obce, ale Policie ČR, ve větších obcích v součinnosti s policií obecní. Pokud „masové nasazení“ prostitutek narušuje veřejný pořádek, vyvolává pohoršení občanů a kazí dobrý vkus mládeže, je třeba se k tomu postavit jako ke každému jinému výtržnictví. Nelze tolerovat veřejné nabízení erotických služeb, budí-li veřejné pohoršení. Nynější zákonná úprava umožňuje docela dobře postih takového jednání. Policie však musí být důsledná a trpělivá. Jen tak může prostitutky z veřejných komunikací vytlačit. Jde o kvalifikovanou delikvenci, kterou bychom neměli vyčítat obcím, ale orgánům činným v trestním řízení.

Jak se s problémy, které prostituci doprovázejí, vyrovnávají v jiných zemích Unie?
V Evropské unii neexistuje jednotný model právní úpravy prostituce. Některé země, jako Švédsko, poskytování sexuálních služeb trestají, a to na straně prostitutky, ale i zákazníků. Jiné považují za uspokojivé, když poskytování sexuálních služeb není trestáno, ale různě sankcionují jejich veřejné nabízení. Jde například o Francii, Velkou Británii a k nim se řadí i naše republika. Další země se vydaly cestou částečné reglementace, tedy uznání prostituce za kvaziživnost za zvláštních podmínek - Belgie, Nizozemsko, Německo, Rakousko.