Týden v Evropském parlamentu
13.3. - 17.3.2006

Plenární zasedání ve Štrasburku proběhlo v relativním klidu. Proti posledním dvěma plénům zde chyběly desetitisícové demonstrace, vztahující se k projednávaným bodům. Plénum také nemělo na pořadu nic příliš převratného.

Z legislativně významnějších bodů stojí za zmínku hlasování o definitivní podobě regulací kapitálových vztahů v akciových společnostech. Výsledná podoba je flexibilnější, protože odstraňuje některé limity, třeba desetiprocentní minimum při odkupu vlastních akcií.

Parlament hlasoval celou řadu výzev a prohlášení, která mají charakter málo závazný. Výjimku mezi nimi tvořilo hlasování o "Institutu pro rovnost pohlaví" (rozuměj pro odstranění údajné diskriminace žen). Zřízení toho institutu si prakticky vynutila evropská levice a feministicky laděná část pravicových poslanců. Institut přijde daňové poplatníky na desítky milionů EUR ročně. Pan komisař Špidla, který "institut" na plánu obhajoval, prohlásil, že jeho zřízení je třeba proto, že "tempo změn v oblasti genderové politiky je pomalé", že "evropský demografický vývoj je negativní", a že ženy stále nejsou rovny mužům". Institut má být podle něho "technickým nástrojem" k poskytnutí "objektivních a srovnatelných údajů", a to tak, "aby na ty věci bylo vidět!. Stěžejním jeho argumentem pak bylo lapidární prohlášení, že institut je nezbytný, protože "takové středisko dosud v EU neexistuje". Hlasoval jsem spolu s ostatními kolegy za ODS a s většinou poslanců klubu EPP-ED proti tomuto institutu. Evropa je plná nejrůznějších "gender institutů" na univerzitách i mimo ně. Není nic jednoduššího, než tyto ústavy zaúkolovat pomocí grantů na monitorování čehokoliv v dané oblasti. Schopnost takových institucí, nějak urychlovat uplatnění žen v nejrůznějších oblastech je samozřejmě velice blízká nule. Tento pohyb probíhá celá desetiletí, a to zcela bez vztahu k "genderovému průmyslu" uvedených institutů. Je totiž závislý především na každodenní práci jednotlivých žen. Představa páně Špidlova o tom, že "institut" může nějak zvrátit sekulární demografické trendy je velice naivní a hodna jeho socialistického světonázoru. Argumentací, že zřizujeme institut, který dosud není, můžeme obhájit existenci kdejaké pitomosti. Nicméně stalo se a tak budeme moci po nějakém čase hodnotit slibované přínosy evropského centra pro studium sexuálních rolí a jeho národních poboček.

Na plánu promluvil prezident Spolkové republiky Německo, pan Horst Köhler. Jeho projev nepatřil mezi "veliké". Zaměřil se na obecné politické problémy, kterými v EU nepochybně jsou nezaměstnanost, odcizení voličů od unijní politiky" a zamítnutá "ústavní smlouva". Pan prezident vyzdvihl význam budování jednotného evropského trhu. Realisticky upozornil na to, jak relativně historicky mladé jsou tyto věci. Vždyť "Single European Act", který cestu ke společnému trhu deklaroval, byl vyhlášen před nějakými dvaceti lety. Prezident také upozornil na negativní dopady snah evropských politiků, chránit unijní trh přehnaným protekcionismem. Jak výslovně řekl, takovými opatřeními "okrádáme sami sebe" a snižujeme svou konkurenceschopnost v globálním měřítku. Velmi se také přimlouval za co nejvyšší mobilitu mladých lidí, a to nejen univerzitních studentů, ale také třeba učňů. Doporučil oprášení myšlenky někdejšího předsedy Evropské komise J.Delorse, který doporučoval ustavení jakéhosi "Evropského vzdělávacího šeku", který by usnadnil pohyb studentů všech druhů škol. EU by podle pana prezidenta měla být efektivnější, blíže občanům, a měla by minimalizovat své náklady.

Z dalších bodů schůze lze zmínit plánovaný projev palestinského prezidenta Abbase, který ovšem odpadl. Domníval jsem se, že unijní zahraniční politika konečně nabrala odvahu a odmítla jednat s prezidentem státu, na jehož území se setrvale útočí na evropské zastupitelské úřady a kanceláře. Avšak není tomu tak. Pan palestinský prezident se urazil a odmítl jet do Štrasburku, protože izraelská armáda zaútočila na palestinské radikální ozbrojence v Jerichu. Reakce evropských politiků je pozoruhodná, protože zde zaznívají především protiizraelské a protiamerické hlasy. Myslím, že by bylo velmi záslužné, kdyby se konečně zavřel přísun evropských peněz pro palestinskou samosprávu a kdyby až do odvolání byly přerušeny diplomatické styky s režimem, který není schopen zabezpečit elementární bezpečnost našich diplomatů, a našich zastupitelských úřadů. Na sebevědomou zahraniční politiku EU čekáme zatím marně.

Na zasedání Delegace pro Japonsko promluvil zajímavý host, expert na mezinárodní politiku, profesor Yukio OKAMOTO. Zabýval se zejména problémy ve vztahu k Číně a Indii. Čína je velice dynamická ekonomika, která rychle roste. Produkuje obrovské finanční přebytky, je ale také stále větším konzumentem nejrůznějších zdrojů. Spíkr upozornil na zákon, který všichni ekonomové znají, tedy zákon finálního nedostatku zdrojů. "Nakonec vždycky něco dojde". V případě Číny to může být zemědělská půda, ale také energetické zdroje. Upozornil na obrovskou čínskou armádu, která není dostatečně známa, a jejíž strategické cíle jsou zahaleny tajemstvím. Každopádně Čína dosáhla obrovského technologického pokroku v oblasti raketové a satelitní techniky. Tyto technologické vymoženosti mohou být poměrně snadno konvertovány do strategických vojenských aktivit. Vztahy mezi Čínou a Japonskem byly po loňských násilnostech v Číně poněkud zchlazeny, což se týká jak ekonomických vztahů, tak turistiky. Věci se pomalu mění k lepšímu. Proti japonským zájmům v globálním měřítku se dnes staví Čína, ale tyto její snahy jsou podporovány i ze strany ostatních států, takže Japonsko se ocitá v jisté zahraničně politické izolaci. Nedaří se nijak zásadně zlepšit ani vztahy s Indií. Protijaponská propaganda stále využívá násilností, které byly v Asii napáchány japonskou armádou před druhou světovou válkou a během ní. Japonsko stále nemá uzavřenu mírovou smlouvu s Ruskem a spory kolem severních ostrovů neberou žádný konec. Rusko také bohatne na vysokých cenách ropy a zemního plynu, takže ztrácí zájem o japonské investice, což vztahy obou zemí dále ochlazuje.