Týden v Evropském parlamentu
15.5. - 19.5.2006

V uplynulém týdnu bylo plenární zasedání ve Štrasburku zajímavé spíše mimoparlamentní a zahraničně politickou agendou.

Již dva týdny se vleče aféra kolem údajného přeplácení nájmů za budovy Parlamentu ve Štrasburku. Tato situace byla již vysvětlována na četných tiskových konferencích a byly předloženy všechny smlouvy a dohody, kterými se zabezpečilo před lety vybudování štrasburského sídla Evropského parlamentu. Zdá se, že je po formální stránce vše v pořádku. Zatím nebyly předloženy žádné důkazy o korupčním jednání, ale nebyla ani vznesena žádná konkrétní obvinění. Parlamentní budova je rozsáhlá a její hodnota představuje nepochybně více než 100 milionů EUR. Postavena byla za peníze nizozemské investiční společnosti, které vložený kapitál splácí město Štrasburk z prostředků, které vybírá od EU na nájmu. Jde o jakousi formu leasingu, kterou nebylo možné ani po zevrubném zkoumání označit za nezákonnou, nebo nepřijatelnou. Snad jediným kladem té aféry je, že se znovu diskutuje o možnosti, aby Evropský parlament skončil s putováním z Bruselu do Štrasburku a zpět. Ta stěhovací procedura, kterou mnozí označují za "evropský cirkus", stojí daňové poplatníky až 300 milionů EUR každý rok! Tato věc je však založena v unijních smlouvách a vyžaduje dohodu v Radě. Rozhodnutí nelze samozřejmě předjímat, ale je více než pravděpodobné, že zejména Francie nebude s opuštěním štrasburského sídla Evropského parlamentu souhlasit.

Důležitý bod na plenární schůzi byl vlastně jen jediný. Parlament podle očekávání schválil rozpočtový výhled na roky 2007 - 2013. Výsledkem zdržení, které si vynutili poslanci, jsou poněkud napjaté termíny přepočítávání rozpočtového výhledu do rozpočtu na příští rok. Proti dohodě, kterou na konci roku 2005 přijala Rada, byl rozpočet posílen o nějaké 4 miliardy EUR. Zvýšení se dočkaly také některé kapitoly vzdělávacích programů. Zejména v programu ERASMUS bude možné financovat několik desítek tisíc studentských výměn navíc. Při příležitosti schválení rozpočtového výhledu navštívil plénum šéf Rady, rakouský kancléř Schüssel. V jeho krátkém vystoupení zazněla opět známá myšlenka "evropské daně". Někteří politici v EU mají zato, že stávající způsob domlouvání rozpočtových výhledů se vyčerpal, a že je nutné uvažovat o přímých evropských daních, které by plnily bruselský rozpočet nezávisle na vůli členských zemí. Jak znám situaci v členských zemích, nedomnívám se, že by v krátkodobé perspektivě hrozil jednomyslný souhlas vlád s takovým opatřením. Nicméně "evropská daň" se stává konkrétním politickým tématem.

K poslancům promluvily hned tři hlavy států.

Řeč levicového bolivijského presidenta Evo Moralese vyslechla jen polovina pléna, protože pravicoví poslanci na protest proti diktátorským metodám tohoto lídra zasedací sál opustili. Je myslím i u nás dobře známo, že Moralesova vláda znárodnila petrochemický průmysl v zemi. Se soukromými společnosti přitom odmítla jakékoliv jednání. Jisté je, že socialismus je v Latinské Americe na postupu. S ním samozřejmě přijde také nízká efektivita ekonomického řízení a další prohlubování hospodářských potíží. Ostatně jak Kuba, tak Venezuela jsou toho přímým dokladem.

Další hlavou státu, která dostala příležitost promluvit k europoslancům, byl palestinský prezident Mahmoud Abbas. Jeho návštěva byla nahrazením nedávného incidentu, kdy pan prezident odmítl v Parlamentu vystoupit, protože izraelská armáda krátce předtím zaútočila na palestinské pozice. Jisté je, že palestinská samospráva se ocitla po převzetí moci teroristicky laděným hnutím Hammas v mezinárodní izolaci. Protože je odkázána na přímé finanční injekce ze zahraničí, dostala se do finančních problémů. Pan prezident vystupoval přívětivě a smířlivě. Pravil, že Palestinci si přejí vést "plodný dialog" s Izraelem a ostatním světem. Jde jim o nápravu "palestinské katastrofy" a "vykořenění národa", ke kterému došlo před padesáti lety. Evropská unie nedávno souhlasila s tím, že bude nadále poskytovat prostředky na fungování palestinské samosprávy. Nikdo se ovšem pana prezidenta nezeptal, jaké záruky vlastně máme, že naše peníze nebudou použity na nákup zdraní a trhavin. Osobně se domnívám, že poskytování poměrně velkých finančních částek bez politických požadavků je lehkomyslné a nebezpečné. Někdo by měl požádat palestinské vedení o vysvětlení, kam se vlastně poděly štědré dotace, které tam proudily z různých koutů světa. Proč nebyly využity ke zlepšení sociální situace palestinských lidí? Proč vlastně Palestinci nebyli schopni za oněch padesát roků vybudovat alespoň průměrně fungující státní správu na tom území, které mají k dispozici?

Poslední hlavou státu, která poslance oslovila, byl řecký prezident Carolos Papoulias. Jeho projev byl hodně filozofický. Mluvil o společných evropských hodnotách. Pravil, že poslední veliké rozšíření EU vedlo k "určitému šoku", který se právě překonává. Jednoznačně podpořil vstup Bulharska, Rumunska a Chorvatska do EU. Varoval před politicky motivovaným "změkčením podmínek" pro vstup Turecka. Evropská unie potřebuje jednotné postoje k závažným politickým problémům. Irácká krize by prý "nesmyslný spor" (neupřesnil v jakém smyslu). Lisabonskou strategii označil za "nesrozumitelnou", což u jinak eurooptimistického státníka poněkud překvapilo. V závěru upozornil na to, že evropská ekonomika neběží právě dokonale. Zvyšuje se počet chudých a rostou rozdíly mezi bohatými a chudými v členských zemích. Narůstá nedůvěra k politickým centrům. Recept má jediný, totiž vytvoření "Evropy superhumanismu". Má se toho dosáhnout větší participací občanů na rozhodování, zvýšením vzdělanosti a ekonomického potenciálu. Jeho proslov tak vyzněl poněkud frázovitě.

Plénum mělo debatovat o připravenosti Bulharska a Rumunska na vstup do EU. Rozpravu však zahájilo stanovisko Evropské komise, které odkládá definitivní rozhodnutí o připravenosti kandidátů na konec roku. Bulharsku se vyčítá nedostatečný boj s korupcí a s praním špinavých peněz, Rumunsku špatné fungování soudů a státní správy. Výhrad je samozřejmě více, jako obvykle však nakonec zvítězí politická nutnost, kandidátské země přijmout. Není to samozřejmě úplně jisté, protože řada významných evropských politiků naznačuje, že by uvítala, kdyby se další rozšíření odložilo o rok, nebo i déle. Je však třeba uvážit, že v Evropském parlamentu působí 53 "pozorovatelů" z kandidátských států, a že případný odklad by způsobil nejen politické, ale i psychologické problémy.

V průběhu pléna se uskutečnil seminář parlamentní skupiny pro gay lesbické problémy. Šéfem té skupiny je britský poslanec, labourista Michael Cashman. Jednání se zúčastnila celá řada zástupců nevládních organizací a přišel je pozdravit i předseda Evropského parlamentu J.Borrel-Fontelles. Hlavním tématem semináře byla "homofobie" a její různé projevy v členských státech. Helen McNamee ze Severního Irska referovala o různých zkušenostech tamních homosexuálních mužů a žen s nepřátelskými postoji ke své sexuální orientaci v rodinách, na pracovišti a jinde. Nejméně polovina gayů a lesbiček se bojí svou orientaci odkrýt, aby nebyli považováni za duševně nemocné či méněcenné. Švédský policista Krister Fahlstedt představil evropský projekt "All clear", který má potlačovat homofobní postoje v policejních sborech a v armádě. Poněkud pateticky na konci svého projevu pravil, že "vražda nezačíná obvykle tím, že někdo je fysicky napaden, ale spíše slovem". Je pravda, že některé nepřátelské výpady na agresivitu homosexuálně orientovaných lidí mohou motivovat fysickou agresivitu prostoduchých radikálů. Pracovnice Ligy gayů a lesbiček P.Frendiville upozornila na často opomíjenou historii vyvražďování homosexuálů v nacistických koncentračních táborech. Emeritní europoslankyně J.Swiebel působila hodně maskulinně. proto nepřekvapilo, když v rozpravě o homofobii hájila také práva "transgenderů" a brojila proti "transgenderofobii". Problém transsexuálů ovšem spočívá v tom, že v jejich případě sotva můžeme ustoupit od klasifikace jejich sexuálního cítění jako duševní poruchy. Změna matričního pohlaví také sotva kdy bude možná bez léčebných zásahů. Pokud jde o svobodu převlékat se do ošacení opačného pohlaví a pohybovat se ve společnosti v opačné sexuální roli, tam nelze příliš namítat. Nelze ovšem počítat s tím, že podobné chování bude okolím přijímáno nekonfliktně.

Nějak mně při proslovech o homofobii chybělo konstatování, že nositelem nepřátelských postojů ke gayům a lesbičkám bývají často i osoby, které samy homosexuální orientaci mají. protože ji celoživotně potlačují a naučili se tak žít, vnucují tuto svou pozici jako celospolečenskou normu. Podobné motivy až iracionální hostility k homosexualitě můžeme nalézt jak u policie a armády, tak třeba u církevních hodnostářů.

Louis-George Tin přednesl na semináři svůj návrh, vyhlásit Mezinárodní den boje s homofobií. Nejlépe prý na 18. června.

Skupina "Friends of Free Iran (FOFI) uspořádala krátkou tiskovou konferenci. Zahraničně politický mluvčí Národního hnutí odporu v Iránu seznámil veřejnost s novými důkazy o zasahování iránského režimu do situace v Iráku. Byly zaznamenány přepady a únosy členů organizace iránských mudžahedínů. Iránská vláda se také snaží přimět Irák, aby ze svého území příslušníky iránského hnutí odporu vypudil. Jisté je, že iránský theokratický režim se prokazatelně opakovaně pokouší situaci v Iráku ovlivňovat skrze šíitské komunity. Iránské vládní tiskoviny dokonce přímo nabádají občany, aby mudžahedíny zabíjeli. V průběhu konference padlo i obvinění, že iránský režim obchoduje s ropou, kterou ilegálně importuje z Iráku.. Jisté je, že poslanci Evropského parlamentu mohou v té věci dělat jen mámo. Vyjadřujeme opakovaně svou solidaritu s iránským hnutím odporu a podporujeme jeho charismatickou představitelku, paní Rajavi. V poslední době roste přesvědčení, že iránští představitelé by měli být prohlášeni v Evropské unii za nežádoucí osoby. Německo se europoslanci chystají vyzvat, aby nepovolilo návštěvu iránského prezidenta na nadcházejícím fotbalovém mistrovství světa. Myslím, že v této otázce není Německu jako pořadatelské zemi co závidět. Pokud pozve Ahmadinežáda na kopanou, bude muset nějak zpacifikovat demonstrace proti němu. Pokud mu vstup odmítne, dostane se do hrozeb teroristickými útoky, pokud ovšem zůstane jen u hrozeb. Nicméně ustupovat násilí a mezinárodnímu hulvátství iránského prezidenta by snad svět neměl....

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED)