Týden v Evropském parlamentu
25. - 29.9.2006

Druhé zářijové plénum ve Štrasburku probíhalo vcelku v poklidu. Větší vzrušení v sále bylo snad jen při hlasování o stanovisku k přistoupení Turecka k EU.

Slovenští poslanci z frakce EPP-ED předložili petici, která reaguje na nedávné rozhodnutí, odložit vstup "nových členů EU" do Schengenského systému. Petici podepsala většina poslanců, zvolených v deseti nových členských státech, nicméně nelze si dělat iluzi o tom, že by mohla rozhodnutí Komise nějak zásadně ovlivnit. Ostatně, pokud se týká vnitřní bezpečnosti a kontroly nad kriminalitou, nejsou hraniční kontroly zas až tak neužitečné. Jistě není problém na hranicích maďarských, českých, nebo slovenských. Jisté pochybnosti panují ve vztahu k neprostupnosti schengenské bariéry v jiných státech. I kdybychom však připustili problémy ve východní Evropě, zdá se, že hlavní bránou ilegálních migrantů do unijního prostoru jsou dnes spíše státy Středomoří, případně španělské Kanárské ostrovy, kde Evropská unie čelí a bude čelit zřejmě největším problémům s hraničními kontrolami.

Poslanci schválili některá rozpočtová opatření. Kromě jiného také definitivní zakoupení budov a pozemků ve Štrasburku. Nejde o snahu, setrvat v putování mezi Bruselem a Štrasburkem po další desítky let. Zakoupení těch nemovitostí se ukázalo ekonomicky výhodnější, než jejich další pronajímání. Až zvítězí zdravý rozum, a Evropský parlament bude mít své jediné sídlo v Bruselu, bude moci s budovami ve Štrasburku naložit podle svého uvážení, a nebude vázán složitým a málo transparentním systémem nájemních vztahů.

Hlasovaly se zprávy, které se zabývaly stavem věcí v kandidátských státech. Přes některé výhrady k Bulharsku a Rumunsku mají obě tyto země své členství v Evropské unii od ledna příštího roku prakticky jisté. Výhrady se týkají zejména fungování justičních systémů, boje proti korupci a organizovanému zločinu.

Ve vztahu k Turecku se zde rozhořela jakási politická válka, ve které se někteří poslanci a některé politické skupiny předhánějí ve vznášené připomínek, výhrad a nároků na tuto kandidátskou zemi. Jde nepochybně o projev, který souvisí s měnícím se veřejným míněním ve "starých" členských zemích. Ostatně i v Česku se jistě najdou lidé, kteří nás budou strašit tisícovými zástupy uchazečů o práci, které se u nás vyrojí po přistoupení Turecka. Jisté je, že Turecko nevstoupí do EU v krátkém časovém intervalu. Již při schvalování předvstupních rozhovorů s touto zemí se hovořilo o perspektivě deseti i patnácti roků. Negativní emoce, které poslanci vyjadřovali, nejsou tedy vůbec motivovány aktuální situací. Procedura předvstupního vyjednávání a dohledu nad transformací země pře rozhodnutím o definitivním vstupu, je dokonale propracovaná a funkční. Takže ve skutečnosti není vůbec žádný důvod k panice. Poslance za ODS zejména zaujala intenzita, se kterou se někteří poslanci zabývali historickými událostmi. Turecká genocida Arménů z počátku dvacátého století je jistě událost nechutná, neměla by však vrhat negativní světlo na soudobé Turecko. Je to podobné, jako bychom si stále ošklivili Německo za to, co poměrně nedávno provedli tamní národní socialisté Židům a jiným národům v Evropě. S takovými historickými událostmi je třeba zacházet velmi citlivě. Jsou spojeny s emocemi, které je někdy obtížné dokonale kontrolovat.

Plénum oslovily dvě hlavy států, prezidentka afrického státu Libérie a premiér Libanonu.

Libérie je malý africký stát, který se poslední roky zmítal v občanské válce. Má dnes asi 3.5 miliónu obyvatel, když během válek zahynulo nejméně 250 000 lidí. Paní prezidentka Ellen Johnson Sirleaf je první africkou političkou, která byla zvolena do čela nějakého státu. Je ve funkci od listopadu loňského roku a ve svém vystoupení se snažila popsat zejména to, s jakými problémy se její vláda potýká. Země je extrémně předlužená a její ekonomický systém nefunguje. Předpokládá se postupné oživení průmyslu a těžby surovin. Na to je však zejména potřeba klid a bezpečí obyvatel, které zatím zajišťují vojska OSN.

Libanonský premiér Fouad Siniora se měl původně setkat jen s předsedy politických frakcí, nakonec však vystoupil na plénu. Jeho vystoupení ukázalo naprosto jednostrannou orientaci ve vztahu k příčinám stávajícího konfliktu. Za vše prostě podle libanonského premiéra může Izrael a jeho "ďábelská" politika. O vyzbrojování Hizballáhu a jeho akcím proti bezpečnosti izraelského území neřekl ani slovo. Také se nijak nezmínil o tom, že by snad armáda státu Libanon měla v úmyslu Hizballáh odzbrojit. Myslím, že evropské mírové jednotky to v té zemi rozhodně nebudou mít lehké. Je velkou otázkou, jestli se vůbec budou moci spolehnout na spolupráci libanonských vojáků v akcích proti ilegálním a nekontrolovaným zbraní.

Z ostatních jednacích bodů mne zaujal recentní plod evropské "novořeči", kterým je výraz "gender budgetting", tedy "pohlavní rozpočtování". Zdá se, že ekonomové budou muset tuto disciplinu nově nastudovat. Nevyjadřuje nic jiného, než další snahu feministek, zajistit nikoliv rovnost, ale stejnost pohlaví, a to za každou cenu. Příslušná zpráva, která se zabývá rovností pohlaví v mezinárodním obchodu obsahuje i jiné perly. Třeba návrh, aby obchodní společnosti ve svých správních orgánech měly ze zákona alespoň čtyřicetiprocentní (proč ne padesátiprocentní?) zastoupení žen. Podobný duchaplná předpis prý zavádí Norsko a naši unijní "genderisté" se v něm se zalíbením shlédli.

Evropský parlament navštívila padesátičlenná skupina japonských studentů z univerzity v Okinavě. Jednalo se o studenty evropského práva a kultury. Třetina z nich preferuje angličtinu, třetina němčinu a třetina francouzštinu. Besedovali s nimi poslanci Delegace pro vztahy s Japonskem. Studenti projevovali živý zájem o evropskou politiku, zejména pak o jednání, která se týkají dalšího rozšiřování Evropské unie.

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED)