Bohnické sexuologické dny se věnovaly ochranné léčbě

Medical Tribune, 12. března 2007

Již po devatenácté se letos v únoru konala tradiční sexuologická konference v Psychiatrické léčebně Bohnice. Zúčastnila se jí téměř stovka lékařů, psychologů, sociologů a jiných odborníků, kteří se dané problematice věnují.

Tento rok je to již dvacet let od založení specializovaného oddělení pro léčbu sexuálních delikventů v bohnické léčebně. Proto v úvodu setkání zazněly příspěvky pamětníků. Po zakládajícím přednostovi, stále aktivním Slavoji Brichcínovi dnes vede toto pracoviště představitel mladé generace klinických sexuologů primář Jiří Švarc.

Čestné členství Sexuologické společnosti ČLS JEP bylo uděleno žijícímu klasikovi české sexuologické vědy Aleši Kolářskému, který se v tomto roce dožívá 75 let. Při této příležitosti byla také již podruhé vyhlášena Cena Josefa Hynieho, udělovaná výborem Sexuologické společnosti nejlepší publikované práci v oboru v průběhu uplynulého roku. Letos výbor takto ocenil brněnské autorky Alexandru Žourkovou a Janu Novotnou za práci o sexuálních problémech u pacientů léčebných moderními psychofarmaky. Tato práce byla publikována v zahraničním odborném časopise. Na závěr konference proběhla panelová diskuse na téma velmi aktuální: „Nespolupracující pacient v sexuologické ochranné léčbě“. Účastníci se shodli na tom, že v současné době je náš systém péče o deviantní pachatele sexuálních deliktů málo funkční. Pokud pacient léčbu odmítá, je velmi obtížné před jeho recidivou chránit společnost. Soudy soudí pomalu a vymáhání jejich rozsudků není příliš důsledné. Lékaři si stěžují na nedostatečnou aktivitu justičních a policejních orgánů, které mají zabezpečovat dohled nad delikventy, kteří byli propuštěni na svobodu s nařízenou léčbou. Velkým ekonomickým problémem je také skutečnost, že soudem nařízenou ochrannou léčbu psychiatrickou i sexuologickou mají lékaři účtovat pojišťovnám. Zdravotní pojištění přitom zcela jistě není schopno krýt všechny nezbytné náklady na tuto specifickou terapeutickou situaci.

Čekáme na zavedení institutu ochranné detence u nebezpečných a nespolupracujících delikventů. Stávající zákon nařizuje výkon ochranné léčby nikoli delikventovi, ale zdravotnickému zařízení. To staví sexuologická oddělení do role instituce, která jako by odpovídala také za to, že se pacient nařízené léčbě podrobí. Je to zřejmě legislativní unikát i ve světovém měřítku, protože nucená léčba se obvykle nařizuje odsouzenému pachateli, který by také měl nést odpovědnost za to, že se léčbě včas a řádně podrobí. Protože ochranné léčení nařízené soudem je nepochybně zakázkou státu, mělo by být také státem financováno, a to mimo režim veřejného zdravotního pojištění.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 7/2007 (str. A11).