Týden v Evropském parlamentu
4.2.2005

Ve Výboru pro kulturu a vzdělávání se představil komisař Figeľ, aby prezentoval své představy o tomto funkčním období Komise v jeho rezortu. Jako obvykle realizace všech dobrých úmyslů bude odviset od rozpočtového rámce. Proběhla informativní diskuse o regulacích v oblasti audiovizuálních a informačních prostředků. Hodně se hovořilo o nutnosti chránit děti a mládež před nevhodnými tématy. Jisté je, že v době rozmáhajícího se Internetu to půjde jen stěží. Poněkud lépe jsou na tom vzdělávací programy vysokých škol v EU. Jejich výměnné programy fungují docela dobře. Otázkou je, bude-li na ně v budoucnosti také dostatek rozpočtových peněz. Výbor hlasoval o stanovisku k rozpočtovému výhledu a snažil se pro roky 2006 - 2013 navrhnout vyšší rozpočtové částky zejména pro kulturní a vzdělávací programy.

Legislativní výbor hlasoval o konečném stanovisku k návrhu Rámcové dohody o procesních právech v trestním řízení v celé Evropské unii. Dohoda zavede právo obviněných na právní pomoc, jakož i na to, aby od počátku byl brán zřetelný ohled na jejich zdravotní stav, ať již tělesný nebo duševní.

Z ostatních bodů jednání zcela jistě největší pozornost přitáhla debata s komisařem McCreevy o softwarových patentech. Jak známo, předešlá Komise připravila na toto téma direktivu, která zavádí patentovatelnost softwarových aplikací v hodně širokém rozsahu. Směrnici se přes odpor nemalé části odborné veřejnosti podařilo protlačit parlamentem v roce 2003. Nezačala však dosud platit, protože na jednání Rady se proti ní velice tvrdě postavilo Polsko. Direktivu přišel McCreevy před legislativním výborem obhajovat. Jeho vystoupení však jak se zdá nikoho příliš nepřesvědčilo. Prakticky celý výbor žádá Komisi, aby buď spornou direktivu stáhla a rychle předložila jiný text, nebo aby souhlasila s vrácením textu stávajícího do prvého čtení tak, aby mohl být přepracován. K největším stoupencům široké definice softwarových patentů patří především velké firmy, které produkují buď přímo software, nebo různé informační technologie (třeba mobilní telefony). Přes mocné lobbistické tlaky ze strany velkých firem nevystoupil na obranu stávající direktivy kromě komisaře nikdo. Na tahu tak zůstává Komise, která musí zvolit jednu z popsaných variant.

Diskutovalo se též o stanovisku výboru k návrhu směrnice, která má regulovat fungování auditorských firem v členských státech. Text směrnice se snaží zavést co nejvíce zabezpečovacích předpisů tak, aby byl minimalizován možný střet zájmů. Diskuse se vedla zejména o povinnosti auditorské firmy, ukončit po sedmi letech spolupráci s auditovaným subjektem, a to nejméně na dva roky. Toto ustanovení se některým velice nelíbí. Nicméně po známé aféře firmy Enron v USA panuje obecné přesvědčení, že dohled nad audity musí být zpřísněn.

Zajímavě se vyvíjí také diskuse o opatřeních proti praní špinavých peněz a terorismu na úseku bankovnictví. Jisté je, že ty dvě věci dost dobře není možné považovat za stejnou problémovou oblast. Zatímco při boji proti praní špinavých peněz má být zabráněno převáděním ilegálních zisků na legální, problematika financování terorismu je zcela jiná. Opatření proti praní špinavých peněz musí být zaváděna globálně, jinak zůstanou neúčinná. Terorismus je málokdy financován tak, aby to bylo nápadné. Na jednom z pracovních obědů promluvili na toto téma zástupci velkých bank Neil Stocks (UBS AG) a Chris Davies (Société Générale). Konstatovali, že oraní špinavých peněz lze ztížit, nikoliv však zcela odstranit. U financování terorismu samy banky mnoho nezmohou. Zůstává to doménou tajných služeb a co nejlepší komunikace různých institucí. Bankéři říkají, že třeba stávající americká regulace, která činí podezřelými všechny převody částek nad 15000 USD sice zkomplikuje život milionáři, který pošle větší částku třeba příbuzným, ale ten, kdo pere špinavé peníze si na takové limity dá prostě pozor. Upozornili rovněž na to, že třeba financování teroristické akce z 9.listopadu 2001 bylo ve vztahu k převáděným částkám naprosto nenápadné.

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED)