Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina CSc., poslanec Evropského parlamentu
Vytištěno z internetové prezentace poslance Evropského parlamentu Doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny CSc. - www.zverina.cz
URL: http://mep.zverina.cz/65/cz/print/tyden-v-evropskem-parlamentu-10-3-2005/

Týden v Evropském parlamentu
10.3.2005

Plenární schůze ve Štrasburku se zabývala vesměs záležitostmi nelegislativní povahy. Z nich pak jednoznačně dominovala debata o reformě "Lisabonské strategie". Jak známo, analýza dosavadního plnění reformního programu, přijatého v roce 2000 vyzněla hodně kriticky. Po pravdě řečeno, tato deklarace měla jen nepatrný, pokud vůbec nějaký, vliv na chod věcí v Evropské unii. Bližší lze snadno zjistit studiem "Kokovy zprávy". Nová Komise měla na vybranou. Buď lisabonský proces odtroubit a prohlásit za nesplnitelný (což by asi bylo jediným realistickým řešením), nebo předstírat "že se tak mnoho nestalo" a zkusit ten proces oživit. Pro zavržení Lisabonu zcela jistě není v EU dostatek politické vůle. Vždyť lisabonské plány jsou tak přitažlivé. Už jen ta myšlenka, že do roku 2010 doženeme a předeženeme Spojené státy, musí být většině Evropanů velice blízká. Barrosova Komise proto vypracovala jakousi částečnou reformu Lisabonské strategie, která má celý proces oživit a aktualizovat. Reforma má spočívat především v podpoře moderních technologií, malých a středních podniků, globální konkurenceschopnosti , vzdělání a změn na trhu práce. Mám zato, že při troše dobré vůle bychom tyto prvky našli již v původním reformním programu. Bude založen "Evropský institut technologií". Těžko říci, čím přesně se bude zabývat, protože Evropská Komise již jednu výzkumnou a analytickou instituci má, je to JRC (Joint Research Centre). Při svém vystoupení před poslanci EP předseda Komise zdůraznil zejména potřebu vyšší flexibility pracovního trhu a větší důraz na vzdělání a na zlepšení šancí mládeže. Plnění reformy ve smyslu "od slov k činům" má zajistit vyšší aktivita národních institucí. Předpokládá se, že členské státy vytvoří jakési kontrolní instituce, které budou "plnění programu" pravidelně kontrolovat. To vše se bude dít při deklarovaném "zachování evropského sociálního modelu", který byl ovšem, již dávno označen za jednu z hlavních příčin evropské ekonomické stagnace. Nelze jistě nic namítat proti snaze "rozpohybovat" Evropskou unii. Otázka ovšem je, jestli přijímání deklarací, podobné té lisabonské, je tím nejlepším způsobem, jak kýžených změn dosáhnout.

Hodně debat vyvolalo také projednávání "Zprávy o sociální situaci v EU". Ta zpráva byla spíše deklarací socialistického vidění světa. Nabádala k zvýšenému přerozdělování a tedy také k vyšším sociálním výdajům. To nelze připustit v době, kdy omezení sociálních výdajů a reforma "evropského modelu" sociálního státu je příkazem dne. Při projednávání tohoto bodu se na plénu EP objevil také český komisař V.Špidla. Nezůstal nic dlužný své socialistické uhlářské víře a zprávu jednoznačně podpořil jako krok správným směrem. Naštěstí poslanci parlamentu měli zdravý rozum a tento rudý text dosti přesvědčivě odmítli. Nemá to pan předseda Komise jednoduché, když své liberální sociální a ekonomické názory musí prosazovat proti takovým "sociálně cítícím" komisařům, jakými jsou třeba V.Špidla, nebo G.Verheugen.

Byla přijata deklarace proti exportu zárodečných buněk z Rumunska do Velké Británie. První zprávy hovořily o "exportu vajíček (oocytů)". Objektivních informací jsme měli po ruce jen málo. Zdá se, že tato "rumunská kauza" spočívala v tom, že britští lékaři měli v úmyslu posílat do Rumunska spermie mužů z neplodných manželství. Rumunské reprodukční centrum těmito spermiemi mělo fertilizovat dárcovská vajíčka a posílat zpět do Británie k zavedení do dělohy neplodných žen. Europoslance kupodivu na popsané transakci nejvíce zaujala částka, kterou měly dostávat dárkyně vajíček (1000 Liber), nikoliv stránka objektivně odborná a etická z pohledu lékařského. Dárcovství zárodečných buněk je v některých členských zemích prakticky nemožné. V jiných ovšem zcela přípustné. Zde se ovšem britská reprodukční centra myslím dostala do sporu s lékařskou etikou, když výběr dárkyně vajíčka delegovala na rumunské pracoviště. Rumunští lékaři zase zřejmě vůbec neznali příjemce jimi vyrobeného embrya. Takto neosobně poskytované služby v oblasti tak citlivé, jako je reprodukční medicína mně na první pohled připadají nepřijatelné. Těch tisíc liber bych nakonec rumunským dárkyním přál, protože odběr vajíčka je poměrně složitá procedura, spojená jak s určitými potížemi (hormonální léčba, laparoskopie), a také s možnými zdravotními komplikacemi. Jen si myslím, že britská reprodukční centra by se měla po dárkyních oocytů porozhlédnout ve vlastní zemi. Před hlasováním o zmíněné rezoluci došla do parlamentu zpráva o tom, že rumunské úřady předmětnou kliniku uzavřely.

Navštívil jsem přednášku o paliativní péči. Vystoupily zde předsedkyně Evropské asociace pro paliativní péči (EAPC: www.eapcnet.org) a šéfka maďarské organizace hospiců. Péče o osoby nevyléčitelně nemocné a umírající je stále větším problémem. Nejen že přibývá zhoubných onemocnění, těžkých a vleklých nemocí, ale také nám vytrvale stárne obyvatelstvo v celé Evropské unii. Ambulantní i ústavní paliativní péče se považuje za podstatný přínos pro kvalitu života těžce nemocných lidí. Problémy jsou zejména se zavedenými stereotypy lékařů a organizátorů zdravotnictví. Oficiální medicína má tendenci neustále léčit, a to až do konce našich dnů. Není příliš obvyklé, myslet také na důstojnost a pohodu nevyléčitelně nemocných. Jisté je, že u nás většina lidí umírá v nemocničním zařízení, nebo v "domově důchodců". Léčebny dlouhodobě nemocných a sociální ústavy plní prostě roli, kterou v některých zemích obstarávají "hospice" a nebo instituce, které poskytují paliativní péči ambulantně. V nemocnici, psychiatrické léčebně, nebo v sociálním ústavu ovšem člověk většinou umírá osamocený, ustrašený a zbytečně trpící. Budování specializovaných center s posláním mírnit pacientovo utrpení a pomáhat mu v klidu a důstojně, pokud možno ve společnosti blízkých lidí opustit tento svět, je prostě na pořadu dne. V tabulce, kterou nám expertky poskytly, figuruje Česko jako prakticky nejméně rozvinutá země ve vztahu k počtu center "paliativní medicíny". Ono budování takových center není nijak levná záležitost a s jejich financováním se potýkají všude na světě. Zástupce Evropské Komise na přednášce v diskusi uvedl, že Komise má na rozvoj paliativní péče v členských zemích nějaké prostředky, které možno čerpat.

V parlamentu přednášel také americký host, politolog John Husman z washingtonské "Heritage Foundation". Přednesl brilantní přednášku o americko - evropských vztazích. Po opětovném zvolení W.G.Bushe prezidentem došlo dnes v USA k situaci, kterou moderní americké dějiny nepamatují. Američtí republikáni dnes ovládají obě komory Kongresu. To si evidentně uvědomují i evropští politici, kteří přestali kvality a autoritu amerického prezidenta zlehčovat. K situaci v Iráku řekl, že dnes musí být většině nezaujatých lidí zřejmé, že svržení režimu Saddáma Husajna změnilo mocenské poměry na Středním východě. Amerika doufá v příznivý posun palestinsko - izraelského konfliktu. Velkým problémem zůstává Irán a jeho vývoj jaderných zbraní. Pro bezpečnost světa je zcela nepřijatelné, aby iránský režim dostal jadernou zbraň pod kontrolu. I kdybychom připustili, že s Iránem se nějak domluvíme, zůstane obrovské nebezpečí, že se jaderné zbraně z této země nějakou cestou dostanou do rukou teroristů. Proto jsou Spojené státy připraveny zasáhnout proti Iránskému režimu všemi dostupnými prostředky, pokud nebude v otázce nešíření jaderných zbraní řádně spolupracovat. Očekává se, že rozhodnutí padne v několika příštích měsících. Zrušení embarga na vývoz zbraní do lidové Číny, které nedávno navrhla Komise EU, považuje Amerika za naprosto nepřijatelné. Pokud by k takovému opatření došlo, jsou Spojené státy odhodlány stáhnout z EU všechny své zbrojní investice, zejména pak know-how ke špičkovým technologiím. S Čínou je samozřejmě třeba udržovat dobré politické i ekonomické kontakty. Nicméně narušit bezpečnostní rovnováhu v asijském regionu dodávkami zbraní by bylo neprozíravé. Evropský parlament konec konců ve svém postoji Komisi zrušení zbrojního embarga k lidové Číně nedoporučil. Na dotaz z auditoria vysvětlil řečník také postoj USA k návrhu ústavní smlouvy EU. Spojené státy se samozřejmě nechtějí vměšovat do vnitřních záležitostí Unie. Budou respektovat každé rozhodnutí, které EU v tomto směru přijme. Zdá se jim však, že EU je stále ještě spíše nadnárodním tělesem. Její členské země se v mnoha ohledech od sebe liší, a ta diverzita se nezmenšuje. Co se amerického veřejného mínění týká, tam se evropské spory o ústavu prakticky nevnímají. Je to příliš vzdálená záležitost.

V průběhu uplynulého týdne se také vzpomenul Mezinárodní den žen. 8. březen jsme byli zvyklí slavit v době komunistické totality, a tak se přiznám, že okázalé oslavy, kterých se zde účastnili lidé všech politických skupin, mně přišly poněkud nemístné. Nicméně nejrůznější "ženská hnutí" si MDŽ přetransformovaly k obrazu svému a učinily z něj svátek emancipačních, antidiskriminačních, a samozřejmě také feministických idejí. Není jistě náhoda, že se současně s oslavami MDŽ projednávala v EP tak zvaná "Pekingská deklarace" z roku 2000. Opakovaly se tak nejrůznější "gender" témata, která jsou dobře známá i z národní politické scény. Ozvalo se jak volání po pozitivní diskriminaci utlačovaných žen, tak konzervativní volání po zlepšení sociální situace matek. Poněkud v pozadí zůstala skutečnost, že někteří poslanci sepsali rezoluci, která požaduje celosvětový zákaz interrupcí. Byla to zajímavá přehlídka názorového spektra v Evropském parlamentu. Jisté ovšem je, že větší angažovanost žen ve společnosti je skutečností všude kolem nás. Problémem, který neumíme řešit, je současná nízká porodnost. Ať si to chceme nebo nechceme přiznat, EU stárne a Evropanů ubývá. To je věc, kterou mohou změnit jen ženy. Velice pochybuji, že snižující se porodnost je věcí sociální nouze. Je evidentní, že větší počet dětí si od žen nedokážeme koupit ani štědřejšími mateřskými dávkami, Jedná se o projev postupné dekadence "západní" civilizace. Tomu zatím přihlížíme bez zásadnějších reakcí. Někteří, zejména socialističtí, politici tu krizi ještě ani nezaznamenali. Jisté je, že bychom si žen, které na sebe vzaly mateřské poslání, měli daleko více považovat než dosud. Ne "žena jako taková", ale žena matka zasluhuje zvláštní společenské úcty a podpory.

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED)
 |  |  |  |
 |
normal
 |
pro nevidomé
 |
AKTUÁLNÍ STRÁNKY ZDE
 |