Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina CSc., poslanec Evropského parlamentu
Vytištěno z internetové prezentace poslance Evropského parlamentu Doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny CSc. - www.zverina.cz
URL: http://mep.zverina.cz/94/cz/print/meziparlamentni-delegace-evropskeho-parlamentu-v-japonsku/

Meziparlamentní delegace Evropského parlamentu v Japonsku
15.- 21. května 2005

Delegace Evropského parlamentu pro Japonsko má celkem 26 členů. Z nich šestnáct bylo vysláno do Tokya na již 26. meziparlamentní konferenci Japonsko – Evropská unie. V čele delegace byl Georg Jarzembowski, německý poslanec EP (CDU). Já jsem se konference zúčastnil jako místopředseda Delegace.

Zlatý císařský palác, Meziparlamentní delegace Evropského parlamentu v Japonsku 15. - 21. května 2005 |

Vlastní konference se konala ve třech pracovních konferencích v Bulově japonské Sněmovny reprezentantů (dolní komora japonského parlamentu). Vedoucím japonské delegace byl pan Taro Nakayama, poslanec vládní Liberálně-demokratické strany.

První blok pracovní konference (16.5.05 odpoledne)

Hlavním tématem diskuse byla mezinárodní politická a bezpečnostní situace ve světě, v Japonsku a v EU.

Japonsko citlivě vnímá rozdělení Evropské unie ve vztahu k iráckému konfliktu. Ústava Japonsku nedovoluje vést v zahraničí vojenské operace, proto vyslalo v rámci spojeneckých závazků do Iráku pořádkové jednotky. Veřejné mínění zde není této akci příliš nakloněno. Navíc v současné době iráčtí teroristé drží japonské rukojmí, což posiluje negativní nálady v zemi. Nicméně masmédia zde většinově podporují vládní pozici. Zastávají názor, že za této situace odejít z Iráku by bylo nezodpovědné. Jsou odhodláni pomoci tuto zemi stabilizovat.

Japonský parlament, Meziparlamentní delegace Evropského parlamentu v Japonsku 15. - 21. května 2005 |
Japonský parlament, Meziparlamentní delegace Evropského parlamentu v Japonsku 15. - 21. května 2005 |

Velkým hráčem na politické scéně východní Asie je samozřejmě Čína. Její hospodářské, kulturní i politické pokroky jsou pozoruhodné. Japonci to akceptují. Opakovaně však zdůrazňují, že čínská vláda dělá politiku, založenou na komunistické ideologii. Proto Japonsko uvítalo, když Evropský parlament zvrátil návrh Evropské rady, zrušit embargo na vývoz zbraní do lidové Číny. Původním impulsem pro tuto liberalizaci byla ratifikace Úmluvy o lidských právech Čínou. Nicméně u podobných režimů je ratifikace jedna věc, a skutečnost, jak se tam zachází s menšinami a politickými oponenty věc jiná. V případě Číny zatím nemůže být ani řeči o velikém praktickém pokroku. Připomeňme si třeba masové pronásledování a mučení příslušníků hnutí Falun Gong. Podle japonských přátel Čína postupně ztrácí charakter uzavřené a ideologicky monolitické země. Hlavním zdrojem naleptávání rigidní ideologie je samozřejmě volnější tok informací, a to zásluhou masmédií, zejména však Internetu, který se v Číně rychle rozšiřuje.

Nedávné protijaponské demonstrace v Číně nezasáhly příliš bilaterální vztahy. Zdá se, že ty nepokoje si tak trochu objednala čínská vláda. V Číně totiž stále ještě bez vládní tolerance nemůže žádná masová demonstrace, natož s agresivními projevy, proběhnout. Událost je dnes pomalu zapomenuta. Byla spuštěna na základě údajné nespokojenosti Číňanů s tím, jak se v japonských učebnicích pojednává japonská agrese vůči Číně za druhé světové války. Nicméně, jak pravil třeba šéf japonské delegace, více než 90% dnešních občanů Číny i Japonska se narodilo po válce. Sotva tedy mohou být nositeli nějakých vlastních traumatických zkušeností. Jde spíše o to, jak s krutými reáliemi války zacházejí politici a masmédia.

Jisté vztahy k následkům druhé světové války má také tuzemská debata o změnách japonské ústavy. Stávající ústavu napsali po druhé světové válce tak trochu američtí vítězové (a okupanti). Upřímně řečeno, je to zřejmě velmi dobrý text, když vydržel bez podstatné změny celých šedesát roků. Nicméně modernizace nutná bude. Jeden z hlavních problémů je devátý článek ústavy. Ten totiž Japonsku zakazuje účastnit se vojenských operací v zahraničí. Dnešní doba přináší velká bezpečnostní rizika a s nimi také nezbytnost vojenských akcí proti teroristům a proti agresivním režimům, které ohrožují mezinárodní společenství. Japonští politici soudí, že země by měla být v této oblasti aktivnější. Rozhodně by měla mít možnost, účastnit se vojenských operací, ke kterým dá podnět OSN, ale třeba i jiná mezinárodní bezpečnostní organizace. Druhým ústavním politickým problémem je článek 24. , který činí za život rodiny zodpovědnou ženu. Bude třeba to ustanovení modernizovat, a tedy respektovat rovná práva žen i mužů.

Zlatý císařský palác, Meziparlamentní delegace Evropského parlamentu v Japonsku 15. - 21. května 2005 |
Císařský pavilon, Meziparlamentní delegace Evropského parlamentu v Japonsku 15. - 21. května 2005 |

Velká debata se v souvislostí s diskusemi o ústavě vede také o případném zrušení trestu smrti v Japonsku. Mezinárodní tažení proti trestu smrti dospělo tedy už i na Dálný Východ. Organizátoři tohoto názoru jsou vedeni pohnutkami humanitními, ale také nutností, předcházet občasným justičním omylům. Můj názor na trest smrti je myslím známý. Domnívám se, že jeho zrušení není morálně ospravedlnitelné. A to především ne u masových a sériových vrahů, nebo u teroristů. Co se týče justičních omylů, pak je třeba říci, že v případě absence přímých důkazů by žádný zodpovědný soudce neměl absolutní trest vynášet. V poslední době mne i u nás hodně znepokojují rozsudky, kdy soudci na základě „logicky propojených nepřímých důkazů“ posílají na dlouhé roky do vězení lidi, proti kterým neexistují přímé důkazy. Ale to je úplně jiná, než jen politická debata.

V Japonsku existuje již několik let poměrně stabilní ekonomický růst. Nezaměstnanost je minimální, a nedosahuje ani pěti procent. Vnitropolitické scéně proto dominují debaty o možné privatizaci poštovních a pojišťovacích služeb. V rámci modernizace země je ta privatizace zřejmě nezbytná.

První den oficiálních jednání byla naše delegace přijata jak vedením Sněmovny reprezentantů (dolní komora Parlamentu, spíkr pan Yohei Ono), tak Sněmovny poradců (horní komora, spíkr paní Chikage Oogi). Paní Oogi oceňovala jednotnou evropskou měnu a návrh ústavní smlouvy EU. Ráda by, aby se v Japonsku více uplatňovaly ženy i v politice. Situace se mění, ne však dosti rychle. V současné době je v japonském parlamentu jen 13% žen. Při debatě o ústavě se ozývají i hlasy, aby Japonsko odstranilo dvoukomorový parlamentní systém. Jako všichni šéfové horní komory v podobné situaci soudí, že by to byla škoda, protože horní komora dělá spoustu užitečné práce.

Druhý blok pracovní konference (17.5.2005 dopoledne)

Blok byl věnován ekonomickým problémům. Japonský poslanec za vládní LDS Y. Tsushima hovořil o ekonomické situaci v Japonsku. Japonská ekonomika v posledních letech setrvale roste a produkuje přebytky. V budoucnosti se mohou vyskytnou nejrůznější problémy. On vidí největší rizika v těchto faktorech:

  • explozivní růst ceny ropy (Japonsko je na dovozu ropy životně závislé)
  • „přehřátí“ a s tím související rizika kolapsu čínské ekonomiky
  • kolapsy některých ekonomických sektorů v USA (automobily)
  • možnost nedostatku likvidity v bankách, a tedy nedostatek úvěrů.

Přes zmíněná rizika si přednášející myslí, že jsou důvody k mírnému optimismu.

V diskusi se objevily některé problémy v ekonomické legislativě, které by bylo záhodno řešit. Ukazuje se, že japonské soutěžní právo není kompatibilní s evropským. Výsledkem je situace, kdy se japonský trh jeví evropským podnikatelům jako příliš ochranářský, zvýhodňující domácí firmy příliš. Předseda naší delegace G. Jarzembowski uvedl, že je v relativně bohatých ekonomikách někdy opravdu nedostatek investičních prostředků. Mnoho firem investuje raději v ekonomicky slabších zemích, a to z různých důvodů. Dalším problémem je „personal nonconsumption“. Lidé mají obavy z budoucnosti, proto neinvestují, ani nenakupují, peníze akumulují „na horší časy“. Je to do značné míry psychologický problém. Opoziční poslanec K. Tanaka nevidí japonskou realitu tak pozitivně jako vládní strana. Japonský export stagnuje. Klesá podíl produktivního obyvatelstva. (Japonské predikce počtu obyvatel jsou podobně nepříznivé jako ty evropské. Podle některých prognóz by Japonsko, které má dnes asi 120 mil. obyvatel, mělo v roce 20540 jen 100 milionů, a v roce 2075 jen 80 milionů obyvatel. ). To dříve či později povede ke krizi penzijního systému v zemi. Japonsko nečelí inflačním tlakům, nýbrž několik let zde běží sice mírná, nicméně přece jen deflace. Ta jak známo je rovněž velkým ekonomickým problém. Především omezuje spotřebu obyvatelstva. Vláda vykazuje sice nezaměstnanost v míře velmi optimistické (kolem 4. 8%). Toto číslo je však jen fiktivní, nezahrnuje některé skupiny obyvatel. Skutečná míra inflace je prý nejméně 9%.

Při rozpravě o ekonomické situaci v Evropské unii uvedl europoslance P. Sanches Presedo, A. (Španělsko, Socialistická strana), že evropská ekonomická čísla vypadají rovněž vcelku příznivě. Inflace je nízká, nižší než 2% v eurozóně. Euro je o polovinu silnější v kursovém poměru než americký dolar. Riziky vidí v rostoucí ekonomické diverzitě (ta se nebude příliš snižovat, protože bohaté státy dávají jasně najevo neochotu k většímu přerozdělování). Evropský sociální model je ohrožen. Byl změněn jak „Pakt stability“, tak „Lisabonský proces“. Demografický vývoj je podobně jako v Japonsku nepříznivý. S tím souvisí očekávání vysokých sociálních výdajů a neochota investovat do vzdělávání, vědy a vývoje.

Japonské pohledy - Tokyo, Meziparlamentní delegace Evropského parlamentu v Japonsku 15. - 21. května 2005 |
Japonské pohledy - Tokyo, Meziparlamentní delegace Evropského parlamentu v Japonsku 15. - 21. května 2005 |

Japonští kolegové se s námi shodli na tom, že ekonomické prostředí by mělo být homogenní. Týká se to nejen zmíněného soutěžního práva, které by nemělo nikoho preferovat, ale také třeba účetních pravidel. Všichni bychom se měli blížit mezinárodně uznaným účetním standardům. Také patentové právo v EU, USA a Japonsku má zatím hodně daleko k jednotnému pojetí Ani Evropské unii se nevyhýbá šedá ekonomika a organizovaný zločin. Říká se, že organizovaný zločin je „čtvrtá nejsilnější ekonomika na světě“. Evropský společný trh, který prakticky nemá hranice, je dnes ideálním prostředím pro organizovaný zločin. Pro ochranu hospodářských zájmů budeme i v EU potřebovat nějaké nadnárodní policejní síly, podobné těm, které v USA má FBI.

Opakovaně byla zmíněna malá účinnost hospodářské pomoci Africe. Někteří Afriku označují jako „ztracený kontinent“, kde se pravidelně propadají v „černé díře“ enormní prostředky z hospodářské pomoci z celého světa. Ten kontinent má problém hlavně v tom, že nedokáže generovat a udržet fungující správu státu.

Důležitou roli ve vzájemných vztazích hraje věda a výzkum. Očekává se, že by Japonsko, podobně jako Čína, mohlo něco investovat také do evropského kosmického programu. Zatímco americká NASA je státem bohatě dotovaná, evropský kosmický program je z velké části jen komerční záležitost. Kritiku, a to zejména zleva, vyvolává společný americko-japonsko-evropský program výzkumu nukleární syntézy. Nukleární fúze a s ní spojené energetické zdroje jsou do budoucna prakticky jedinou nadějí lidstva. Nicméně výzkum těchto věcí je enormně nákladný a je proto jen logické, že se k jeho řešení spojily nejsilnější ekonomiky světa.

V Japonsku bylo obtížné vyhnout se rozhovoru o enviromentální politice. Japonci napříč politickým spektrem si velice váží „Kjótského protokolu“. Každá kritika tohoto sporného ujednání je zde vnímána skoro jako svatokrádež. Je to ilustrace toho, že „oteplování Země“ je teorie, která kolem sebe shromažďuje spíše více či méně fanatické věřící. Vědecké podklady pro ni se hledají těžce. Enviromentalisté dnes vlastně ani podporu nehledají, oni prostě věří a žádají, aby s nimi jejich víru sdíleli také ostatní lidé. Jejich víra je pro ně mnohem více než vědecké debaty. Několik fanatických stoupenců vydá za desítky univerzitních expertů. Dnes ostatně existují i enviromentální školy, které vyučují o zjevených enviromentálních pravdách. Pochybovat o těchto zjevených pravdách je považováno za hrubě nekorektní.

Japonské pohledy - Tokyo, Meziparlamentní delegace Evropského parlamentu v Japonsku 15. - 21. května 2005 |
Japonské pohledy - Tokyo, Meziparlamentní delegace Evropského parlamentu v Japonsku 15. - 21. května 2005 |

Třetí blok pracovní konference (17.5.2005 odpoledne)

Blok byl věnován konkrétním příkladům spolupráce mezi Japonskem a Evropskou unií. Italský a francouzský poslanec se snažili Japoncům vysvětlit rozdělení EU při irácké krizi. Nezdálo se, že japonští kolegové by jejich vývody oceňovali. Někteří v tom vidí nutnost, co nejdříve přijmout ústavu EU tak, aby „Evropa hovořila jedním hlasem“. Co to s EU udělá, až jedním hlasem znít nebude a podle ústavy bude muset, to je jak se zdá mnoho nezajímá.

Japonská bezpečnostní strategie se opírá především o Spojené státy. Nicméně pozornost se věnuje i regionální politice a systému „kolektivní bezpečnosti“. Japonci by rádi, aby se “zreformovala“ OSN a Rada bezpečnosti, ve které by chtěli zasednout. Myslím, že z historie někdejšího Československa by se měli poučit, jak vypadá taková záruka v systému kolektivní bezpečnosti v praxi. Jisté je, že bez Spojených států si EU (ale ani Japonsko) s žádnou moderní hrozbou neporadí. Japonsko má bohaté regionální kontakty. Čelí však také animozitě, a to zejména v Koreji a v Číně. Někteří japonští kolegové, a to i ti z vládní strany, vyčítají premiérovi Koizumimu, že nedělá dost proto, aby si mocného čínského souseda více naklonil.

Nepříliš pozornosti a času věnovali hostitelé Rusku, se kterým mají otevřený problém jménem Kurilské ostrovy. Několikrát se ptali, jak funguje systém kolektivní bezpečnosti v EU. Bylo opakovaně třeba vysvětlovat, že EU nemá žádný propracovaný systém, a že základem kolektivní bezpečnosti EU je konec konců NATO.

Europoslanci pak dlouho vysvětlovali japonským kolegům peripetie evropské ústavní smlouvy. Zdá se, že dnes již není tak těžký hřích když někdo prohlásí, že není vyloučeno, že ústavní smlouva nakonec nebude schválena. Návrh ústavní smlouvy má přitom k dokonalosti hodně daleko. Jde o text komplikovaný a obtížně pochopitelný. Návrh ústavy EU je nepochybně názorným příkladem politického konstruktivismu. Protože v Evropském parlamentu, ani v jiných strukturách EU neexistuje jasná politická většina, ústavní smlouva má povahu „ani ryba, ani rak“. Tím se stává dále pro lidi těžko uchopitelná.

Zahrady před císařským palácem, Meziparlamentní delegace Evropského parlamentu v Japonsku 15. - 21. května 2005 |
Koupelna v japonském hotelu, Meziparlamentní delegace Evropského parlamentu v Japonsku 15. - 21. května 2005 |

Na závěr uvedených diskusních konferencí bylo vydáno společné komuniké Japonské a evropské parlamentní delegace. V komuniké se praví, že spolupráce mezi stranami pokračuje uspokojivě. Výměna informací se týkala širokého spektra problémů. Od politiky v Evropě a ve Východní Asii, až po možné vzájemné uplatnění podnikatelských aktivit. Na přetřes přišly jak japonské plány na změnu ústavy, tak evropské problémy s ratifikací ústavní smlouvy. Další spolupráce je v oboustranném zájmu.

Delegace Evropského parlamentu byla přijata státním tajemníkem, šéfem úřadu vlády, panem H. Hosodou, jakož i ministrem vnitra, panem N. Machimurou. Skutečným společenským vrcholem návštěvy Japonska pak bylo, když delegaci přijal premiér Japonska Junichiro Koizumi. Pana premiéra jsme poznali jako dynamického a charismatického politika. Jeho pohled na současnou politickou situaci je střízlivý a optimistický. Spolupráci s evropskými zeměmi chápe jako zcela logickou. Má živý zájem o kulturní a vědeckou výměnu. Je znám bohatými kulturními zájmy, kterými čas od času překvapuje své politické partnery. Pozice premiéra v Japonsku není dnes lehká. Čelí kritice nejen ze strany opozice, ale také z vlastní politické strany. Vládnoucí LDS je totiž rozdělena na několik frakcí, které spolu vedou místy hodně nesmlouvavý politický boj. O kvalitách J. Koizumi svědčí i to, že je premiérem ještě čtyři roky po svém zvolení, což v Japonsku opravdu není snadné.

Dojmy z Tokya

Jezdí se zde stále vlevo, a nikdo nediskutuje o případné změně. Neznají „letní čas“, a ekonomicky nestrádají. Toky jsem neviděl více než deset roků. Za tu dobu přibylo lidí (město má dnes více než 30? miliónů obyvatel), automobilů, ale i silničních staveb. Centrum Tokya má ještě více světový charakter. Lidé chodí ustrojeni zcela civilně, ale formálně. Tmavý oblek a kravat je v centru města zřejmě pracovním oděvem. Neformálně oblečení jsou převážně turisté, nebo bezdomovci a žebráci, kterých je zde méně než třeba v Londýně. Na rozdíl od toho, co pamatuji před lety, ženy v tradičním japonském úboru, které cupitají za svým mužem, se dnes vyskytují v centru města jen zcela sporadicky. Prodávat se zde snaží kde kdo, od prominentních parfumérií až po ještě prominentnější butiky. Z automobilů lze v záplavě japonských značek vidět sem tam nějaký vůz německý (Mercedes, BMW, Porsche, VW). V centru jsem viděl jen prodejnu luxusních Mercedesů, žádnou jinou značku.

Hotel Imperial Tower byl opravdu excelentní. Ceny tomu samozřejmě odpovídají. Mimo jiné vymoženosti poskytuje možnost nepřetržitého vysokorychlostního internetového připojení zcela zdarma. Také několik výkonných hotelových počítačů je zde hostům k dispozici.

Lidé stále stejně milí a komunikativní. Nepochybně roste pozice žen ve společnosti. Velké firmy stále častěji zaměstnávají ženy ve funkci manažerek. Moderní je bezdětnost, nebo jen jedno dítě v rodině. Podobně jako v Evropě jsou dnes v Japonsku děti drahé a stále vzácnější.

Tokyo ovšem hodně ztratilo na své někdejší pověsti nejbezpečnější metropole světa. Ne proto, že by zde přibylo lupičů a kapsářů, těch je stále spíše méně než jinde v podobných megapolích. Rozmohla se zde věc, dříve nevídaná, a to sexuální obtěžování a sexuální agrese. Tyto specifické delikty jsou páchány zejména mladými muži, kteří se ocitli pod vlivem alkoholu. Došlo to tak daleko, že na některých linkách metra zahájili provoz vagónů, určených jen ženám. Kdo někdy zažil, jak se v tokijském metru ve špičce „silážují“ cestující do vagónů, nebude se tomu asi zas až tak moc divit.

Jaroslav Zvěřina před zlatým císařským palácem, Meziparlamentní delegace Evropského parlamentu v Japonsku 15. - 21. května 2005 |
Jaroslav Zvěřina před císařským pavilonem, Meziparlamentní delegace Evropského parlamentu v Japonsku 15. - 21. května 2005 |

Hodně lidí, ale jistě ne většina, něco z Česka zná. Zejména Prahu a Antonína Dvořáka. Jeden starší obyvatel Tokya si vzpomněl na Věru Čáslavskou, která zářila kdysi na olympiádě v Japonsku. Někteří znali i naše Škodovky. Jak k té znalosti přišli, to mně není jasné, protože na silnici nejsou vidět vůbec. Naši hokejisté a fotbalisté zde většině lidí nic neříkají, protože nejpopulárnějšími sporty jsou zde baseball a golf. Samozřejmě také tradiční zápas sumo. Tam ovšem Česko vidět je, protože vítěz největšího japonského turnaje sumo dostává již mnoho let od českého velvyslance velký pohár z českého křišťálu, a také mnoho lahví plzeňského Prazdroje.

Českým velvyslancem v Japonsku je již několik roků K. Žebrakovský. Co je nápadné na první pohled, to je malý počet českých diplomatů, kteří na české ambasádě v Tokiu pracují. Včetně pana velvyslance pouzí tři lidé! To je opravdu neuvěřitelně málo, uvážíme-li že Japonsko je druhá nejsilnější ekonomika na světě a jeden z největších investorů u nás v posledních letech. Z toho, co jsem od pana velvyslance slyšel o Japonsku, mne nejvíce zaujala informace o velkém důrazu, který Japonci v každém byznysu kladou na osobní kontakty. Zde není možné uzavírat obchody faxem a mailem, je třeba partnera kontaktovat přímo, nejlépe opakovaně, a přesvědčit jej o své důvěryhodnosti. Takové vztahy jsou pak základem, dlouhotrvajících vzájemně výhodných kontraktů. Nezdá se, že by čeští podnikatelé nějak zvláště intenzivně tuto specifickou techniku využívali. Jezdí sem minimálně. Japonsko je přitom zemí nejen ekonomicky, ale i turisticky zajímavou. Je pravda, že je to sem trochu daleko. Nicméně podíváme-li se na zástupy českých turistů v jiných exotických destinacích, zdá se, že japonské turistické atrakce ještě čekají na své české objevitele.

Beseda se studenty

Zástupci obou delegací navštívili tokijskou soukromou univerzitu Keio (www.keio.ac.jp), jednu z nejstarších v zemi. Toto vysoké učení založil kdysi významný japonský filozof a pedagog Yukichi Fukuzawa (1835-1901). Hojně navštívené besedě dominovalo téma ústavní smlouvy EU. Studenty zajímalo, proč ústava, a proč právě teď. Zajímali se o nejrůznější konsekvence současného ratifikačního procesu. Položili samozřejmě i zásadní otázku, co bude, když nebude ústava. Většina delegátů samozřejmě držela většinovou „basu“ EU o tom, jak je ústavní smlouva důležitá a pozitivní. Jen já jsem si dovolil polemiku s ústavou a poukázal jsem na rizika evropského politického konstruktivismu. Upozornil jsem na to, že největších dosavadních úspěchů a největšího rozmachu dosáhla Evropská unie prokazatelně bez ústavní smlouvy. Ústava zbytečně urychluje procesy, které možná v budoucnosti opravdu nastanou, zatím však nelze předvídat kdy. Zrod evropského politického národa není možné zkonstruovat geniálními texty, musí se realizovat v hlavách a v srdcích lidí, a do toho má EU ještě daleko. Zdálo se mně, že rozhodně nejsem publikem nepochopen.

Rychlovlak dosahující rychlosti 300 km/h, Meziparlamentní delegace Evropského parlamentu v Japonsku 15. - 21. května 2005 |
Pohled z jedoucího rychlovlaku na horu Fuji, Meziparlamentní delegace Evropského parlamentu v Japonsku 15. - 21. května 2005 |

Dalším bodem bylo rozšiřování EU. Zde měli studenti největší zájem o ambice Turecka. Jeden student ze Švédska se tázal na příčiny toho, že zůstává za branami EU Chorvatsko. Ta země se mu zdá připravenější na vstup než třeba Bulharsko, nebo Rumunsko. O problémech Chorvatska ve vztahu ke spolupráci se soudem pro zločiny v bývalé Jugoslávii měl docela dobré informace.

Problémem japonského školství na všech stupních se zdá být nedostatek žáků a studentů. Týká se prý i škol vysokých, které se proto snaží hledat studenty i v zahraničí. Japonská vláda i japonské podniky vypisují poměrně hodně studijních stipendií pro zahraniční studenty. Úroveň zdejších univerzit je velmi vysoká, a proto mohou být pro celý svět atraktivní. Nevýhodou je, že jen zcela vzácně se vyskytuje možnost, studovat v jiném jazyce než v japonštině. Mladí lidé, kteří by se rádi o japonské vysokoškolské stipendium ucházeli, mají tedy jedinou možnost, začít studovat japonštinu. Není to ostatně řeč tak nezajímavá. Japonců ještě dlouho bude na světě více než sto miliónů, a to nemluvíme o těch, kteří žijí trvale v zahraničí, zejména ve Spojených státech, nebo v Austrálii.

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED)
 |  |  |  |
 |
normal
 |
pro nevidomé
 |
AKTUÁLNÍ STRÁNKY ZDE
 |