Rozhovor s europoslancem JaroslavemZvěřinou

Listy Písecka, 20.5.2005

Jezdíte často na besedy do škol. Jaký má mladá generace vztah k Evropské unii?
Abych pravdu řekl, spíše jsem čekal, že bude panovat nevraživost vůči Evropské unii. Dalo se tak usuzovat dle postřehu zemí, které přistupovaly k EU dříve. Ale vzpomeňme třeba Rakousko. Tady se žádná deziluze o unii nekonala. Nikdo nevyvozoval negativní zkušenosti. Kdyby u nás nebylo omylů vlády a úřadů, které na EU sváděly kdejakou hloupost, kterou samy vymyslely, nikdo by vstup do unie téměř nezpozoroval. Unie má podle mého názoru dobrý vliv. Musím však podotknout, že cítím, jak je společnost rozdělena na dva břehy. Části veřejnosti ještě vůbec nedošlo, že je v EU. Druhá část má celkem pozitivní zkušenosti.

O čem jste jednal se starostou Písku Lubošem Průšou? Může vůbec europoslanec pomoci s problémy v komunální politice?
S panem starostou jsme se shodli na zásadní věci, a to, že nejpodstatnější je, aby europoslanec přenášel informace z komunální politiky do vyšších sfér. My, jako Evropský parlament, nemáme žádné pravomoce vstupovat do dotačních titulů nebo do fondových hospodaření, ale máme možnost informace předávat dál.

V EU jsme vlastně roční batole. Jak ten rok vidíte vy?
Rok je velmi krátká doba, abychom si vytvořili zaběhnuté mechanismy. Vytváříme je vlastně teprve teď. Je to svým způsobem zátěž i pro poslance samotné, protože nevíte přesně, kdo co v Evropském parlamentu zastává.

Vaše role europoslance je poměrně čerstvá. Češi vás mají ale zafixovaného spíše jako populárního sexuologa. Tak tyto dvě funkce spojíme: Jaký je váš názor na interrupce? Jak o tomto problému smýšlí Evropa? U nás za zákaz interrupcí bojoval svého času poslanec Karas ...
Evropa je hodně liberální. Ale ne celá. Kolega Karas je katolík, tudíž je pro něj potrat náboženské přesvědčení, prostě vražda, ukončení života. Nic proti tomuto přesvědčení nemám. Jde jen o to, zda taková menšina takto uvažujících lidí má právo diktovat ostatním mravní maxima. Osobně si myslím, že v demokratické společnosti by se takhle uvažovat nemělo.

Interrupce je přeci osobní záležitost, otázka vlastního nikoliv politického a navíc ještě mužského svědomí. Žena, která ho podstupuje, svádí těžký boj se svou psychikou, má toho, jak se lidově říká, až za vandr ...
Samozřejmě. Potrat není nic pozitivního, nic krásného. Navíc si představme, jaké konce by mohl zákaz interrupcí mít! Konkrétním příkladem jsou Polsko a Irsko. Všude kolem nich jsou interrupce povolené.Výsledkem takového zákazu je pak potratová turistika. Případně potraty páchané doma jako ilegální zločin. Pokud by k zákazu chtěla Evropa přistoupit, musela by nastolit vyloženě politický diktát. Ten by se lidem určitě nelíbil.

Polsko vlastně kvůli zákazu potratů nutí ženy koketovat se smrtí. Pochybná, nelegální interrupce si prostě vybírá daň. V Česku se naopak osvětou a také rozumějším plánováním rodičovství či užíváním antikoncepce podařilo během posledních let počty uměle přerušených těhotenství snížit.
Ano. V současné době se interrupcí dělá asi tak čtvrtina oproti létům před rokem 1989. Tehdy se evidovalo i přes sto tisíc potratů. Díky antikoncepci se to podařilo snížit.

U maminek zůstaneme. Náklady na život se neustále zvyšují, mateřský příspěvek roste však velmi pomalu. Momentálně matka na mateřské dovolené pobírá přes tři a půl tisíce korun. Jsme na tom tak zle? Jaké je postavení maminek v jiných zemích unie? Myslíte si, že nízká mateřská má vliv na porodnost?
Porodnost klesá všude. Neříkám, že by ženy neměly dostat více peněz. Ale porodnost není přeci funkcí financí. Je to hodnotová orientace lidí. U nás byla největší porodnost v době, kdy příjmy byly nepatrné a bydlení bylo hrozné. V průměru se narodilo šest dětí na jednu ženu. Problémy byly i s bydlením. Na byt se čekalo i pět nebo šest let. Většina si byt či dům musela nějak postavit, třeba družstevně, svépomocí.

Dnes můžete zaslechnout nářky: Jo, komunisté, ti ženy rozmazlovali, aby hodně rodily ...
Ale vůbec je nerozmazlovali. Vysokou porodnost vykazovali proto, že země byla oplocená, nikdo nikam nemohl. Nebyla migrace. Studovat se nedalo, takže co vám zbývalo? Oženit se, založit rodinu. Husák pak udělal manévr se zvýšením porodného a v tamních podmínkách to zabralo. Ale v dnešní situaci to fakt nezabere.

Máme málo dětí, protože ženy odmítají rodit. Dalo by se to tak konstatovat?
Víte, že dalo? Ženy dělají všechno možné, jen aby nemusely být doma a mít děti. Novým jevem je, za komunistů to nebylo, a souvisí to zajisté se změnami ve společnosti, že přibývá žen, které nechtějí žádné děti. Když jsem v sexuologii v osmdesátých letech začínal, existovala pětiprocentní skupina žen, které děti vůbec nechtěly nebo je mít nemohly. Teď evidujeme skupinu až 30 procent žen, které dítě vůbec nechtějí. Tento problém se nezlomí zvýšením mateřského příspěvku. Je to v hlavách lidí.

Můžeme mluvit o evropské krizi, co se týče klesající porodnosti?
Svým způsobem ano. Na druhé straně Česko má nejdelší mateřskou dovolenou v Evropě. Máme největší ochranu matek v zaměstnání. Když porodíte, zaměstnavatel je povinen držet vám místo tři roky. To není nikde v žádné členské zemi. Domnívám se, že porodnost v Česku se od dna už konečně odrazila. Začnou rodit ženy, které vstupovaly do života v devadesátých letech.

Myslíte, že svou roli sehrály také aktivity feministek? Některé ženy se totiž tváří, že muže nepotřebují. Více než třicet procent dětí se rodí mimo manželství.
To je nový sociální jev. Když se ženy rozhodnou pro těhotenství a porod, musejí mít naši podporu. Možná jim naše společnost nedokazuje dostatek cti za to, že se do toho vůbec pustí. Víte, žena rodí dítě s velkým rizikem. Až osm žen ročně zemře na následky porodu. Těhotenství a porod není určitě žádná triviální záležitost. Ženy se tomu vcelku logicky vyhýbají. Kupodivu největší porodnost byla v době, kdy ženy měly malou úctu i samy před sebou.