Rozhovor s europoslancem JaroslavemZvěřinou
Listy Písecka, 20.5.2005
Jezdíte často na besedy do škol. Jaký má mladá generace vztah k Evropské
unii?
Abych pravdu řekl, spíše jsem čekal, že bude panovat nevraživost vůči Evropské unii.
Dalo se tak usuzovat dle postřehu zemí, které přistupovaly k EU dříve. Ale vzpomeňme
třeba Rakousko. Tady se žádná deziluze o unii nekonala. Nikdo nevyvozoval negativní
zkušenosti. Kdyby u nás nebylo omylů vlády a úřadů, které na EU sváděly kdejakou
hloupost, kterou samy vymyslely, nikdo by vstup do unie téměř nezpozoroval. Unie má podle
mého názoru dobrý vliv. Musím však podotknout, že cítím, jak je společnost
rozdělena na dva břehy. Části veřejnosti ještě vůbec nedošlo, že je v EU. Druhá
část má celkem pozitivní zkušenosti.
O čem jste jednal se starostou Písku Lubošem Průšou? Může vůbec europoslanec
pomoci s problémy v komunální politice?
S panem starostou jsme se shodli na zásadní věci, a to, že nejpodstatnější je, aby
europoslanec přenášel informace z komunální politiky do vyšších sfér. My, jako
Evropský parlament, nemáme žádné pravomoce vstupovat do dotačních titulů nebo do
fondových hospodaření, ale máme možnost informace předávat dál.
V EU jsme vlastně roční batole. Jak ten rok vidíte vy?
Rok je velmi krátká doba, abychom si vytvořili zaběhnuté mechanismy. Vytváříme je
vlastně teprve teď. Je to svým způsobem zátěž i pro poslance samotné, protože
nevíte přesně, kdo co v Evropském parlamentu zastává.
Vaše role europoslance je poměrně čerstvá. Češi vás mají ale zafixovaného
spíše jako populárního sexuologa. Tak tyto dvě funkce spojíme: Jaký je váš názor na
interrupce? Jak o tomto problému smýšlí Evropa? U nás za zákaz interrupcí bojoval
svého času poslanec Karas ...
Evropa je hodně liberální. Ale ne celá. Kolega Karas je katolík, tudíž je pro něj
potrat náboženské přesvědčení, prostě vražda, ukončení života. Nic proti tomuto
přesvědčení nemám. Jde jen o to, zda taková menšina takto uvažujících lidí má
právo diktovat ostatním mravní maxima. Osobně si myslím, že v demokratické
společnosti by se takhle uvažovat nemělo.
Interrupce je přeci osobní záležitost, otázka vlastního nikoliv politického a
navíc ještě mužského svědomí. Žena, která ho podstupuje, svádí těžký boj se
svou psychikou, má toho, jak se lidově říká, až za vandr ...
Samozřejmě. Potrat není nic pozitivního, nic krásného. Navíc si představme, jaké
konce by mohl zákaz interrupcí mít! Konkrétním příkladem jsou Polsko a Irsko. Všude
kolem nich jsou interrupce povolené.Výsledkem takového zákazu je pak potratová
turistika. Případně potraty páchané doma jako ilegální zločin. Pokud by k zákazu
chtěla Evropa přistoupit, musela by nastolit vyloženě politický diktát. Ten by se lidem
určitě nelíbil.
Polsko vlastně kvůli zákazu potratů nutí ženy koketovat se smrtí. Pochybná,
nelegální interrupce si prostě vybírá daň. V Česku se naopak osvětou a také
rozumějším plánováním rodičovství či užíváním antikoncepce podařilo během
posledních let počty uměle přerušených těhotenství snížit.
Ano. V současné době se interrupcí dělá asi tak čtvrtina oproti létům před rokem
1989. Tehdy se evidovalo i přes sto tisíc potratů. Díky antikoncepci se to podařilo
snížit.
U maminek zůstaneme. Náklady na život se neustále zvyšují, mateřský
příspěvek roste však velmi pomalu. Momentálně matka na mateřské dovolené pobírá
přes tři a půl tisíce korun. Jsme na tom tak zle? Jaké je postavení maminek v jiných
zemích unie? Myslíte si, že nízká mateřská má vliv na porodnost?
Porodnost klesá všude. Neříkám, že by ženy neměly dostat více peněz. Ale porodnost
není přeci funkcí financí. Je to hodnotová orientace lidí. U nás byla největší
porodnost v době, kdy příjmy byly nepatrné a bydlení bylo hrozné. V průměru se
narodilo šest dětí na jednu ženu. Problémy byly i s bydlením. Na byt se čekalo i pět
nebo šest let. Většina si byt či dům musela nějak postavit, třeba družstevně,
svépomocí.
Dnes můžete zaslechnout nářky: Jo, komunisté, ti ženy rozmazlovali, aby hodně
rodily ...
Ale vůbec je nerozmazlovali. Vysokou porodnost vykazovali proto, že země byla oplocená,
nikdo nikam nemohl. Nebyla migrace. Studovat se nedalo, takže co vám zbývalo? Oženit se,
založit rodinu. Husák pak udělal manévr se zvýšením porodného a v tamních
podmínkách to zabralo. Ale v dnešní situaci to fakt nezabere.
Máme málo dětí, protože ženy odmítají rodit. Dalo by se to tak
konstatovat?
Víte, že dalo? Ženy dělají všechno možné, jen aby nemusely být doma a mít děti.
Novým jevem je, za komunistů to nebylo, a souvisí to zajisté se změnami ve společnosti,
že přibývá žen, které nechtějí žádné děti. Když jsem v sexuologii v
osmdesátých letech začínal, existovala pětiprocentní skupina žen, které děti vůbec
nechtěly nebo je mít nemohly. Teď evidujeme skupinu až 30 procent žen, které dítě
vůbec nechtějí. Tento problém se nezlomí zvýšením mateřského příspěvku. Je to v
hlavách lidí.
Můžeme mluvit o evropské krizi, co se týče klesající
porodnosti?
Svým způsobem ano. Na druhé straně Česko má nejdelší mateřskou dovolenou v Evropě.
Máme největší ochranu matek v zaměstnání. Když porodíte, zaměstnavatel je povinen
držet vám místo tři roky. To není nikde v žádné členské zemi. Domnívám se, že
porodnost v Česku se od dna už konečně odrazila. Začnou rodit ženy, které vstupovaly
do života v devadesátých letech.
Myslíte, že svou roli sehrály také aktivity feministek? Některé ženy se totiž
tváří, že muže nepotřebují. Více než třicet procent dětí se rodí mimo
manželství.
To je nový sociální jev. Když se ženy rozhodnou pro těhotenství a porod, musejí mít
naši podporu. Možná jim naše společnost nedokazuje dostatek cti za to, že se do toho
vůbec pustí. Víte, žena rodí dítě s velkým rizikem. Až osm žen ročně zemře na
následky porodu. Těhotenství a porod není určitě žádná triviální záležitost.
Ženy se tomu vcelku logicky vyhýbají. Kupodivu největší porodnost byla v době, kdy
ženy měly malou úctu i samy před sebou.
XHTML & CSS by Lubor Mrázek. Počet přístupů na tuto stránku od 24. května 2005: 5073