Rozhovor s europoslancem JaroslavemZvěřinou

Parlamentní Listy, červen 2005

1/ Jak hodnotíte rok členství České republiky v EU? Mohl byste v krátkosti vyjmenovat klady i zápory našeho vstupu do EU? 
Je myslím docela typické, že naše výročí vstupu do Evropské unie nikdo v Česku příliš nezaregistroval. Rozhodně ten vstup nebyl provázen žádnými dramatickými změnami. Je tomu tak proto, že naše přibližování Evropské unii, a to po všech myslitelných stránkách, probíhalo řadu let. Přesto jsem se obával, že může po vstupu dojít k negativně vnímaným změnám, které v předvstupním procesu nebylo možné předvídat. Na štěstí nic takového, jako byla třeba svého času rakouská deziluze, v Česku (ale ani v jiných nových zemích) nenastalo. Na vstupu do EU bezprostředně vydělali někteří zemědělci a samozřejmě mladí lidé, kteří odcházejí studovat do členských zemí.

2/ V čem se Česká republika v uplynulém roce zapojila do procesu aktivní politiky EU?
Naše komunikace s institucemi Evropské unie je myslím dosti intenzivní. Každopádně odpovídá našemu významu. V Evropské komisi nesedí jen český komisař, ale také několik vysokých úředníků. Do úřadů Parlamentu, Komise i Rady postupně proniká stále více českých expertů. Žádnou vysloveně českou politickou iniciativu si neuvědomuji. Rozhodně však mám pocit, že se na chodu věcí v EU Česko podílí.

3/ Někdy se zdá, že obyvatelé České republiky jakoby stále považovali EU za cosi cizího. Proč si myslíte, že tomu tak je?
To není zdaleka jen záležitostí České republiky. Občané všech členských zemí se zatím o unijní záležitosti poměrně málo zajímají. Je to jen ukázka toho, že EU je stále především nadnárodní společenství, jehož občané se ztotožňují hlavně se svým členským státem. Vznik "evropského lidu" rozhodně není možné, ale ani vhodné, nějak uspěchat. Bude vyžadovat trpělivosti. Měli bychom dokázat Evropskou unii zlepšovat, zefektivňovat  a zlidšťovat. Tak, aby jí lidé rozuměli a získávali k ní pozitivní vztah. Bude-li se prezentovat nadále jen jako vše regulující nepřehledný moloch, nebude populárnější.

4/ Aktuální otázkou současnosti je evropská „ústava“, která je podrobována ratifikačnímu procesu v jednotlivých zemích. Domníváte se, že euroústava bude ratifikována ve všech členských zemích Unie anebo bude třeba ustoupit některým členským zemím a samotný text částečně pozměnit?
Nebyl jsem nikdy stoupencem ústavního textu. Domnívám se především, že je to text předčasný, který se snaží zcela zbytečně urychlovat přirozené procesy evropské integrace. Jde o typický produkt politického konstruktivismu, tedy o snahu, ideální politické poměry stvořit uideálním ústavním textem. Já dávám přednost postupné evoluci, která bude odpovídat tomu, co skutečně cítí občané. Bude-li zamítnutí návrhu ústavní smliouvy znamenat jistou katarzi, ve které se celá EU zbaví své obsese permanentních institucionálních reforem, budu jen rád. Myslím že přijetí ústavní smlouvy je mnohem nebezpečnější věc, než její zamítnutí. Představte si, že po uvedení ústavy v platnost přijde něco jako byla irácká krize. Bude EU jednotnější jen proto, že má ústavu, prezidenta a ministerstvo zahraničí? Opravdu si myslíte, že by pak třeba Británie opustila své nadstandardní transatlantické  vztahy? V době platnosti smluv jsme ten rozkol zvládli poměrně elegantně.

5/ Domníváte se, že je nezbytné, aby byla tato smlouva v ČR schválena referendem?
Poté, co se všechny rozhodující politické síly v zemi vyslovily pro referendum, bylo by myslím hodně obtížné toto lidové hlasování neuskutečnit.

6/ Je podle Vás reálná představa transformace EU na velký superstrát?
Někteří evropští politici mají rádi  myšlenku Evropské unie jako federativně uspořádaného státu. Evropské národy spojuje mnoho. Nicméně lidé zde stále nemají pocit unitární. Ten se může v čase postupně vyvinout. Nicméně na to je myslím třeba celých generací. Zatím jsme svědky toho, jak se mnozí snaží vývoj směrem k "superstátu" urychlovat. Nepovažuji to za šťastné.