Jaroslav Zvěřina: Na zločince jsme rozhodně málo přísní

Listy Písecka, 9.6.2005

Když se sejdete s člověkem, který se jednak vyzná v oblastech spojených se sexem a paradoxně ve sférách kolem Evropské unie, je o zajímavé povídání postaráno. Nedávno jsme se sexuologem a europoslancem Jaroslavem Zvěřinou diskutovali o postavení žen ve společnosti a o případném zákazu interrupcí. Tentokrát zabrousíme do vod jiných. Kriminálních. Co si Jaroslav Zvěřina myslí o českém vězeňském systému? Není výjimečných patnáct let pro vraha směšným trestem? Z jakých řad se rekrutují delikventi?

Podle statistik se zvyšuje počet trestných činů páchaných na dětech a ženách. Je podle vás dobré takové případy medializovat?
Medializace nevadí. Jakékoliv delikty vždycky budily pozornost. Někteří sociologové tvrdí, že nabídka trháků a agresivních filmů může měnit vztah k agresivitě. Ale nemáme žádný důkaz, že to takhle je. Obecně platí, a je to stará kriminalistická poučka, že v demokratických společnostech je zločinu více než v totalitním. Žili jsme v komunismu, kdy lidé bývali ukázněnější. Největší kriminalita byla zaznamenána v protektorátu. Když jste ukradla králíka, mohli vás zastřelit. My jsme na zločince málo přísní.

Myslíte si, že zrušení trestu smrti bylo chybou?
Kardinální chybou. Ale je to evropská hodnota a bez tohoto počinu by nás nevzali ani do Evropské unie. Ke zrušení trestu smrti jsme byli přinuceni.

O tom by se nechaly vést sáhodlouhé diskuse. Míváte také někdy pocit, že společnost stojí spíše na straně zločinců než obětí?
To je známá skutečnost.

Existuje nějaká teorie o tom, z jakých řad se vůbec rekrutují delikventi?
Já to vidím takhle: snižuje se míra společenské kontroly nad dětmi, děti rostou v jedináčkovských rodinách nebo v rodinách rozvrácených a neúplných. Zejména klukům takové zázemí chybí. Jsou pak zranitelnější, nechají se ovlivnit kdečím. A právě oni jsou pak náchylnější páchat delikty, agrese a pohlavní zločiny.

Veřejnost dost často poukazuje i na fakt, že máme nízké tresty. Výjimečný trest patnáct let za vraždu? Nepřijde vám to směšné?
Souhlasím s tím, že vrah by neměl být propuštěn na svobodu. Vrahům by se měl automaticky udělovat doživotní trest. Někdy mě opravdu překvapí, když se dočtu, že někdo někoho umlátil a dostal sedm let. Zaráží mě to stejně jako veřejnost.

Zvláštní kapitolou jsou domácí násilí, znásilnění ...
Znásilnění je zločin s obrovskou šedou kriminalitou. Znásilnění zažilo až dvanáct procent žen. Naprostá většina deliktů se nikomu nehlásí, protože pachatel je kamarád, manžel, milenec. V zahraničí jsou dobré zkušenosti s takovými nízkoprahovými centry, kdy žena může přijít a mluvit o tom, aniž by to znamenalo, že to oznamuje. Sama se pak musí rozhodnout, zda to bude následně kriminalizovat.

Kriminálníci patří do kriminálu. Nezdá se vám, že český vězeňský systém není zrovna tím pravým ořechovým? Jsou státy, které mají mnohem přísnější pravidla.
Vězeňský systém se hodně humanizoval, to je pravda. V některých věcech se to asi až přehnalo. Ale řekl bych, že se to pomalu vrací do normálu. Byly doby, kdy jsem se ve věznicích pohyboval velmi často jako soudní znalec, ale nyní zkušenosti nemám. Nemáme bohužel dost peněz na komfortní věznice. Nemyslím tím komfortní pro odsouzené, ale pro ostrahu. V Česku je velkým problémem to, že spousta lidí je zavřená za bagatelný verdikt. To pak způsobuje, že jsme skoro velmoc v počtu vězňů. Vězení je drahá záležitost. Naposledy jsem byl ve věznici loni Na Pankráci ve vyšetřovací vazbě a měl jsem pocit, že jsem se vrátil do časů druhé světové války.