

Jaroslav Zvěřina: Na zločince jsme rozhodně málo přísní
Listy Písecka, 9.6.2005
Když se sejdete s člověkem, který se jednak vyzná v oblastech spojených se sexem a paradoxně ve sférách kolem Evropské unie, je o zajímavé povídání postaráno. Nedávno jsme se sexuologem a europoslancem Jaroslavem Zvěřinou diskutovali o postavení žen ve společnosti a o případném zákazu interrupcí. Tentokrát zabrousíme do vod jiných. Kriminálních. Co si Jaroslav Zvěřina myslí o českém vězeňském systému? Není výjimečných patnáct let pro vraha směšným trestem? Z jakých řad se rekrutují delikventi?
      Podle statistik se zvyšuje počet trestných činů páchaných na dětech a
      ženách. Je podle vás dobré takové případy medializovat?
      Medializace nevadí. Jakékoliv delikty vždycky budily pozornost. Někteří sociologové
      tvrdí, že nabídka trháků a agresivních filmů může měnit vztah k agresivitě. Ale
      nemáme žádný důkaz, že to takhle je. Obecně platí, a je to stará kriminalistická
      poučka, že v demokratických společnostech je zločinu více než v totalitním. Žili
      jsme v komunismu, kdy lidé bývali ukázněnější. Největší kriminalita byla
      zaznamenána v protektorátu. Když jste ukradla králíka, mohli vás zastřelit. My jsme na
      zločince málo přísní.
    
      Myslíte si, že zrušení trestu smrti bylo chybou?
      Kardinální chybou. Ale je to evropská hodnota a bez tohoto počinu by nás nevzali ani do
      Evropské unie. Ke zrušení trestu smrti jsme byli přinuceni.
    
      O tom by se nechaly vést sáhodlouhé diskuse. Míváte také někdy pocit, že
      společnost stojí spíše na straně zločinců než obětí?
      To je známá skutečnost.
    
      Existuje nějaká teorie o tom, z jakých řad se vůbec rekrutují
      delikventi?
      Já to vidím takhle: snižuje se míra společenské kontroly nad dětmi, děti rostou v
      jedináčkovských rodinách nebo v rodinách rozvrácených a neúplných. Zejména klukům
      takové zázemí chybí. Jsou pak zranitelnější, nechají se ovlivnit kdečím. A právě
      oni jsou pak náchylnější páchat delikty, agrese a pohlavní zločiny.
    
      Veřejnost dost často poukazuje i na fakt, že máme nízké tresty. Výjimečný
      trest patnáct let za vraždu? Nepřijde vám to směšné?
      Souhlasím s tím, že vrah by neměl být propuštěn na svobodu. Vrahům by se měl
      automaticky udělovat doživotní trest. Někdy mě opravdu překvapí, když se dočtu, že
      někdo někoho umlátil a dostal sedm let. Zaráží mě to stejně jako veřejnost.
    
      Zvláštní kapitolou jsou domácí násilí, znásilnění ...
      Znásilnění je zločin s obrovskou šedou kriminalitou. Znásilnění zažilo až dvanáct
      procent žen. Naprostá většina deliktů se nikomu nehlásí, protože pachatel je
      kamarád, manžel, milenec. V zahraničí jsou dobré zkušenosti s takovými
      nízkoprahovými centry, kdy žena může přijít a mluvit o tom, aniž by to znamenalo, že
      to oznamuje. Sama se pak musí rozhodnout, zda to bude následně kriminalizovat.
    
      Kriminálníci patří do kriminálu. Nezdá se vám, že český vězeňský systém
      není zrovna tím pravým ořechovým? Jsou státy, které mají mnohem přísnější
      pravidla.
      Vězeňský systém se hodně humanizoval, to je pravda. V některých věcech se to asi až
      přehnalo. Ale řekl bych, že se to pomalu vrací do normálu. Byly doby, kdy jsem se ve
      věznicích pohyboval velmi často jako soudní znalec, ale nyní zkušenosti nemám. Nemáme
      bohužel dost peněz na komfortní věznice. Nemyslím tím komfortní pro odsouzené, ale
      pro ostrahu. V Česku je velkým problémem to, že spousta lidí je zavřená za bagatelný
      verdikt. To pak způsobuje, že jsme skoro velmoc v počtu vězňů. Vězení je drahá
      záležitost. Naposledy jsem byl ve věznici loni Na Pankráci ve vyšetřovací vazbě a
      měl jsem pocit, že jsem se vrátil do časů druhé světové války.
    
XHTML & CSS by Lubor Mrázek. Počet přístupů na tuto stránku od 14. června 2005: 6026



