Jaroslav Zvěřina: Na zločince jsme rozhodně málo přísní
Táborské listy, 8.8.2005
Když se sejdete s člověkem, který se jednak vyzná v oblastech spojených se sexem a paradoxně ve sférách kolem Evropské unie, je o zajímavé povídání postaráno. S táborským zastupitelem za ODS a europoslancem Jaroslavem Zvěřinou jsme diskutovali o otázkách bezpečnosti. Co si myslí o českém vězeňském systému? Není výjimečných patnáct let pro vraha směšným trestem? Z jakých řad se rekrutují delikventi?
Podle statistik se zvyšuje počet trestných činů páchaných na dětech a
ženách. Je podle vás dobré takové případy medializovat?
Medializace nevadí. Jakékoliv delikty vždycky budily pozornost. Někteří sociologové
tvrdí, že nabídka trháků a agresivních filmů může měnit vztah k agresivitě. Ale
nemáme žádný důkaz, že to takhle je. Obecně platí, a je to stará kriminalistická
poučka, že v demokratických společnostech je zločinu více než v totalitních. Žili
jsme v komunismu, kdy lidé bývali ukázněnější. Největší kriminalita byla
zaznamenána v protektorátu. Když jste ukradla králíka, mohli vás zastřelit. My jsme na
zločince málo přísní.
Myslíte si, že zrušení trestu smrti bylo chybou?
Kardinální. Ale je to evropská hodnota a bez tohoto počinu by nás nevzali ani do
Evropské unie. Ke zrušení trestu smrti jsme byli přinuceni.
O tom by se nechaly vést dlouhé diskuse. Míváte také někdy pocit, že
společnost stojí spíše na straně zločinců než obětí?
To je známá skutečnost.
Existuje nějaká teorie o tom, z jakých řad se vůbec rekrutují
delikventi?
Já to vidím, takhle: snižuje se míra společenské kontroly nad dětmi, děti rostou v
jedináčkovských rodinách nebo v rodinách rozvrácených a neúplných. Zejména klukům
takové zázemí chybí. Jsou pak zranitelnější, nechají se ovlivnit kdečím. A právě
oni jsou pak náchylnější páchat delikty, agrese a pohlavní zločiny.
Veřejnost často poukazuje i na fakt, že máme nízké tresty. Výjimečný trest
patnáct let za vraždu - nepřijde vám to směšné?
Souhlasím s tím, že vrah by neměl být propuštěn na svobodu. Vrahům by se měl
automaticky udělovat doživotní trest. Někdy mě opravdu překvapí, když se dočtu, že
někdo někoho umlátil a dostal sedm let. Zaráží mě to stejně jako veřejnost.
Zvláštní kapitolou jsou domácí násilí, znásilnění . . .
Znásilnění je zločin s obrovskou šedou kriminalitou. Znásilnění zažilo až dvanáct
procent žen. Naprostá většina deliktů se nikomu nehlásí, protože pachatel je
kamarád, manžel, milenec. V zahraničí jsou dobré zkušenosti s takovými
nízkoprahovými centry, kdy žena může přijít a mluvit o tom, aniž by to znamenalo, že
to oznamuje. Sama se pak musí rozhodnout, zda to bude následně kriminalizovat.
Kriminálníci patří do kriminálu. Nezdá se vám, že český vězeňský systém
není zrovna tím pravým ořechovým?
Jsou státy, které mají mnohem přísnější pravidla. Vězeňský systém se hodně
humanizoval, to je pravda. V některých věcech se to asi až přehnalo. Ale řekl bych, že
se to pomalu vrací do normálu. Byly doby, kdy jsem se ve věznicích pohyboval velmi často
jako soudní znalec, ale nyní zkušenosti nemám. Chybí bohužel dost peněz na komfortní
věznice. Nemyslím tím komfortní pro odsouzené, ale pro ostrahu. V Česku je velkým
problémem to, že spousta lidí je zavřená za bagatelný verdikt. To pak způsobuje, že
jsme skoro velmoc v počtu vězňů. Vězení je drahá záležitost. Naposledy jsem byl ve
věznici loni na Pankráci ve vyšetřovací vazbě a měl jsem pocit, že jsem se vrátil do
časů druhé světové války.
XHTML & CSS by Lubor Mrázek. Počet přístupů na tuto stránku od 9. srpna 2005: 5251