Týden v Evropském parlamentu
24. - 28.10.2005

Uplynulý týden probíhalo plenární zasedání ve Štrasburku. Na pořadu byly některé body, které stojí za pozornost.

Právní výbor se na své mimořádné schůzi zabýval zejména debatou o legislativním podkladu regulace některých skleníkových plynů. Radikální enviromentalisté si přáli, aby podkladem byla jen enviromentální politika, která se nezabývá takovými "maličkostmi" jako je ekonomický dopad různých regulací. Nakonec ve výboru zcela jednoznačně převážil zdravý rozum a poslanci pustili do hry také mechanismy jednotného trhu. Plenární zasedání při hlasování toto stanovisko podpořilo. Pro klimatizační zařízení v automobilech byla také navržena omezení skleníkových plynů. Ta však vstoupí v platnost až v roce 2011, popřípadě 2017.

Velmi bouřlivá debata proběhla ve výboru i na plénu v souvislosti s projednáváním zprávy Evropské komise o biotechnologických patentech. Zejména pro křesťansky motivované moralisty v Evropském parlamentu bylo toto téma vítanou záminkou k debatám o kmenových buňkách, výzkumech na embryonální tkáni, klonování a podobně. Základem zprávy však tyto problémy nebyly. Stal se jím patent, který Evropský patentový úřad udělil na poněkud nejasně popsanou metodu selekce spermií lidí i zvířat podle pohlavního chromozomu, který obsahují. V parlamentu jsme zažili celou lavinu kazatelských projevů o tom, jak je "sexování" potomstva nebezpečné a morálně odsouzeníhodné. Výsledkem je podivná rezoluce, která nabádá Komisi, aby prosazovala zákaz výzkumu embryonálních buněk, klonování ve všech podobách, jakož i ovlivňování pohlaví dětí v programech asistované reprodukce. Měl jsem pocit, že většina poslanců ani přesně neví, o čem vlastně hlasuje. Tak je ta tématika vzdálená běžnému životu. Nemyslím si, že podobné etické problémy lze řešit politicky. Naopak, politici by jejich řešení měli přenechat příslušným vědeckým komisím výzkumných a klinických institucí, popřípadě soudům. Co se určování pohlaví potomstva týká, bude myslím mnohem významnější pro hospodářské účely, než pro rozmnožování lidí. Medicína ovšem zná také stavy, kdy je z genetických hledisek vhodné, ne-li přímo vitálně nezbytné, aby manželský pár mohl vyloučit početí potomka nežádoucího pohlaví. Ne pro diskriminaci žen nebo mužů, ale proto, že některé těžké vrozené poruchy jsou na potomstvo přenášeny výhradně tím či oním pohlavím.

Výbor se rovněž zabýval zprávou o případu, kdy správní orgány Francie ignorovaly imunitu, kterou svému poslanci Evropský parlament v minulosti přiznal, Příslušná státní zástupce měl přímo prohlásit, že takové usnesení EP jej nezajímá. Je to samozřejmě záležitost pro Evropský soudní dvůr, protože málo platné, jednací řád Evropského parlamentu, a tedy i jeho ustanovení o imunitách jsou součástí primárního práva EU.

Dlouho a s napětím očekávaná direktiva o volném pohybu služeb se v tomto roce již zcela jistě neschválí. Věc se zadrhla ve výborech. Je zřejmé, že zejména pro politiky ze "starých" členských zemí je svoboda pohybu služeb v EU velmi problematickým usnesením, které se neustále snaží nějak redukovat a odkládat. Spornými body je zejména vymezení těch služeb, na které se bude direktiva vztahovat, zejména pak Komisí zcela logicky prosazovaná zásada, že služby budou poskytovány podle pravidel v zemi původu jejich poskytovatele.

Na plénu promluvil v úterý také president Chile Ricardo Lagos Escobara. Panu prezidentovi končí zanedlouho poslední funkční období, a tak se přijel s EU rozloučit. Za posledních patnáct roků udělala Chile výrazný ekonomický i sociální pokrok. Pan president jako přesvědčený socialista skloňoval ve všech pádech sociální smír, sociální soudržnost a sociální spravedlnost. Pro evropské socialisty ovšem Chile zůstává zemí se zcela nesocialistickým důchodovým systémem. Chile reformovala také zdravotnictví. Podle prezidenta doktoři dopoledne "po socialisticku" ošetřují pacienty ve státních nemocnicích, aby se odpoledne "kapitalisticky" věnovali svým privátním ordinacím. Takový podvojný systém funguje prý v zemi docela obstojně. Evropská unie je dnes prý pro Chile největším zahraničním investorem. Z Evropy tam proudí 40% zahraničního kapitálu, ze Spojených států jen polovina. V souvislosti s globalizačními problémy použil prezident zajímavý výraz "lidská tvář globalizace".

Významnějším řečníkem byl premiér předsednické země, Tony Blair. Předstoupil před poslance, aby je seznámil s vyhlídkami druhé poloviny britského předsednictví. Zdá se, že hlavní vyhlídkou zřejmě bude schválený rozpočtový výhled na roky 2007-2013. Napovědět by mnoho měl summit šéfů vlád členských zemí. O budoucnosti EU se zřejmě konečně začne debatovat také jinak, než jen v souvislosti s tím, jak oživit debatu o ústavní smlouvě. Tony Blair řekl zcela jasně, že EU musí definovat představy o své budoucnosti, jinak se nikam nedostane. Vyznělo to trochu jako stesk nad tím, že jeho reformní návrhy, které přednesl ve Štrasburku na počátku britského předsednictví, nebyly ostatními významnými unijními politiky nijak reflektovány. Naopak, vládne kolem nich až podezřelé ticho. Jisté je, že občané EU mají plné zuby nekonečných debat o těch či oněch aspektech "Ústavy". Mají-li se unijní struktury nějak přiblížit občanům, musejí je přesvědčit, že jsou schopny a ochotny věnovat péči problémům, které obyčejné lidi trápí: bezpečnosti národní i mezinárodní, pracovním příležitostem, ekonomickému oživení, nebo ilegální imigraci. K tomu nepochybně žádnou ústavu nepotřebujeme. Unie potřebuje novou vizi a nový impuls, novou perspektivu pro své občany.

Kolega Ivo Strejček přednesl na konferenci EPIC (European Parlamentarians and Industrialists Council) zajímavou přednášku o "ploché dani", kterou představila coby "revoluci z Východu". Není zřejmě pochyb o tom, že snížení daní je jednou z účinných metod k rozhýbání stagnující ekonomiky. Zatím si výhody ploché daně uvědomují zejména státy postkomunistické. Plochá daň může a nemusí být provázena jednotnou daní z přidané hodnoty (DPH), nemusí také znamenat sociální bezohlednost. Redistribuce prostředků směrem k chudým a postiženým lze dosáhnout z rozpočtových peněz ve formě přímých plateb v rámci "záporné daně". Jak upozornili diskutující, tato daň není postsovětským vynálezem. Hongkong prý ji zavedl již ve čtyřicátých letech a v představách liberálních ekonomů žije ještě déle. Problémem nepochybně je vnímání této daně veřejností. Německá pravice nedokázala v nedávné volební kampani před občany tento koncept obhájit, nakonec byl opuštěn a nahrazen jiným modelem. Někteří soudí, že neúspěšný manévr s plochou daní způsobil slabý výsledek stran CDU/CSU.