Týden v Evropském parlamentu
6.3. - 10.3.2006

V uplynulém týdnu v Bruselu probíhala jednání politických frakcí, věnovaná přípravě na plenární zasedání, které začne 13.března ve Štrasburku.

Snad nejvíce diskusí ve frakci EPP-ED vyvolal podivný návrh komisaře Vladimíra Špidly na zřízení speciálního ústavu, který se bude věnovat monitorování „rovných práv“ mužů a žen. Tento institut pro „genderovou rovnost“ je vydáván div ne za převratnou záležitost. Po všem, co se v posledním století událo na poli proměn sexuálních rolí, feminismu a „generových výzkumů“ nejrůznější provenience je to opravdu představa pozoruhodná. Jisté je, že změny sexuálních rolí nepřinášejí lidstvu podobné ústavy a „výzkumy“, nýbrž každodenní aktivity prostých mužů a žen, které žijí svůj každodenní život bez konzultací s badateli a evropskými komisaři. Návrh pana komisaře Špidly přijde daňové poplatníky EU každoročně na několik desítek milionů EUR Kromě centrálního ústavu Komise navrhuje také zřízení hned pětadvaceti poboček ve členských zemích. Protože institut bude mít prý právní subjektivitu, lze se nadít v perspektivě relativně krátké také specielních paláců, postavených a zakoupených pro rovná práva žen. Tento svérázný produkt evropského myšlení zřejmě nakonec bude realizován, protože také mnoho pravicových politiků má zato, že hlasování proti „institutu“ by mohlo být interpretováno jako cosi proti ženám (proč ne proti mužům, to nikdo nevysvětlil). Zřízení podobné instituce podpořit nemohu, a to ani za předpokladu, že její sídlo by bylo v Praze. Není totiž oč stát. Předpokládám, že celá frakce ODS se postaví proti.

V týdnu, ve kterém se připomínal Mezinárodní den žen, přibyla ještě další specifická agenda. Socialistická frakce odstartovala kampaň proti „nucené prostituci“, a to v souvislosti s nadcházejícím mistrovstvím světa v kopané, které se odehraje v sousedním Německu. Není mně zas až tak úplně jasné, jaké cíle vlastně socialisté mají, tedy kromě cíle hlavního, upozornit sami na sebe. Nepřesné mně také připadá bojování proti prostituci ženské, když prostituce mužská není rovněž jevem neznámým. V kampaních, které jsem na toto téma v Evropském parlamentu zaregistroval, bylo zřejmé, že se bojovníci proti prostituci zaměřují zejména na nelegální migraci, na obchod s „bílým masem“ a na nejrůznější formy pohlavního zneužívání lidí. Jde o věci, které spadají zcela do kompetence orgánů, činných v trestním řízení. Nerad bych do toho policii v Německé spolkové republice nějak zvlášť hovořil. Žádné královské rady totiž v této oblasti ani neexistují. Snad jen důsledné dodržování zákonů a dobrých mravů. Politické kampaně mohou snad jen trochu zvýšit pozornost, kterou lidé takovým negativním jevům věnují.

U příležitosti MDŽ proběhlo zde také několik kampaní a akcí, věnovaných reprodukčním právům žen. Většina z nich byla organizována levicovými politickými frakcemi. Shromáždění se zasazovala za právo na otevřené poučení o sexualitě, antikoncepci a pohlavně přenosných nemocech. Také za dostupnost bezpečných, lékařsky kontrolovaných interrupcí. Podobná přemíra liberalismu se samozřejmě hrubě nelíbí náboženským fundamentalistům, kteří prosadili restrikce interrupcí třeba v Irsku, nebo v Polsku. Tato nábožensky motivovaná uskupení prosazují nikoliv reprodukční práva, ale jejich národní definice, a to pod rouškou evropské subsidiarity. Související potratová turistika a kriminální potraty je tolik netrápí.

Na plenárním zasedání se bude projednávat také stav implementace „Evropského zatýkacího rozkazu“. Dosavadní zkušenosti s touto typicky unijní institucí jsou myslím spíše negativní. Evropský zatykač byl vyhlášen dříve, než se vyjasnily všechny myslitelné kolize takového postupu s národními ústavními pořádky. Brzy také ve své aplikaci narazil. V Německu byl ústavním soudem rovnou pozastaven a v několika dalších členských zemích se na výsledek projednávání ústavními institucemi dosud čeká. V podobných případech by bylo vhodné, aby se Evropská unie nehnala kupředu za každou cenu. Je velkou otázkou, jestli bylo vhodné, vyhlásit „evropský zatykač“ dříve, než bude dosaženo elementární shody v trestních kodexech členských zemí. Nelze asi dost dobře očekávat, že členská země bude nadšeně vydávat své občany do jiných členských zemí pro stíhání za činy, které u nich doma trestnými činy třeba vůbec nejsou. Prý takové případy existují, a to zejména v oblasti různých hospodářských trestných činů.