Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina CSc., poslanec Evropského parlamentu

Týden v Evropském parlamentu
20.3. - 24.3.2006

V uplynulém týdnu proběhly v Bruselu jednání výborů, politických skupin a také "Malé plénum" ve středu a ve čtvrtek.

Výbor pro právní záležitosti se kromě obvyklé agendy, spojené s poslaneckými imunitami, zabýval některými komentáři k návrhům Evropské komise, které mají zlepšit a zjednodušit unijní legislativu. Nicméně podstatnou část jednoho ze zasedání opět spotřebovala diskuse nad 7. rámcovým programem. Skupina německých křesťanských demokratů se snaží usnesením Evropského parlamentu zakázat, aby se z unijních peněz mohly financovat výzkumné projekty s využitím embryonálních kmenových buněk. Jejich hlavním argumentem je skutečnost, že v některých členských zemích, zejména pak v Německu a Polsku, je podobný výzkum zákonem zakázán. Němečtí kolegové tvrdili, že přesto na některých jejich výzkumných ústavech podobné výzkumy běží. Je to samozřejmě vnitřní věcí Spolkové republiky. Nicméně nedovedu si představit situaci, kdy by vedení ústavu povolilo práci na výzkumném projektu, který je v dané zemi nezákonný. Na druhé straně zákonné regulace podobných problémů se nemohou řídit extrémními stanovisky menšiny. Zcela jistě nejde o legislativní problém, ale spíše o problém etický. Odpor proti výzkumu embryonálních kmenových buněk není nesen vědeckými argumenty, ale především náboženskými motivy. Samozřejmě, že mezinárodní konvence nedovolují klonování lidských bytostí, a tedy ani "výrobu" lidských zárodků jen pro vědecké účely. To je zase jiná debata. O tomto problému právní výbor dosud nehlasoval.

Z imunitních agend zaujal případ jistého německého levicového poslance, který byl na mírové demonstraci v Mnichově obviněn z napadení policistů. Jistá lotyšská europoslankyně byla zase zadržena estonskou policií. Protože kolegyně je ruské národnosti, stěžuje si na šikanu, která má souviset s její etnickou příslušností.

Výbor pro kulturu a vzdělávání se zabýval několika materiály, která komentují celoevropské kulturní a vzdělávací programy. Asi nejrozsáhlejší z nich je program "Občané pro Evropu". Jiné body se týkaly rozpočtového výhledu a snahy poslanců, prosadit navýšení rozpočtových položek pro vzdělávací programy a programy mobility studentů.

Poslanci si na plénu odhlasovali mimořádný bod, který byl věnován situaci v Bělorusku po nedávných volbách. Debata to byla vcelku konsensuální, protože nikdo tady nepochybuje o diktátorském a nedemokratickém charakteru panování prezidenta Lukašenka.

Z projednávaných bodů mne zaujala debata nad materiálem o demografickém vývoji uvnitř Evropské unie. Komisař Špidla prosadil představu, že lidé v EU chtějí mít v průměru tři děti, a že je nemají jen proto, že jsou problémy s bydlením a sociálními službami. Je to samozřejmě pitomost, ale pitomost, která je přijímaná s jistým respektem napříč politického spektra. Kdyby to bylo tak jednoduché, museli by mladí lidé, kteří nemají hmotnou nouzi a mají kde bydlet, rodit jedno dítě za druhým. Nicméně skutečnost je přímo opačná: čím bohatší lidé, tím nižší je jejich porodnost. Krize evropské porodnosti je spojena se změnami hodnotového systému lidí, s emancipací žen a jejich odmítáním obětovat svou kariéru mateřské investici. Obávám se, že sociální inženýrství nám tady mnoho nepomůže, a že naše civilizace prostě dospěla do stádia nízké demografické aktivity. Na stárnutí populace se musíme připravit, protože je nevyhnutelné. Samozřejmě rád podpořím všechny možné "pronatalitní" politické kroky v sociální oblasti. Jistě je třeba ženám, které se odhodlají rodit a vychovávat děti tuto jejich roli co nejvíce usnadnit. Na rozdíl od Vladimíra Špidly se ovšem nedomnívám, že můžeme mnoho očekávat od předpokládané pomoci ze strany mužů. Rodit a kojit děti prostě muže nenaučíme. Každý manželský pár si musí sám rozhodnout, jakou dělbu práce v tom konkrétním případě preferuje. Možná se ještě dočkáme nějaké zásadní změny životní filozofie tak, že mít děti ještě přijde do módy. Zatím tomu ovšem nic nenasvědčuje.

Na plénu se hlasovala celá řada materiálů. Hodně "proevropsky" bylo vnímáno usnesení Parlamentu, vztahující se na "evropské politické strany". Ty zatím hospodaří tak trochu "z ruky do pusy", protože nemohou vytvářet rezervy a hospodařit s delším časovým výhledem. Otázkou zůstává, zda tyto celoevroské politické strany jsou opravdu spásou pro evropskou demokracii. Myslím, že nebudou o nic blíže srdcím občanů členských zemí, než jak jsou unijní instituce a politické strany "národní". Poslanci za ODS tuto deklaraci nepodpořili.

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED)
 |  |  |  |
 |
pro nevidomé
 |
tisk
 |
AKTUÁLNÍ STRÁNKY ZDE
 |