Týden v Evropském parlamentu
18.4. - 20.4.2006

Parlament se po Velikonocích jen pomalu dostává do obvyklého provozu. V tomto týdnu zasedaly některé výbory a konala se celá řada různých lobystických akcí a konferencí.

Právní výbor se věnoval některým restům z minulosti. Diskutovalo se tak například o proceduře, která má zjednodušit a zrychlit vymáhání malých pohledávek přes hranice členských států. Protože v této oblasti panuje v EU veliká různorodost, zdá se zde dohoda hodně vzdálená. Problém třeba vznikl již při snaze, definovat !malou pohledávku". Navrhovaná čísla varírovala od jednoho tisíce EUR do deseti tisíc. Jednání výboru se zastavilo mezi dvěma a třemi tisíci. Uplatňování nároků u soudů v zahraničí samozřejmě vždy výrazně prodražují překladatelské a tlumočnické služby. Předpokládá se proto, že by soudy mohly podobné malé věci řešit jednáním s využitím techniky videokonference, nebo E-mailů.

Evropská unie také jako celek přistoupí k Haagské konvenci o soukromém mezinárodním právu. Konvence upravuje takové věci, jako ochrana dětí a nezletilých, adopce, manželství, rozvody, ale také dopravní nehody a dodržování závazků v mezinárodní oblasti. Prakticky každá členská země něco z té konvence ratifikovala, avšak ze sedmatřiceti oddílů většinou jen menší část. Vstup Evropské unie do Konvence bude pomáhat situaci sjednotit a zjednodušit.

Výbor organizoval také slyšení o mediačních procedurách v Evropské unii. Evropská komise totiž přišla před časem s myšlenkou specifické směrnice, která mediaci v EU upraví. Podobně jako v jiných oblastech, také zde je snaha pokud možno sjednotit alespoň základní stanoviska a postupy. Nicméně je to záležitost poměrně nová. Mediátoři se v různých zemích rekrutují různě. Občané se na ně obracejí ve sporech sousedských a rodinných, ve sporech o menší částky, a podobně. Někde nemají právnické vzdělání, jinde se doporučuje. Slyšení expertů na mně udělalo dojem, že jde o jakési lidové léčitelství v soudcovské branži. Nicméně v Nizozemí prý dnes již funguje několik tisícovek takových "mediátorů". Pokud by se ta věc měla nějak kodifikovat a regulovat, znamenala by nepochybně mnoho nové byrokracie. Pokud by se to podařilo zavést, mohli by mediátoři alespoň trochu odlehčit našim soudcům, kteří o sobě rádi prohlašují, že jsou beznadějně přetěžovaní.

Byl jsem členem skupiny poslanců, která přijela 19.dubna 2006 do Paříže, aby zde konferovala s šéfkou Iránského hnutí odporu, paní Maryam Rajavi. Paní Rajavi je vdova po čelném představiteli hnutí Mudžáhedínů, který byl před šestnácti lety zabit při atentátu. Konference se zúčastnil také syn paní Rajavi a jejího zesnulého manžela. Ten je rovněž aktivní v hnutí odporu. Skupina poslanců byla poměrně početná, zahrnovala třináct osob. Významnějšími členy této skupiny byli: místopředseda Evropského parlamentu Alejo Vidal Quadras-Roca (EPP-ED, Španělsko), předseda Výboru pro zaměstnanost Struan Stevenson (EPP-ED, UK) a Paulo Casaca (PES, Portugalsko), který je jakýmsi duchovním otcem a propagátorem intenzivnější komunikace s iránským Hnutím odporu. Konference se zúčastnila také jedna belgická senátorka.

Belgický Senát nedávno přijal výzvu k vyškrtnutí hnutí mudžáhedínů ze seznamu teroristických organizací. Paní Rajavi ve svém vystoupení popsala neutěšenou situaci obyvatel v Iránu, a popsala nejrůznější násilnosti, kterého se dopouští nábožensko-fundamentalistický režim muláhů. Jsou popravovány desítky lidí, mezi nimi i ženy a nezletilí. Lidé jsou trestáni kamenováním, bičováním, nebo amputacemi končetin. Zdůraznila, že režim, který takto krutě zachází se svým vlastním národem, se zcela jistě nezastaví před násilím na jiných státech a národech.

Muláhové jsou nepochybně nebezpeční svým sousedům. Režim se angažuje velmi intenzivně v Iráku, vyhrožuje zničením Izraeli, je na cestě k získání atomové zbraně. Každá racionální analýza se zdá nasvědčovat tomu, že by nemělo valný smysl, zakročit vojensky proti režimu, který dnes ztělesňuje demagogicky upřímný prezident Ahmadinežád. Paní Rajavi několikrát zdůraznila, že vojenská akce by vytvořila situaci, která by byla zcela nepřehledná a nepředvídatelná co do výsledku. Hnutí mudžáhedínů jako nejsilnější složka iránského odporu zápasí stále s organizačními a legislativními problémy nejen doma, ale i v zahraničí. Představa, že muláhové nemají doma žádnou opozici, není prý správná. V zemi se konají se konají stovky protestních akcí, ale režimní propaganda zprávy o nich potlačuje. Mudžahedíni jsou prezentováni jako teroristé. Jak Spojené státy, tak Evropská unie mají toto hnutí na seznamu teroristů. Vznikají tak situace v mnoha ohledech obtížně pochopitelné. Paní Rajavi a její lidé nesmějí volně cestovat po Evropě, protože jako šéfka potenciálně nebezpečné organizace nesmí opustit Francii. Německý ministr zahraničí nedávno konzultoval Iránský totalitní režim, aby prý zabránil "násilným demonstracím iránského hnutí odporu při nadcházejícím mistrovství světa v kopané.

Politickým programem mudžáhedínů je demokratické uspořádání poměrů v zemi, odluka církve od státu a rovná práva žen. Jsou přesvědčeni, že Irán by měl žít v dobrých vztazích se svými sousedy i s vyspělými zeměmi. Bohatství, které země získává z ropy a plynu, by mělo složit ke zlepšení životní úrovně a k vybudování fungující ekonomiky.

Přítomní poslanci vyjádřili vesměs solidaritu a sympatie jak osobně sympatické paní Rajavi, tak celému iránskému disentu. Má-li se něco změnit v Iránu, a má-li změna přijít bez války, pak nezbývá, než vsadit na politickou opozici. Tím prvním, co by pro iránskou rezistenci doma i v zahraničí měly udělat vyspělé státy, je vyškrtnutí mudžahedínů ze seznamu teroristických organizací. Tomuto hnutí a ostatním složkám iránského disentu by se mělo dostat soustavné a účinné pomoci. V tomto směru vyzněla konference naprosto jednoznačně.

Situace v Iránu jistě není jednoduchá. Zemi ovládá diktatura náboženských fanatiků, kteří velmi potřebují zevního nepřítele, kterým by mohli strašit vlastní obyvatelstvo. Nikdo myslím dnes přesně neví, jaká část občanů iránský režim vlastně jednoznačně podporuje. Nikdo také přesně neví, jaké jsou skutečné šance odpůrců režimu, odstranit tuto hlučnou a agresivní diktaturu. Nicméně komunikace s těmito lidmi a podpora z naší strany jsou nezbytné. už proto, že jsou prakticky jedinou možnou alternativou vojenského zásahu. Zcela jistě nelze očekávat velké pokroky od vyjednávání s iránským režimem a se setrvalými ústupky a usmiřování. Násilníci takové chování hodnotí jen a jen jako známku naší slabosti a nerozhodnosti. Což je ostatně velice realistické hodnocení.

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED)

Další informace

• Zpráva z konference s šéfkou Iránského hnutí odporu, paní Maryam Rajavi (english only)