VIII. Krušovické rozhovory, 27.dubna 2006

Již po osmé se konalo diskusní shromáždění, které po uvedeným názvem pořádá pražská pobočka Nadace Konráda Adenauera ve spolupráci s Česko-německou obchodní a průmyslovou komorou. Akci sponzoruje celá řada podnikatelských subjektů a obchodních společností. Hlavním tématem letošního ročníku byla „Budoucnost penzijní reformy v České republice“.

Odbornou část konference zahájil předseda poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý prezentací programových zásad své politické strany, na jejichž formulování se sám významně podílel. Konstatoval, že žádná reforma penzijního systému se neobejde bez zvyšování věku odchodu do důchodu. Prvním pilíř systému je charakterizován solidárním přerozdělováním a jeho konečným produktem, kterým je „rovný důchod“. Spolu s rovnou daní a zejména s „negativní daní“ jde o páteře sociální politiky ODS. „Rovný starobní důchod by doplňovalo důchodové připojištění, které by dotoval stát. Dnešní sociální systém je nastaven tak, že některé lidi přímo odrazuje od pracovní činnosti. Vysoké sociální a zdravotní pojištění navíc zdražují cenu práce a podílejí se tak na vysoké nezaměstnanosti. Výše sociálního a zdravotního pojištění by také měla být „zastropována“. Jakýmsi vedlejším plánem této reformy mají být platby, které svým rodičům budou moci posílat jejich děti. Tyto „daňové asignace“ by měly tvořit až 10% zdanitelných příjmů dětí.

Lubomír Lízal (ředitel společnosti CERGE) zopakoval známé základy „pojistné matematiky“ v systému vzájemného pojištění. Připomenul zejména rostoucí věk populace. Pojištěnci za kancléře Bismarcka pobírali své penze v průměru 3 roky. Změnila se a dále se bude měnit také „míra závislosti“ mezi generacemi. Na jednoho důchodce druhdy pracovala celá řada ekonomicky aktivních lidí. Dnes jsou to u nás necelí tři, a do roku 2020 bude tento poměr 1:1. není tedy pravda, že se systém starobních penzí nemusí měnit. Reforma je nezbytná.

Ludoví Kaník (bývalý ministr práce a sociálních věcí ve Slovenské republice) přednášel o reformě důchodového systému na Slovensku. Mezi základy taní reformy patří třeba zvýšení zásluhovosti, zrušení omezení zaměstnávání u důchodců, srovnání důchodového věku mužů a žen. Celkem šest důchodových fondů je ručeno státem. Zdůrazňoval zejména naprostou nezbytnost vydatné, účinné a racionální komunikace vlády s veřejností.

Cristoph Plein (pojišťovna Allianz AG) prezentoval zajímavý graf o tom, jak veliká část penzí je v různých zemích závislá na státním rozpočtu. V Německu je to 85%, a v Česku snad ještě více. Není to ani v Evropě úplné pravidlo, třeba ve Velké Británii více než polovinu příjmů penzistů tvoří penzijní fondy s jen částečným podílem státu. Pojišťovny, které nabízejí životní a důchodové pojištění shodně tvrdí, že o tyto produkty je v Česku rostoucí zájem. Lidé těmito nástroji kompenzují extrémní „nezásluhovost“ našeho důchodového systému. Lidé s podprůměrnými příjmy dostávají na důchodu až 93% svého posledního platu, zatímco tento poměr klesá až na pouhých 28% u lidí příjmy vysoce nad průměrem. Krátce se zmínil také o reformě důchodů ve Spolkové republice. Společným znakem reforem je hledání více zdrojů a rostoucí věk odchodu do důchodu.

Jiří Král (Ministerstvo práce a sociálních věcí) upozornil na vysokou kvalitu zprávy, kterou pro parlamentní komisi před několika lety zpracovala „Bezděkova komise“. Jednání té komise jak známo skončilo finální nedohodou, na jejíž interpretaci se politické strany příliš neshodují. Nikdo příliš nemluví o tom, že věk odchodu do důchodu je nižší u žen než u mužů. Česko má stále rezervy v ekonomické aktivitě starších lidí. V USA je v segmentu 55-64 letých ekonomicky aktivních 60% lidí, zatímco v Česku je to jen 40%. Do důchodu se u nás započítávají jako aktivní zaměstnanecké ty roky, které mladí lidé stráví na vysokých školách. To třeba v jednotném evropském systému umožňuje slovenským studentům, aby se u nás dožadovali výplaty důchodových částek za „odstudované“roky.

Jiří Rusnok (někdejší ministr financí ČR a nyní společnost ING) konstatoval, že stát dovede dlouhodobě garantovat jen jedno jediné: že totiž důchodci nakonec dostanou méně než se jim slibovalo. Přednesl koncept tří pilířů důchodového pojištění. V této koncepci by první pilíř byl zcela závislý na počtu dětí, které důchodce zplodil Bezdětní lidé by z tohoto pilíře nedostali vůbec nic. Základem všeobecně dostupných důchodů by se tak stalo povinné důchodové pojištění se státním příspěvkem. Problémem, který čeští politici setrvale obcházejí, je rozdílný věk odchodu do důchodu u mužů a u žen. Dlouhodobě je to zřejmě neudržitelná koncepce. Lidé u nás považují za akceptovatelný příjem v důchodu asi polovinu svých platů. Český systém je v praxi velice rovnostářský. „Rovný důchod“ už u nás v praxi téměř existuje. Jak ukazuje nedávná slovenská zkušenost, tak k přijetí reformy důchodového systému není zapotřebí velice silná vláda. Přednost by měla dostat široká politická dohoda. Již dnes je v Česku více než polovina ekonomicky aktivních obyvatel v penzijních fondech.

Protože zajímavých témat odeznělo hodně, diskuse byla velice pestrá a zajímavá. Zúčastnili se jí přítomní podnikatelé, manažeři i politici. Z politiků kromě autora této zprávy se jednání zúčastnila senátorka Millerová (KDU-ČSL) a místopředseda Senátu ČR Jiří Liška (ODS). Vyšší počet poslanců a senátorů se nedostavil, a to zřejmě v souvislosti s končícím volebním obdobím. Myslím, že to byla především jejich škoda.

V diskusi se opakovaně ozvala výtka ve vztahu k politikům, že některé samozřejmosti ignorují a že názory odborné veřejnosti berou na lehkou váhu. Myslím, že v tom je kus pravdy, protože čeští politici, a to napříč stranickým spektrem, až příliš často vystupují v roli jakýchsi „všeználků“, kteří buď nemají žádná odborná grémia, nebo jejich existenci před veřejností úspěšně tají, Těch několik výjimek z uvedeného pravidla mně jistě odpustí tuto generalizaci.

Letošní Krušovické rozhovory byly poněkud netradičně zaměřeny do oblasti sociální politiky. Ukázalo se, že to na kvalitě prezentací ani diskuse nic nemění. Účastníci vyslechli celou řadu podnětných přednášek a diskuse byla tradičně otevřená a racionální. Pořadatelé a sponzoři akce mohli být myslím spokojeni.

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED)