Týden v Evropském parlamentu
13. - 17.11.2006

Pravidelné plénum ve Štrasburku mělo hned několik zajímavých bodů na programu. Většinu z nich rozhodovali poslanci hlasováním, takže se při zasedání příliš nenudili.

Jako jakési "zahřívací kolo" proběhlo jednání o legislativním a pracovním plánu Barrosovy Evropské komise. Všichni přejeme této komisi hodně úspěchů ve vyhlašovaném boji proti unijní byrokracii a za zjednodušení právních předpisů. Že to v této oblasti Komise jednoduché mít nebude, o tom není pochyb.

Rozhodovalo se také o stanovisku k zákazu rtuťových měřících zařízení. Rtuť je jistě toxickým kovem, a měla by se v našem životním prostředí vyskytovat co nejméně. Technologický vývoj umožňuje nahradit rtuť ve většině měřidel. To se týká zejména teploměrů. Zcela jistě "odzvonilo" rtuťovým lékařským teploměrům, které moje generace používala celé dlouhé roky jako prakticky jediné zařízení svého druhu. Rtuť se tak udrží jen v některých statických barometrech, a také v měřidlech, která jsou starší než 50 roků, a mají tedy svoji historickou cenu.

Nebyl podpořen návrh Komise na dobrovolné odlišení (a tedy přesnější identifikaci) "přímých plateb" v zemědělských fondech. Většina europoslanců prostě odmítla podpořit jakékoli zpřehlednění a změny v dlouhodobě neudržitelné, přesto však tolik tabuizované "Společné zemědělské politice". Poslanci za ODS návrh Komise podpořili, takových se však v plénu našlo jen málo.

Asi nejostřeji sledovaným bodem jednání bylo hlasování ve druhém čtení o směrnici, která se týká liberalizace služeb v Evropské unii. Tato směrnice byla vypracována Fritzem Bolkensteinem, bývalým komisařem pro vnitřní trh. Za velice bouřlivých okolností, při masových odborářských demonstracích proti směrnici, byl nakonec v prvním čtení schválen jakýsi hodně redukovaný kompromis. Ten nyní Evropská komise vrací do Parlamentu, když se podařilo některé legislativní "redukce", vložené do směrnice pod pečlivým dozorem zpravodajky, socialistky Evelyn Gebhardtové, přece jen odstranit. Celá řada služeb byla ze znění směrnice nakonec přece jen vypuštěna. Zůstalo jen něco málo: manažerská a konzultační činnost, certifikace a testování, reklamní činnosti, komerční a fiskální poradenství, realitní kanceláře, konstrukční a architektonické služby, půjčovny automobilů, cestovní kanceláře, volnočasové a sportovní služby, některé sociální služby a služby, poskytované po internetu. Členské země budou mít na implementaci směrnice ještě celé tři roky. Atmosféra zde byla kolem této směrnice hodně optimistická, panuje až všeobecná euforie. Jak dalece ta směrnice zlepší situaci zejména malých a středních podniků, ukáže však až budoucnost. Po prvním čtení to vypadalo, že směrnice bude úplným "propadákem". Takto se snad zdařilo zachránit alespoň něco z progresivních idejí pana emeritního komisaře Bolkensteina. Není to skoková změna, ale alespoň malý krůček směrem k "Nové Evropě", která bude svobodnější a ekonomicky racionálnější.

K poslancům Evropského parlamentu promluvil 14. listopadu prezident Gruzie Michail Sakašvili. Ve svém obsažném projevu hovořil většinou plynnou angličtinou. Vzpomínal na svoje studentská léta, kdy se jako stážista u Rady Evropy seznámil se svou nynější ženou, která je Holanďanka. O proevropském a prozápadním cítění pana prezidenta není tedy pochybností. Také většina obyvatel Gruzie si přeje hospodářskou a politickou stabilitu.

Gruzie patří ke kolébkám moderní evropské civilizace. Prastaré křesťanské chrámy se v té zemi ostatně dochovaly a přestály období svérázné bolševické "péče". "Jsme praevropsané" pravil pan prezident, a měl svým způsobem pravdu. Gruzie by se ráda zařadila mezi státy, které v dlouhodobé perspektivě usilují o stejné hodnoty jako dnešní Evropská unie.

Největší problémy má země ve svém vztahu k mocnému sousednímu Rusku, na které je odkázána zejména v energetice a obchodu. Vztahy s Ruskem se nyní nesnesitelně vyhrotily. Gruzínci jsou z Ruska v některých případech i násilně deportováni. Mít gruzínské příjmení znamená prý nyní ve "Velké Zemi" nesporný etnický a sociální handicap. Také separatistická hnutí v Osetii a Abcházii mají vztah k ruské politice. Prezident Sakašvili je připraven řešit složité spory s Ruskem a také spory s minoritami v zemi, výhradně jednáním bez použití síly. Uvidíme, jak se mu to podaří.

Vztah Gruzie k Rusku je od nepaměti hodně intimní. Gruzie dodala Moskvě některé velmi významné politiky. V novější době zejména Jozifa Vissarionoviče Stalina (Džugašvilli), a také někdejšího sovětského ministra zahraničí Ševarnadzeho. Proruská vláda byla svržena před třemi roky tak zvanou "Růžovou revolucí". Země prý se nyní politicky a ekonomicky stabilizuje. Prezident věří tomu, že ani ruské embargo, které bylo nyní vyhlášeno, nebude mít dlouhé trvání.

Prezident Gruzie působí dojmem velmi schopného a moderního manažera. Zájemci o více informací o něm a o Gruzii najdou vše potřebné na jeho domovských stránkách: www.president.gov.ge

Ve středu 15.11.2006 měl před plénem Parlamentu vystoupení katarský emír, šejk Hamad bin Khalif al Thani. Hlava státu Katar je znám jako propagátor umírněné demokracie uvnitř islámského arabského světa. Ustavil ve své zemi, která čítá 200.000 obyvatel, dokonce parlament. Z Kataru také vysílá známá arabská TV stanice Al-džazíra. Uvedl, že pro arabský svět by existence Evropské unie měla být inspirací. Podobná integrace by tam byla žádoucí. K situaci na Středním východě prohlásil, že sice je třeba skoncovat s násilím, ale současně je třeba uznat výsledky demokratických voleb v Palestíně. Nebude tam klid, dokud nebude naplněn palestinský stát s jeho metropolí, "svatým městem" Jeruzalémem. Izrael musí skoncovat se svými agresemi ve vztahu k okolním státům, a musí odstranit jaderné zbraně, protože Střední východ by měl zůstat nejadernou oblastí. Teroristické útoky a ostřelování izraelského území nekomentoval. Spolupráce mezi Evropskou unií a Katarem se prý rozvíjí slibně, protože kromě ropy Katar exportuje také veliké množství zemního plynu.

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED)