Týden v Evropském parlamentu 10.9. - 14.9.2007

Výbor pro kulturu a vzdělávání měl v pondělí a úterý výjezdní zasedání v Lucemburku. První den jednání proběhla klasická výborů schůze s hlasováním několika vzdělávacích materiálů a zejména pak se schvalováním pozměňovacích návrhů k rozpočtu Evropské unie na rok 2008. Vyslechli jsme také referáty významných vysokoškolských pedagogů. Prvním byl rektor univerzity v Maastrichtu JoRITZEN, druhým generální tajemnice německé Konference rektorů Ch. GAECHTGENSOVÁ. Oba upozorňovali zejména na skutečnost, že evropské vysoké školství stále ještě nedostatečně reaguje na potřebu globalizace a internacionalizace vědy, výzkumu i studia. Jen asi 3% evropských vysokoškolských studentů mají zkušenosti z univerzity mimo EU. Chybí rovněž jednoznačně uznávaný standard hodnocení vysokých škol. Jakýmsi počátkem jeho formování by měl být tak zvaný "Boloňský proces", který by však neměl být překážkou větší diverzifikace vysokoškolského vzdělání. Spíše než plánovaný "Evropský technologický institut" by podle referujících potřebovala EU nějaký nezávislý výzkumný "Research Council", který by prováděl hodnocení úrovně vzdělávání a stanovoval standardy jak pro studium, tak pro výzkum. Je třeba rychle něco podniknout pro větší mobilitu studentů i pedagogů.

Materiál o celoživotním vzdělávání obsahoval zajímavou tabulku. Ta sumarizovala zastoupení abonentů vzdělávacích programů u lidí mezi 24 a 64 roky věku. Různé členské země vykazují pozoruhodné rozdíly v tomto ukazateli. Zatímco třeba Dánsko a Švédsko zde vykazují více než třetinu vzdělávaných, v Řecku je to 1,9%. a v Česku prý 5.9%. Mám zato, že takto veliké rozdíly musí být dány nejen vzděláváním, ale také nějakými rozdíly ve sběru příslušných informací. Mám jisté pochybnosti, jestli všechny země poctivě hlásí všechny dospělé, kteří se účastní různých rekvalifikačních a postgraduálních vzdělávacích programů, nebo navštěvují univerzity třetího věku a podobné aktivity.

V sousedství zdejší budovy Evropského parlamentu se nachází velmi modernistická budova zdejší filharmonie. Je zde malý sál pro komorní programy se zcela originální akustikou. Velký sál pro více než tisícovku posluchačů rovněž vyniká specifickým akustickým prostředím, a dovoluje také špičkové nahrávání koncertů. Palác filharmonie žije jak z domácího publika, tak z návštěvníků, kteří na koncerty přijíždějí z okolních států. Publikum prý bývá tak napůl domácí a napůl zahraniční.

Večer jsme navštívili kulturní centrum, které bylo vybudováno rekonstrukcí ze středověkého kláštera. S poslanci pohovořila i paní ministryně kultury Lucemburska. Viděli jsme, že hlavní město velkovévodství je velmi pyšné na své kulturní aktivity a zařízení.

Druhý den jednání výbor vyslechl prezentaci specifické zprávy "Islám v Evropské unii", kterou pro kulturní výbor vypracovali F. DASSETTO a B. MARÉCHALOVÁ z Univerzity v Louvain-la-Neuve, a S. FERRARI z Univerzity v Miláně. Referovat přijeli dva prvně zmínění spoluautoři. Zpráva má celkem 176 stran a je ve třech jazykových mutacích (F,G a EN) Oba referující uvedli, že se sociologickým a kulturním průzkumům islámské populace v EU věnují řadu roků. Soudí, že "evropští muslimové" začínají mít jakousi specifickou vlastní identitu. Žije jich zde více než patnáct milionů (někteří soudí téměř na dvojnásobek) a neustále jich přibývá. Evropské země jsou k různým věřícím vcelku tolerantní a na nějaké diskriminace ve vztahu k náboženskému cítění se tedy muslimové bát nemusejí. Problémy v komunikaci s touto specifickou menšinou vznikají pro nehomogennost islámu celosvětově a pro značné spory a nepřátelství mezi jednotlivými jeho větvemi. Autoři mají zato, že stále více evropských muslimů se přiklání k "salafistům", což je poměrně hodně fundamentalistický náboženský směr uvnitř islámu. Muslimové za pomoci zahraničního kapitálu budují po celé Evropě privátní školy a náboženská uskupení. Jen ve Velké Británii prý je podobných !vzdělávacích center" a "privátních univerzit" více než dvě stě. Imigranti muslimského vyznání žijí v Evropské unii již po několik generací, přičemž každá ta generace má specifické problémy. Problém je s radikalizací některých neadaptovaných a protispolečensky motivovaných muslimů, ze kterých se rekrutují teroristé. Obecně platí, že s islámskou menšinou máme málo komunikací, chybí hodnotné informace. Měli bychom zřejmě budovat veřejné teologické fakulty s muslimským založením, aby si tato menšina vytvořila v EU své evropsky adaptované intelektuály a duševní elitu. Zatím je často velmi obtížné zjistit, kdo je vlastně pro ty či ony muslimy v Evropě pravou a respektovanou autoritou. Stávající boj proti terorismu samozřejmě postoje veřejnosti vůči muslimům nezlepšuje. Byli jsme již svědky protimuslimských demonstrací, které neorganizovali jen neofašisté a skinheadi. V přehledu situace v některých členských zemí nechybí ani krátká zpráva o muslimské komunitě v Česku, kterou sepsal J. R. TRETERA z Karlovy univerzity v Praze.

Vyslechli jsme také prezentace dvou celoevropských kulturních institucí. První z nich byl "Institut pro evropské kulturní itineráře". , který se zabývá koordinací mezinárodních kulturních akcí v celé Evropské unii.

Druhým pak byla známá italská "Evropská kulturní společnost" se sídlem v Benátkách. Má poměrně dlouhou tradici, která sahá až do padesátých let a do období studené války. Pracovníci Společnosti se stále snaží o mezikulturní dialogy se zeměmi na západě i východě Evropy.

V Evropském parlamentu v Bruselu proběhl dosti obřadně Den prevence sebevražd. Ten byl poněkud nešťastně naplánován na 11. září, což nepůsobí právě pozitivně ve vztahu k našim přátelům v USA.

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED)