Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina CSc., poslanec Evropského parlamentu

Týden v Evropském parlamentu
28.1. - 31.1.2008

Malé plénum v Bruselu mělo tentokrát hned několik zajímavých témat. V pracovních skupinách a na schůzi politické frakce se diskutovalo vesměs právě o nich.

Irán

Jednání pléna zahájila debata o Iránu. J.Solana, vysoký zmocněnec Evropské unie v otázkách zahraniční politiky, pronesl vstupné expozé. Ničím nepřekvapil. Iránský režim porušuje sice lidská práva kde může, nelze mu věřit a nemá zájme o dialog. Podporuje teroristické síly, snaží se destabilizovat situaci v Iráku. Nicméně jedinou cestou unijní politiky k iránskému islamofašistickému režimu je prý setrvalá snaha o dialog. Máme také podporovat iránské studenty na evropských univerzitách (asi aby v Iránu přibylo specialistů ke konstrukci raket a atomových zbraní). V příkrém rozporu s realitou Solana dokonce tvrdil, že v Iránu existuje čilý občanský život a mnohá občanská hnutí. Tento nesmysl po něm opakoval náš sociálně demokratický europoslanec Rouček. Když si připomeneme, že jen v loňském roce bylo v Iránu popraveno více než 290 lidí, a že stovky dalších zde byly uvězněny, zdá se toto tvrzení hodně nevěrohodné. Ani J.Solana, ani po něm vystupující komisařka Ferrero-Waldner slovem nezmínili existenci Iránského hnutí odporu, a jeho nejsilnější složku, PMOI. Bez podpory politické opozice se s totalitním režimem sotva dá něco dělat. Proto by bylo velmi vhodné, kdyby Evropská unie hnutí mudžahedínů vyškrtla ze seznamu teroristických organizací, kam podle nálezů soudů dávno nepatří. Prostě podle některých evropských stoupenců politiky usmiřování násilnických režimů (appeasementu) je dnešní iránský režim "pluralitní společností", která se snaží "hledat kontakty a spolupráci". Žádné sankce prý nemají smysl, protože poškozují iránský lid. Jen ojediněle se ozvaly hlasy realističtější. Třeba britský kolega Stevenson vyslovil podiv nad tím, že poskytujeme studijní pobyty a ekonomickou pomoc zemi, která má horentní příjmy z prodeje ropy a zemního plynu, a která současně neváhá tyto prostředky využívat k financování zbrojních programů, pokusů o výrobu jaderné zbraně a k podpoře zahraničních bojůvek. Iránský lid z těchto peněz žádný prokazatelný užitek nemá. Kouzlem nechtěného na mne působilo, když kolega Rouček navrhl, zřídit v Iránu velvyslanectví Evropské unie, nebo když J.Solana i paní komisařka vyslovili přesvědčení, že iránský režim umožní, aby březnové parlamentní volby v zemi byly demokratické. V demokratických volbách se prý dostanou k moci představitelné opozice. Při tom, co o režimu mulláhů víme, nezbývá, než s klasikem konstatovat: "svatá prostoto"!

Radar a protiraketová obrana

Ze smluv, na kterých je Evropská unie založena, a to i z ještě neratifikované Lisabonské smlouvy, vyplývá že oblast obrany a bezpečnosti je pod výhradní svrchovaností členských států. Některé členské státy jsou pak sdruženy v NATO. Debata kolem protiraketové obrany, kterou se Spojené státy pokoušejí vybudovat po bilaterálních dohodách s Českem a Polskem. Protože žádná společná obranná politika EU neexistuje, a nemá také žádné instituce, není žádné unijní fórum schopné o tomto problému kompetentně jednat. Debata se tak soustředila především na protiamerické výpady levicových poslanců. Čeští zástupci levice, zejména kolegové Rouček a Ransdorf žalovali na českou vládu, že nekomunikuje s občany a že plánuje vybudování radaru proti vůli lidu. Kolegyně Hybášková a kolega Zahradil naopak konstatovali, že rozmístění protiraketové obrany zvýší bezpečnost celé Evropské unie. Skutečnost, že EU nebyla dosud schopna formulovat ucelenou bezpečnostní politiku, nemůže členským zemím nijak bránit vést v této oblasti bilaterální jednání s třetími zeměmi. Kritikové projektu protiraketového systému zejména zdůrazňovali obavy z reakce Ruska, a také skutečnost, že ten systém může být zdroje nebezpečí, protože na něj mohou být zaměřeny útoky nepřítele. Prostě stará dobrá evropská snaha, nikoho nepohněvat a případnému agresorovi ustupovat. Zajímavé je, že podobná protiraketová zařízení dnes nepochybně existují i v některých jiných členských zemích (zmíněny byly UK a DK), a ty nikdo nekritizoval. Zástupce Rady, slovinský ministr Lenarčič končil debatu suchým konstatováním, že kompetence v oblasti obrany zůstávají na členských státech, a že se EU musí nadále snažit, formulovat vlastní jednotnou bezpečnostní politiku.

Výsledky konference na Bali

Debata o výsledcích ekologické konference na Bali vyzněla nejednotně a rozpačitě. Hlavní proud unijní politiky se opat prosadil, když většina diskutujících s větším či menším nadšením podporovala snahu o pronikavé omezení emisí CO2, a to na celém světě. Evropská unie má jít v tomto směru celému světu příkladem, a proto sama sobě ukládá významná redukční opatření. Doslova "ať to stojí co to stojí". J.Baroso pracuje s číslem 4 Eura na jednoho občana a měsíc. Tento náklad nikdy nikdo exaktně nespočítá. Jisté je, že to není zadarmo. Poté, co EU naložila obrovskou ekonomickou zátěž chemickému průmyslu svým nařízením REACH, přichází nyní další zátěž pro evropský průmysl. Jen někteří poslanci se pokusili poukázat na problémy, které jsou s redukcí emisí skleníkových plynů spojené. Jisté je, že EU je producentem jen zlomku celosvětových emisí. Jejich produkce se nezvyšuje také díky setrvalému zavádění nových technologií. Modernizace a enviromentální šetrnost ovšem nejsou zadarmo. Pokud se nám podaří oslabit evropský průmysl, bude na tyto výdaje ještě méně peněz než dosud. Významným argumentem skeptiků zůstává skutečnost, že mnohé členské země dosud nesplnily redukce emisí, ke kterým se zavázaly v tak zvaném "Kjótském protokolu" před lety. Dnešní emisní cíle se proto nezdají právě důvěryhodné. Vše, co nám z tohoto programu zbude, budou ekologické daně a chaotický obchod s emisními povolenkami. Tedy opatření, která povedou ke zdraží všeho, na co se podíváme. Opravdu se zdá, že dnešní činění zastánců boje proti globálnímu oteplování nese všechny znaky magického myšlení. Podobá se to pohanským obětem bohům, nebo křesťanským poutím za lepší počasí. Věda, která není přesně schopna předpovědět počasí na měsíc dopředu, si dnes osobuje kompetence, předpovídat zemské klima v průběhu příštích desetiletí. Měli bychom být všichni v tom svatém nadšení mnohem opatrnější.

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED)


 |  |  |  |
 |
pro nevidomé
 |
tisk
 |
AKTUÁLNÍ STRÁNKY ZDE
 |