Ministerstvo zdravotnictví naší euronaivní vlády nerespektuje důležitou a roky platnou směrnici Evropské komise

14. dubna 2005

Máme ještě v dobré paměti spory, které byly vyvolány spornou vyhláškou o úhradách léků v lednu tohoto roku. Pod záminkou boje za větší uplatnění generik tehdy paní ministryně a její aparát zcela opomenuli svůj poradní orgán ("Kategorizační komisi"), a voluntaristicky od zeleného stolu rozhodli o doplatcích za léky. Způsob, jakým to učinili znevýhodnil podle všech dostupných zpráv zejména výrobce originálních léčiv. Jejich producenti přitom nedostali žádný prostor pro odvolání, vysvětlení, nebo stížnost. Hlavním důsledkem zmíněné vyhlášky je výrazné zvýšení doplatků za ty léky, které mají smůlu, a jsou originální, tedy nové a moderní, mnohdy o mnoho účinnější, než ty zavedené.

Na neprůhlednost české lékové cenotvorby si farmaceutické společnosti, ale též lékaři, stěžují dlouhé roky. Že má tato věc vztah k legislativě Evropské unie, to je našim zdravotnickým "bafuňářům" známo již řadu let. Mezinárodní asociace farmaceutických společností (MAFS) podala nedávno k Evropské komisi stížnost na neprůhlednost a nesrozumitelnost české lékové cenotvorby. Vedení asociace uvádí, že se všemožně snažili Ministerstvo zdravotnictví upozorňovat na nesoulad zdejší praxe s evropskými předpisy. Nenalezli však pro své názory nikoho, kdo by se je snažil pochopit. Porucha komunikace je zřejmě nepalčivějším bodem sporu s výrobci léků. Patří k ní též naprostá absence snahy ministryně zdravotnictví po minimální změně stávajícího mechanismu ve směru k vyšší míře objektivity, rozhodování podle ověřitelných a srozumitelných kritérií, stejně jako po zavedení nějakého institutu dovolání či odvolání proti někdy zřejmě voluntaristickým rozhodnutím ministerských úředníků.

Léky jsou dnes veliký byznys. Moderní farmaka jsou stále nákladnější, a proto jejich cenová regulace je zcela obvyklá. Systémy zdravotního pojištění samozřejmě nemohou vždy a ve všech případech ufinancovat plnou cenu nejmodernějšího léku. Nicméně zejména pro chronicky nemocné, a pro lidi na lécích závislé musí cenová politika respektovat jejich právo, býti účastni pokroku lékařské vědy.

Dlouho se trápíme tím, že naše socialistická vláda ani neuvažuje o tom, že by si pacienti třeba v celém rozsahu platili medikamenty levné, často masově konzumované, a že by se zpoplatnily recepty. Tak, aby více prostředků mohlo být vynaloženo na medikamenty nákladné, moderní a účinnější. Není v silách paní ministryně, ani když je vybavena lékařským vzděláním, všechny složité souvislosti ceny léků a jejich přínosu pro pacienty posuzovat. Obávám se, že to není ani v silách ministerských úředníků. Měli by více naslouchat hlasům odborníků, které si ustavili do "Kategorizační komise". Je smutné, když místo minimální sebekritiky slyšíme z úst paní ministryně Emmerové jen sebevědomé dementování jejích špatných rozhodnutí. Stížnostem k Evropské komisi je vždy lépe včas předejít minimálními úpravami legislativy, stejně jako srozumitelnou komunikací.