Týden v Evropském parlamentu
14.4.2005

Plenárnímu zasedání ve Štrasburku dominovaly diskuse nad zprávou Evropské komise o připravenosti Bulharska a Rumunska na vstup do EU. Situace v kuloárech a na stranických grémiích se měnila velmi rychle. Zpočátku to vypadalo, že poslanci budou vysílat varovné signály především vůči Rumunsku, které vykazuje více nedostatků, než Bulharsko. Nicméně obě země měly zde odpůrce svého vstupu. Motivace byla různá. Část poslanců trvá na dokonalé připravenosti kandidátských zemí. Dokonalosti je však v této věci nemožné dosáhnout. V Česku si na to jistě leckdo vzpomene, jak nesnadné bylo vyhovět všem evropským požadavkům ve stanovených termínech. Pokud bychom přijali takový fundamentalistický názor, pak by si obě kandidátské země na vstup počkaly ještě hodně dlouho. Ono finální rozhodnutí o přijetí nové členské země je nakonec vždy rozhodnutím politickým, nikoli úřednickým. Zejména někteří "zelení" a rakouští poslanci měli problém s bulharskou jadernou elektrárnou, kterou žádali odstavit co nejdříve, a to ať to stojí (Bulhary) co to stojí. Peníze byly ostatně v pozadí všech výhrad s rozšířením. Někdo to zaplatit musí, a nové země to budou těžko. Evropská komise poněkud uklidnila rozbouřené vody, když předložila minimalistický finanční rámec rozšíření. Němečtí kolegové z frakce EPP-ED navštívili Rumunsko před krátkým časem a přijeli poněkud vylekáni tím, co tam viděli. Žádali proto alespoň odložit definitivní rozhodnutí o vstupu. Při hlasování v plénu nakonec zvítězil evropský altruismus a obě kandidátské země se dočkaly pozitivního verdiktu.

Parlament definitivně schválil plnění rozpočtu EU za rok 2003. Tento poměrně komplikovaný materiál prošel ve stínu diskusí o Bulharsku a Rumunsku téměř nenápadně. Hlasováno bylo rovněž několik technických norem, týkajících se dopravní politiky. Předložena byla zpráva poslance za ODS Milana Cabrnocha o moderní sociální ochraně. Zajímavé byly také zprávy o Společné zahraniční a bezpečnostní politice (předložil E.Brok) a o Evropské bezpečnostní strategii (H.Kuhne).

Sešla se Skupina pro bioetiku, která vyslechla zprávu paní Paoly COLOMBO z Evropské komise. Již před několika lety byla ustavena Evropská etická komise, která se zabývá monitorováním lidských práv a také bioetickými otázkami. V současné době Evropská komise a její zmíněná poradní instituce věnují pozornost zejména monitorování toho, jak jsou členskými zeměmi respektována základní lidská práva, a jak národní legislativa řeší etické problémy v medicíně a v biologickém výzkumu. Komise se věnovala problémům genetického testování (zejména jeho harmonizaci a standardizaci). Členské země EU vyhlásily (dobrovolné) moratorium na výzkum embryonálních kmenových buněk do roku 2006. S tím, že stávající kultury kmenových buněk budou pokračovat, ale nové se do uvedeného roku nebudou startovat. Nicméně v EU neexistuje dnes žádný jednotný etický standard v takových otázkách jako je asistovaná reprodukce a genetická bádání. Na některých věcech se však i diverzifikovaná EU shodne. Třeba na zákazu reprodukčního klonování lidí. Pro některé europoslance zůstává nepochopitelné, proč nemohou z Evropského parlamentu diktovat celé Evropské unii v takových citlivých oblastech. Skutečností však zůstává, že bioetika není univerzální systém. Uvnitř EU zůstávají tyto otázky samozřejmě v národní kompetenci. Ještě dlouho tomu tak bude, protože většinový diktát by mohl vyvolávat emoční tenze. Představme si třeba, že by Evropský parlament zakázal Holandsku jeho zákon o eutanázii. Každá evropská země má evidentně jinou citlivost k různým problémům, a každá také vychází z jiných tradic. Je to hezký příklad "jednoty v různosti" uvnitř Evropské unie.